Zámek Bělá nad Radbuzou

Bělá nad Radbuzou je doložena již v Kosmově kronice u r. 1121 a její osudy byly až do 16. století spojeny s dějinami královského hradu Přimdy. V první polovině 16. století získali Bělou členové bavorského rytířského rodu Lamingenů z Albernereutu podobně jako sousední manský statek Újezd Svatého Kříže. Přestože ji v r. 1600 císař Rudolf II. prodal Jeronýmovi Puchfelderovi z Presoti, brzy nato opět patřila Lamingenům.

Nejpozději za Volfa Josefa Lamingena, který se jako pán na Bělé připomíná v r. 1615, vznikl v západní části vsi menší renesanční zámek. Byla to jednopatrová budova, dostavěná zřejmě spolu se sousedním pivovarem v r. 1614, jak hlásá vyrytý letopočet v ostění jednoho okna.

Po Bílé hoře byl statek v r. 1623 Volfu Josefovi Lamingenovi konfiskován a postoupen jeho bratru Volfu Vilémovi, který zachoval věrnost Ferdinandovi II. a dostal za to řadu statků na Chodsku, mezi nimi i sousední Újezd Svatého Kříže. Od té doby byla již Bělá natrvalo spojena se svatokřížským statkem, zdejší zámek přestal sloužit jako panské sídlo a až do 19. století zde byly panské úřady.

Podle nedostatečných písemných pramenů můžeme soudit, že zámek prodělal drobné stavební úpravy. Původní klenby ze 17. století mají dodnes dvě místnosti v přízemí a sklepy. Více než stoletou vládu Cukrů z Tamfeldu na svatokřížském panství v l. 1686–1796 připomíná erb vytesaný nad vchodem do zámecké budovy.

Zámek není veřejnosti přístupný.