Hrad Špilberk

Polovina 13. století byla z hlediska upevňování moci Přemyslovců dobou, kdy vznikaly pevnostní sídla po celém území tehdejší říše. Nejinak tomu bylo i s hradem Špilberk. Za jeho zakladatele
je považován král Přemysl Otakar II. Hrad se měl stát pevnou oporou panovnické moci na Moravě. Jeho název odkazuje na starší pojmenování kopce, na kterém stojí.

Ve 14. století však Špilberk nebyl centrem zájmu tehdejší královské moci a nepatřil ani mezi panovníkem často navštěvované hrady. Když v roce 1337 pobývá v jeho zdech Blanka z Valois, první žena Karla IV., neděje se tak proto, že by sama chtěla. Po svém uvedení na pražský královský dvůr totiž její francouzská mluva a francouzská móda způsobila, že ji tehdejší král Jan Lucemburský přinutil odstěhovat se do Brna, než aby vzbuzovala rozpaky u české šlechty v Praze.

Do popředí politického zájmu se Špilberk dostal až za Jana Jindřicha Lucemburského, bratra Karla IV., se kterým Karel udržoval velmi vřelé vztahy. Následníkem Jana Jindřicha byl pak jeho syn Jošt, který však válčil se svým vlastním bratrem Prokopem. Právě v době vlády Jana Jindřicha a jeho syna Jošta na Moravě zažil brněnský „Špilas“ největší dobu rozkvětu. Po Joštově smrti hrad ztratil význam markraběcího sídla a začal plnit především vojenskou funkci, která mu vydržela prakticky až do 20. století.

Vojenský význam pevnosti se naplno ukazuje v období husitských bouří a posléze i v období boje mezi králem Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Konec 15. století znamená pro Špilberk počátek úpadku. Několikrát byl zastavován a chátral. V druhé polovině 16. století se stal majetkem města Brna, v pobělohorské době však byl zkonfiskován katolickou šlechtou. V následujících letech, kdy zemi plenila švédská vojska, zůstal brněnský Špilberk jednou z mála pevností, kterou se Švédům nepodařilo dobýt.

Při prohlídce hradu můžete navštívit i bastion, což je předsunuté opevnění, ve kterém došlo k jedné ze šarvátek. Švédská vojska se totiž chtěla prokopat pod bastion a uloženou minou jej celý vyhodit do povětří. Tehdejší vojenský velitel se odhodlal ke kroku, který tento pokus zmařil. Uvnitř bastionu nechal vybudovat zemní bariéru, a přesto, že samotný bastion nakonec dalšímu výbuchu neodolal, jeho zbývající část nápor Švédů zastavila. Skutečnost, že pevnost Špilberk jako celek odolala švédskému vojsku, ji postavila do středu zájmu vojenských stratégů.

Špilberská barokní citadela byla v průběhu 18. století dále opevňována a vznikla z ní opravdu mohutná pevnost. Na sklonku téhož století pak došlo ke změně její funkce – stal se z ní těžký žalář, kde vedle sebe seděli jak vězni odsouzení za těžké hrdelní zločiny, tak i básníci, politici, armádní velitelé či spisovatelé, kteří byli nepohodlní pro režim.

Mezi těmito politickými vězni se na počátku 19. století začínají objevovat například i italští bojovníci za sjednocení Itálie, jejíž severní část patřila v té době k Rakousko-Uhersku. Karbonáři byli ilegální skupinou, která vzešla z kořenů zednářských lóží. Jedním z karbonářů byl i básník Silvio Pellico, který byl na Špilberku vězněn za protistátní činnost po dobu celých osmi let. Jeho kniha s příznačným názvem Mé žaláře, pojednávající o životě ve vězení, se stala dobovým bestsellerem. Podle tehdejšího rakouského šlechtice Metternicha byla tato kniha pro Rakousko-Uhersko větší ranou než sama vojenská porážka. Jedna z brněnských ulic pod hradem dodnes nese jméno tohoto literáta.

Poslední velkou pohromou pro hrad Špilberk byla ustupující napoleonská armáda, která při své pouti zbořila některé z jeho budov a opevnění.

O tom, že Špilberk byl a je významnou pevností, svědčí i skutečnost, že zde v době německé okupace sídlil německý vojenský štáb a německá kasárna. Pravděpodobně nejsmutnější roli sehrála pevnost v prvních několika letech německé okupace, kdy sem putovali ti, kteří byli pro německé okupanty nepohodlní. Mnoho českých vlastenců tedy právě zde nalezlo svou smrt či odsud pokračovalo do koncentračních a vyhlazovacích táborů.

V této době došlo k další přestavbě, kdy se hrad musel přizpůsobit německému střihu. Necitlivým zásahům tak například musela ustoupit původní barokní kaple, která vznikla již koncem 17. století. V době druhé světové války se z ní stala slavnostní síň německých vojáků.

Vojenská éra hradu Špilberk končí v roce 1959, kdy jej opouští československá armáda. O rok později se hrad stává sídlem Muzea města Brna.

Významné osobnosti se vztahem k hradu Špilberk:

• Přemysl Otakar II. (1233–1278)
• Blanka z Valois (1337)
• Jan Jindřich Lucemburský (1350–1411)
• Jošt Lucemburský (1375–1411)
• Zikmund Lucemburský (1368–1437)
• Raduit de Souches (1608–1682)
• Jean B. Drouet (1763–1824)
• Ferenc Kazinczy (1759–1831)
• Silvio Pellico (1789–1854)
• Václav Babinský (1796–1879)

Významné události, které se vážou k historii hradu:

• 13. století - Přemysl Otakar II. zakládá gotické sídlo.
• 15. století - Stoupá strategický význam hradu Špilberk.
• 1560 - Hrad získávají brněnští měšťané.
• 1620 - Hrad je zkonfiskován Ferdinandem II. Habsburským.
• 1645 - Hrad obléhán několik měsíců Švédy, ale dobyt nebyl.
• polovina 18. století - Vzniká nejmohutnější barokní pevnost na Moravě.
• 1783–1855 – Na hradě je těžký žalář pro násilné i politické vězně.
• Do roku 1959 slouží vojenským účelům.
• Od roku 1960 je sídlem Městského muzea Brno.