Hrad Okoř

Už ve 13. století existovalo na místě dnešní Okoře opevnění s mimořádně vyzdobenou kaplí. Hrad nechal vystavit před rokem 1359 přední měšťan Starého Města pražského František Rokycanský. Jeho opevnění se rozkládalo na horní části skalky nad Zákolanským potokem. Stavbě dominovala velká obytná věž, která vyrostla na místě starší kaple a tvořila jeden komplex s palácovými křídly. Okoř patřila mezi nejhonosnější sídla české šlechty doby karlovské. Členové patricijských rodin si v té době nechávali vybudovat honosná sídla v blízkosti Prahy ve snaze vyrovnat se šlechticům.

Od roku 1414 se jako majitel Okoře uvádí Mikuláš z Prahy, královský podkomoří. Po něm přešel hrad do držení Jindřicha Lefla z Lažan a z Bechyně, který prodal hrad Ludvíku z Florencie, apatykáři ze Starého Města pražského. Ten musel v době husitské revoluce utéct z Prahy. Hrad dobylo táborské vojsko na začátku r. 1421 na zpáteční cestě z výpravy do Žateckého kraje. Po husitských válkách byl hrad vrácen synovi Ludvíka, Janovi, který v něm zůstal do své smrti v r. 1443. Pozdější majitel Bořivoj z Lochovic začal s přestavbami hradu, ve kterých pokračoval jeho vnuk Bořivoj z Donína.

Až do 15. století zůstávala podoba Okoře prakticky nezměněna. Bořivoj z Donína provedl rozsáhlou gotickou přestavbu, dokončenou zřejmě roku 1494. Vedla ho k tomu nutnost vybavit Okoř pro případ války. Vzniklo nové vnější opevnění u paty skalky se dvěma polookrouhlými dělostřeleckými baštami, umožňujícími aktivní obranu hradu. Nová část vytvořila chráněné nádvoří, kde byl později vybudován pivovar a kam se přesunuly veškeré funkce předhradí. Bývalé předhradí mohlo být využito k jiným účelům, vznikl zde například refektář a studniční věž. Při rozšiřování byly postaveny také další dvě hradní brány. První stála poblíž dodnes zachované bašty při vstupu do hradu. Ještě koncem 18. století na ní byl zřetelný znak pánů z Donína – jelení parohy a čeřen - s letopočtem 1494. Později se však brána zřítila.

Po Bořivojovi zdědil hrad jeho syn Jan, ten ho však prodal Hynkovi Bořitovi z Martinic na Smečně, maršálku královského dvora a hejtmanu Slánského kraje. Po vleklých rodinných sporech v 80. letech 16. století získal hrad katolík Jiří Bořita Z Martinic a připojil ho ke smečenskému panství. Pod jeho dohledem proběhly na Okoři renesanční úpravy, které měly středověké sídlo přeměnit na pohodlnější obyvatelný zámek. Okna starého gotického paláce v západní části hradu byla rozšířena, hrad byl nově omítnut, ozdoben psaníčkovým sgrafitem a při paláci byly zřízeny kryté arkády. Roku 1649 odkázal Jaroslav z Martinic Okoř jezuitské koleji u sv. Klimenta s podmínkou, že z důchodů tohoto statku budou vydržování v semináři tři mladí muži ze smečenského panství studující bohosloví.

Za třicetileté války byl hrad dobyt a zůstal i s celou vesnicí ležet v rozvalinách. Jezuité hrad v 70. – 80. letech 17. století opravovali, v letech 1665 – 1666 byly přistavěny dva nové mosty. Jezuité byli posledními majiteli hradu, kteří v něm skutečně sídlili. Po zrušení jezuitského řádu 1773 a zabavení jeho majetku začala Okoř chátrat, až se stala ruinou. Podíl na tom měli i vesničané, kteří odnášeli z hradu kameny jako levný stavební materiál. Tehdejší správce statku poručil r. 1773 strhat střechy a zpeněžil trámy a tesané kameny.

Novým majitelem se stal studijní fond, pro který zřícenina představovala stále větší přítěž. Po roce 1921 připadla Okoř státu. Pod vedením architekta E. Sochora se začalo se záchrannými pracemi a nejnutnějšími opravami.

Dnes spravuje trosky hradu Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Z dolního hradu z konce 15. století se zachovala část opevnění, bašta a zbytky první prány. Lépe zachovány zůstaly části starší stavby, tzv. horního hradu. Lze z něj vidět obvodové zdivo refektáře, východní část bývalé pětipatrové hranolové věže a zbytky gotické kaple v přízemí. Obdélné stavby obou paláců jsou také dobře zachovány a jsou na nich patrné stopy renesančních úprav. Z období baroka se nedochovalo téměř nic.

Okoř je v současnosti oblíbeným výletním cílem výletníků i cyklistů. Každoročně se také stává dějištěm hudebního festivalu.