Hrad Mladá Boleslav

Předchůdcem hradu bylo přemyslovské hradiště založené pravděpodobně koncem 10. století knížetem Boleslavem II. Archeologické nálezy, pocházející ze záchranného výzkumu, dokládají významnou funkci tohoto prostoru již v 11. až 12. století, kdy hradiště pravděpodobně plnilo úlohu správního centra okolního kraje. První věrohodná zpráva o existenci lokality se datuje k roku 1130. V té době byli kastelány příslušníci rozrodu Markvarticů (tak v roce 1184 je např. doložen Záviše).

Markvarticové si toto postavení udrželi minimálně do roku 1262, kdy je doložen poslední známý kastelán Jaroslav Markvartic, předek pánů z Valdštejna. Tou dobou však již stál na místě původního hradiště královský hrad postavený dle archeologických zjištění kolem poloviny 13. století. Oblast přešla do přímého vlastnictví Markvarticů, hrad však zůstal královským majetkem. Těžiště markvartického opevnění se přesunulo k tržní osadě v podhradí, kde v letech 1250-55 založila Jaroslavova matka Hostilka johanitskou komendu. Centrem panství se stal nedaleký hrad Michalovice, po kterém se také začala psát zde usedlá větev Markvarticů. Správa zbývajících královských statků v oblasti byla přenesena na nově zbudovaný reprezentativní hrad Bezděz.

Hradiště samo pustlo, některé prameny předpokládají jeho zničení v době válek s Branibory (1283-89) či za válek mezi panskými stranami. O osudech hradu nic nevíme až do roku 1334, kdy jej do svého vlastnictví získal Jan Správný z Michalovic, vnuk slavného turnajníka Jana z Michalovic, který téměř vzápětí k původnímu hradu založil nové město. Po polovině 14. století buď Jan Správný nebo jeho syn Petr starý hrad radikálně přestavěli. Petr zemřel roku 1368 v Itálii na vojenském tažení s císařem Karlem IV. Panství se po něm ujal jeho tehdy nezletilý syn Jan st. řečený Michalec. Jan Michalec se na straně panské jednoty aktivně zapojil do odboje šlechty proti králi Václavu IV. a později věren katolické víře i proti husitům. V roce 1420 se pokoušel zásobovat obležený Vyšehrad, pod jehož hradbami padl i jeho syn Jindřich. Husité odvetou ještě téhož roku Boleslav obsadili. V roce drží město jejich hejtman Kunat z Počapl, roku 1433 pak Václav Kruknár z Lobkovic a v blíže neurčené době Bohuše z Klinštejna.
Po skončení husitských válek byla Boleslav navrácena synu Jana st. Michalce Janu mladšímu Kruhlatovi. Jeho syn Jindřich Kruhlata, ač katolík, držel věrně s králem Jiřím z Poděbrad. V jeho službách se účastnil slavného poselstva k francouzskému králi roku 1457. V královských službách také roku 1468 padl v boji se "sebrankou, která vtrhla do země od severu", jak praví Ottova encyklopedie. Protože neměl mužské potomky, přešla Boleslav spolu s jeho dalším majetkem na jeho sestru Magdalenu provdanou Tovačovskou z Cimburka.

Magdalenin manžel Jaroslav (Jan) Tovačovský z Cimburka stál věrně na straně krále Vladislava Jagelonského, který jeho věrnost ocenil úřadem nejvyššího sudího a poté nejvyššího komořího. Za něj se Boleslav stala jedním z svých nevýznamnějších center Jednoty bratrské. Jan nechal hrad roku 1468 přestavět do podoby, jakou známe z rytiny Jana Willenberka z roku 1602. Po něm dědil jeho syn Adam, kterým roku 1502 vymřela tovačovská větev pánů z Cimburka po meči.

Adam odkázal celý svůj majetek své matce Johance Krajířové z Krajku, která na boleslavském panství hospodařila se svým druhým manželem kancléřem Českého království Janem ze Šelmberka. Již roku 1513 jej, po dohodě s manželem, zapsala svému bratru Konrádovi Krajíři z Krajku. Ještě před tím však nechala Boleslav znovu radikálně přestavět.

Již za pánů z Cimburka či za posledních Michaloviců vznikla na jihozápadní straně dispozice doposud velmi dobře zachovaná mohutná polygonální (víceboká) bašta, původně patrně charakteru bolwerku, ukončená cimbuřím. Za Jana ze Šelmberka došlo k razantní přestavbě či spíše novostavbě jihozápadního palácového křídla. Palác byl z obou stran sevřen mezi pár o dvě patra jej převyšujích věží zakončených vysokými jehlancovitými střechami. Východní věž, opatřená schodištěm byla oproti svému západnímu dvojčeti poněkud širší. Východní stranu nádvoří uzavíralo další palácové křídlo, v jehož sousedství vznikl objekt takzvaného purkrabství.

Všechny budovy byly osvětleny velkými pravoúhlými okny, jejichž tvar a profilace se nápadně blíží oknům současného Ludvíkova křídla na Pražském hradě. Vysoce postavený stavebník nepochybně využil služeb slavného stavitele dvorské stavební huti Benedikta Rejta. Na západě bylo nádvoří uzavřeno pouze hradbou. Podle dochovaných vyobrazení dělilo na severu hrad od města mohutné opevnění s masivní vstupní bránou. V západní hradební zdi byla brána k Jizeře a pod západní věží ještě malá branka, kterou se scházelo do předhradí. Celek obíhal parkán.

Krajířové pokračovali v podpoře Jednoty bratrské, která do města přenesla svou hlavní školu. Konrádův syn Arnošt se roku 1547 horlivě účastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandu I., za což byl odsouzen k odnětí části majetku a na zbytek (včetně Boleslavi) bylo uvaleno manství. Po roce 1548 byl hrad renesančně upravován a po požáru v roce 1555 přestavován na renesanční zámek. Za autora této přestavby je považován stavitel Matteo Borgoreli, stavitel zámku v Brandýse nad Labem.

Největší změny patrně prodělalo východní křídlo na jehož nádvorní straně byly postaveny polokruhové arkády v pěti obloucích nesené silnými sloupy. Dnes prosklené arkády pokrývaly celou výšku budovy od přízemí až po třetí podstřešní patro, ve kterém byly výrazně sníženy. Nádvorní zdi jádra pokrylo v té době moderní sgrafito v jednodušší formě. Stavební úpravy se patrně dotkly i interiéru zámku.

V manství setrvalo boleslavské panství až do roku 1576, kdy jej na žádost Arnoštových synů Karla a Adama propustil císař Maximilián II. Karel zemřel bez potomků již následujícího roku, o jedenáct let později jej následoval i Adam. O Boleslav se po jeho smrti přihlásily jejich sestry Markéta a Barbora. Ty pak přiměl roku 1588 k prodeji panství Jiří z Lobkovic, který jej ještě téhož roku prodal Bohuslavu Hasištejnskému z Lobkovic. Roku 1595 využilo město jeho nevalné finanční sutace a za 30 000 kop grošů se vykoupilo z poddanství. Po Bohuslavově smrti roku 1605 se město začalo ucházet o koupi zámku. Ke koupi však po různých průtazích došlo až v roce 1614. Vdova po Bohuslavu Hasištejnském Eva si však vymínila právo doživotního užívání.
Město Boleslav se od samého počátku aktivně zapojilo do stavovského povstání a proto bylo roku 1620 osazeno císařskými vojsky. Jeho statky byly zabaveny a navráceny až roku 1628 (kromě bratrského majetku).

Zámek byl zcela přizpůsoben vojenským potřebám a jeho zařízení vydrancováno. Eva Hasištejnská, podruhé provdaná z Hohenlohe po Bílé hoře emigrovala a protože dosud neobdržela kupní částku, prodala hrad znovu říšskému maršálkovi Gottfriedu Hendrichovi z Pappenheimu.
Roku 1639 vyplenilo Boleslav chorvatské vojsko, o osm let později zase švédský generál Banér. Švédové poničili Boleslav i v letech 1642 a 43. Hrad byl poté dobyt a opevňován císařskými vojsky. Při švédském vpádu roku 1648 nechal generál Coloredo hrad pobořit, aby jej neobsadili Švédové. Teprve v roce 1678 byla složena do rukou Černínů z Chudenic částka zaplacená městem již roku 1631 a zámek tak definitivně přešel do jeho majetku. Po dalších sto let byl objekt pustý, pouze pod zbylými klenbami měl dílnu zvonař Jan Pricquey. Snad po něm zbyl na hradě zvon dodnes zachovaný u zdi u severovýchodního palácového křídla.
Roku 1748 rozhodla vojenská komise o přestavbě zámku na kasárna. Tyto úpravy provedl v letech 1752 - 83 snad Ignác Palliardi, který obdobným způsobem působil i na přestavbě hradu v jihočeském Písku. Již v době stavby se o objektu přestává mluvit jako o zámku a v městských písemnostech se o něm píše jako o kasárnách.

Přestavba byla provedena ryze účelově s hlavním důrazem na budoucí funkci objektu. Jižní palácové křídlo bylo změněno z třípodlažního na čtyřpodlažní, když byla snížením výšky místností z horních dvou pater vytvořena patra tři. Původní velká okna, ve fasádách dosud jasně patrná, byla zazděna a nahrazena řadou blízko sebe řazených malých oken. Jehlance na věžích nahradily mansardové střechy. Úroveň nádvoří byla uměle zvýšena navážkou.
V letech 1819-25 byla zbourána severní hradební zeď, zasypán příkop a brána posunuta dále směrem do nádvoří. V místě západní hradby bylo v letech 1890-1910 přistavěno dlouhé přízemní křídlo sloužící jako kanceláře, sklady a další pomocné prostory.

Rakouské armádě sloužil objekt až do roku 1918. Po vzniku samostatného Československa zůstal zámek posádkou čs. armády, za okupace zde byly internovány a odtud dále deportovány židovské rodiny z celého okolí. Po osvobození držela objekt až do roku 1952, kdy jej předala národnímu podniku Textil. Do roku 1972 byl využíván jako skladiště, pak jej získal do správy ONV, který jej předal do užívání okresnímu muzeu. Muzeum má dnes v prostrách severovýchodního křídla stálou expozici z historických a národopisných sbírek a krátkodobé tématické výstavy. V přízemí jihovýchodního křídla je vinárna "U zvonu". Jihozápadní křídlo využívá okresní archív.

V prostorách hradu je umístěno muzeum. Otevírací doba a bližší informace viz Muzeum Mladoboleslavska.