Hrad Košumberk

Hrad vznikl z iniciativy Ojíře z Košumberka, který ho nechal na čedičovém vrchu vystavět. Od samého začátku měl stavbu promyšlenou. Vybral velice příjemné místo, jak svou polohou tak i bohaté na přírodní krásy, jako jsou pískovcové a čedičové útvary. Objekt opevnil mohutnými hradbami, které zesílil několika baštami a díky výhodné poloze ušetřil značné náklady na obranném systému. Nemusel stavět tehdy jinak nezbytné valy a příkopy. 

Jak už to u hradů bývalo, měnili se i zde často majitelé. Až v roce 1372 zakoupili objekt příslušníci staročeského panského rodu, později známého jako Slavatové z Chlumu a Košumberka.Ti hrad upravili pro své potřeby, přistavěli do jeho středu čtverhrannou obytnou věž se zaobleným nárožím. V období pozdní gotiky obklopili jádro hradu opevněným předhradím, tím rozšířili hradby a docílili nedobytnosti. 

Rozsáhlá přestavba hradu proběhla v první polovině 16. století. O tom svědčí letopočet na bráně budovy purkrabství, která má renesanční kabát s dodnes tomuto stylu typickými psaníčky (sgrafity). Jak vyplynulo z dopisu Diviše Slavaty, gotický vzhled hradu přestal zřejmě vyhovovat nárokům tehdejšího panstva. Proto měl v úmyslu přestavět hrad na objekt dle vzoru zámku v Jindřichově Hradci.

Stoprocentně bylo o osudu hradu rozhodnuto poté, co do něj v červenci roku 1573 udeřil blesk a hrad postihl požár. Oprava byla velkolepá, staré jádro dostalo renesanční fasádu, vstupní věž byla snížena na úroveň ostatních budov. Napravo od staré budovy na místě původního opevnění přistavěli rozsáhlý dvoukřídlý renesanční zámek.

V roce 1623 koupil objekt od Diviše Lacemboka příbuzný Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. V té době si na zámku vůbec nežili špatně, což dokazuje výčet majetku při prodeji. Vilem Slavata vlastnil zámek až do roku 1634, kdy ho opět prodal Lacembokovu synovi Jindřichu Vilémovi.

V době třicetileté války Košumberk chátral, většina peněz směřovala na válečné výdaje a navíc ani Košumberk neunikl útokům Švédů, kteří jej během několika nájezdů zpustošili. Navíc v roce 1654 zemřel poslední mužský potomek této rodové větve Jindřich Vilém, po něm převzala panství jeho dcera Johanka Barbora. Bohužel též brzy zemřela a panství přešlo prostřednictvím její matky Marie na jejího druhého manžela, Františka Kryštofa Hýzrleho z Chodů. Ani on si „majetku“ moc neužil, v roce 1666 zemřel. Marie zůstala na panství sama, proto se raději v roce 1684 natrvalo odstěhovala do dvorce pod poutní kaplí na Chlumku, kde i dožila.

Hrad společně s dvorcem na Chlumku odkázala jezuitskému řádu. Ti ovšem raději obývali rezidenci na Chlumku, tudíž hrad dále chátral. Po zrušení řádu převzal objekt náboženský fond.