Hrad Bezděz

Hrad Bezděz nechal mezi léty 1264 – 1278 zbudovat významný český král Přemysl Otakar II. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli 26. srpna 1278 opanoval zemi na pět let proradný poručník králevice Václava II., braniborský markrabě Ota V. V lednu 1279 nechal Ota Braniborský na Pražském hradě zrádně zajmout vdovu po Přemyslovi Kunhutu a jejího syna Václava a deportovat je na Bezděz, kde je držel prakticky jako vězně. Královně se po čase podařilo lstí uprchnout na svůj opavský Hradec; Ota Braniborský pak raději nechal mladého Václava – snad z obavy, aby se jej matka nepokusila osvobodit – na podzim roku 1279 odvézt z Bezdězu do Žitavy a nakonec i do Berlína. Z internace se mladý král vrátil až v květnu 1283. I přes nelehké dětství a krátký život (zemř. roku 1305) pamatuje historie Václava II. jako schopného panovníka, který poměry v českých zemích stabilizoval a povznesl. Ve své politice se opíral o část české šlechty, kterou si zavazoval zástavami královského majetku. Tak Bezděz zastavil roku 1292 Hynku Berkovi z Dubé, který držel bezdězskou zástavu s krátkou přestávkou až do své smrti roku 1348.

Těsně před Hynkovou smrtí vykoupil Bezděz ze zástavy Karel IV. a roku 1355 jej zařadil do svého zákoníku Majestas Carolina mezi hrady od koruny za žádných okolností nezcizitelné. Sám Karel na Bezdězu několikrát pobýval – minimálně v únoru 1351, říjnu 1357 a červenci 1367. V roce 1398 získal přes předchozí snahy Karla IV. Bezděz do zástavy moravský markrabě Prokop, byť ne nadlouho. Roku 1306 se opět vrátil koruně, konkrétně Václavovi IV. Po Václavově smrti svěřil roku 1420 jeho bratr Zikmund Bezděz do zástavy horlivému katolíkovi Janu staršímu z Michalovic.

Jan z Michalovic nechal opevnit vrchol Malého Bezdězu a učinil z Bezdězu jednu z předních pevností protihusitské strany. Na Bezděz byly z Prahy převezeny dvorské desky a soustředily se zde poklady z pobořených a vypálených klášterů. Husité se však o dobytí pevného hradu ani nepokusili, přestože roku 1421 dobyli nedalekou Bělou. Michalovičtí drželi Bezděz do roku 1468 s přestávkou v letech 1445 – 1453, kdy byl Jindřich z Michalovic nucen bezdězské panství pro dluhy přenechat svému švagrovi Janovi ze Smiřic.

Jan ze Smiřic se však dopustil zrady proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, za což byl 7. září 1453 na Staroměstském náměstí popraven. Po smrti Jindřicha z Michalovic v roce 1468 dědila jeho sestra Magdaléna, provdaná za Jana Tovačovského z Cimburka. Rod pánů z Cimburka pak spravoval hrad Bezděz až do roku 1495.

Majitelé hradu se poté bez významnějších historických stop střídali po celé 16. století. Roku 1595 získala Bezděz Barbara z Lobkovic a jak dokládá zápis z roku 1607, rezidenční funkci převzal zámek v Doksech. Panstvo pak již na obtížně přístupném starém hradě nesídlilo. Přesto zůstal Bezděz v dobrém stavu až do ledna 1621, kdy jej vydrancovali vojáci knížete Maxmiliána Bavorského. To již byl hrad královským konfiskátem po Václavovi starším Berkovi z Dubé, který se za stavovského povstání postavil proti císaři, za což byl po porážce povstání a útěku do ciziny v dubnu 1621 odsouzen ke ztrátě hrdla a všeho majetku.

Bezdězské panství s poničeným hradem prodal roku 1622 místodržitel Karel z Lichtenštejna spolu s jinými majetky Adamovi z Valdštejna. Jeho synovec, věhlasný Albrecht z Valdštejna koupil hrad od Adama o rok později. Zamýšlel jej přebudovat v moderní pevnost, ale se záměru nakonec s výjimkou několika drobných úprav sešlo. Ještě roku 1624 uvedl Albrecht z Valdštejna na Bezděz mnichy z řádu Augustiniánů, čímž začíná historie hradu jako významného místa českého duchovního života 17. a 18. století. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu roku 1634 připadl Bezděz královské komoře, která jej z rozhodnutí císaře Ferdinanda III. postoupila o dva roky později pražskému emauzskému klášteru.

V létě roku 1642 ještě hrad na krátký čas obsadili Švédové, avšak za opata Dona Antonia Sotomayora již došlo v letech 1661 – 1678 k jeho vzestupu. Na hradě se usadili mniši, kteří provedli některé adaptace interiérů a zřídili křížovou cestu. Bezděz se stal poutním místem prvního řádu, což dokládají mj. tyto až šokující údaje: v letech 1714 – 1726 navštívilo Bezděz na 266.693 osob, roku 1740 pak 40 tisíc osob. V roce 1741 zde bylo osmi kněžími slouženo 2.920 mší! Vnější fasády hradních budov byly pomalovány freskami s náboženskými motivy a na hradě se dokonce prodávalo poutníkům občerstvení.

V roce 1778 se udála poslední vojenská epizoda v dějinách hradu: obsadili jej Sasové, kteří se zde 8. září dokonce ubránili útoku vojáků generála Laudona. Na ústupu Sasové z Bezdězu odvezli klášterní poklad.

Pohromou pro Bezděz se stal dekret císaře Josefa II. z listopadu 1785, kterým byl mj. i zdejší klášter zrušen. Opuštěný hrad, který pak po naprostou většinu času (1797 – 1918) náležel pánům z Valdštejna, chátral či byl dokonce vandalsky ničen a rozebírán na stavební materiál. Své udělali i hledači pokladů.

V 19. století se stal Bezděz středem zájmu pod vlivem vlny romantismu. Několikrát jej navštívil K. H. Mácha a v roce 1866 se zde konal velký tábor lidu na podporu národních myšlenek.

Valdštejnové přistoupili k částečným opravám hradu, když v roce 1844 zpřístupnili velkou věž a roku 1872 nechali zastřešit královský palác. Dalších oprav se hrad dočkal za vlastnictví státu po roce 1918 – krátkým intermezzem bylo držení Bezdězu Klubem českých turistů v letech 1932 – 1938 a Německem v letech 1938 – 1945 –, na generální rekonstrukci však čeká tato významná památka dodnes.

" Dlouhé soboty na Bezdězu v červenci a srpnu"

Všechny soboty od 4.7. do 29.8. 2015 bude hrad otevřen do 18.00 !!!

Prohlídka hradu