Hoffmanovy povídky

Hoffmannovy povídky jsou jedním z posledních jevištních děl Jacquese Offenbacha - jejich premiéra se konala čtyři měsíce po skladatelově smrti - 10. února 1881 - s tím, že Offenbach nestihl operu úplně dokončit a tak vlastně dodnes úplně přesně nevíme, jak měla přesně vypadat. Je to možná trochu paradoxní u díla, které dnes patří k těm nejslavnějším.Díky libretistovi Julesi Barbierovi (libreto vzniklo na motivy divadelní hry Barbiera a Michela Carré) se Hoffmann stává hrdinou svých vlastních povídek jako muž, který zoufale touží po naplněné lásce a nenalézá ji. Offenbach dostal v tomto díle příležitost vykreslit nejrůznější prostředí, mnoho nálad a charakterů. Právě podivná dvojakost celé opery, balancování mezi realitou a snem, mezi reálným a fantaskním, je to, čím dílo fascinuje diváky přes 130 let. Hoffmannovy povídky jsou velmi zvláštní – a okouzlující. Offenbach se v nich projevil jako vynikající skladatel, který je právem řazen mezi mistry francouzské opery 2. poloviny 19 století, vedle Bizeta, či Gounoda.