Jak kohouti obarvili svět

Příběh se odvíjí ve dvou rovinách, které se vzájemně prolínají. Ta první vypravuje o rodině – o mámě a třech dětech, kterým oni zlí zatknou tatínka. Přibližuje jejich každodenní boj s normalizačními pohůnky, jakými jsou ředitel školy, udavačský soused, sociální pracovnice, bachař (vše v povedeném karikaturním podání Petra Reifa) a zejména s nelehkou situací vzájemného odloučení. Uvězněný tatínek však pod tíhou okolností neklesá na mysli a v malé, šedé celé začíná na moták psát pestrobarevné příběhy o minulých královstvích, břízách, světle a duze… A tyto tatínkovy narace se postupně odvíjí i na jevišti. Mnohdy krutá realita se tak mísí s fantazií, vše za svižného doprovodu živé kapely ve složení baskytara, elektrická kytara, bicí, piáno (ale využit je třeba i klapot psacího stroje). „Kohouti šlehali samou radostí sníh z rozbitých vajíček, začalo chumelit, bouřka se utišila a za chvíli i sníh roztál. A bylo vidět modré nebe a na něm bílé beránky, skořápky vajíček, které kohouti nestačili obarvit. A vyšlo slunce ze žloutků a svítilo na barevný svět…“ Underground dětem!