Hledám děvče na Boogie Woogie

Stelibský upoutal posluchače svou první operetkou Podej štěstí ruku a také mnoha skladbami pro film (Vězeň na Bezdězi, Pražský flamendr, Pelikán má alibi a mnohých dalších). Během patnácti let zkomponoval čtrnáct operet a hudbu k více než padesáti filmům. Používal v nich především taneční písně v dobových rytmech a stylech, s výraznými melodickými nápady. Řada z nich časem zlidověla. Život Josefa Stelibského ale nebyl zdaleka tak idylický jako jeho melodie. Po politických změnách v roce 1948 emigroval, nejprve do Mnichova, kde pracoval v rádiu Svobodná Evropa, a následně do USA. Zde se však potýkal s nepřekonatelnou bariérou neznámého jazyka a s vážnými zdravotními potížemi. Navršené problémy jej dovedly až k sebevraždě. Zemřel v Hollywoodu 28. dubna 1962.

Pozapomenuté operety U Veselého kamzíka se ujal plzeňský dramatik, herec a režisér Antonín Procházka a libreto V. Špilara, V. Mírovského, J. Rohana a V. Tobise proměnil k nepoznání – text zkrátil, odstranil naivitu, některé melodie nahradil jinými a změnil i název díla. Přestože zůstala zachována základní dějová linka a typický sentiment třicátých let, přibyl nespočet komediálních situací a gagů. Procházkův rukopis je čitelný z každého výstupu i dialogu. Autorovi nového libreta se podařilo z málo hrané operety udělat trhák. Hudební komedii Hledám děvče na boogie – woogie v premiéře uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni, v prosinci roku 1996, v Procházkově režii.