Café Aussig

Místo děje: imaginární kavárna v Ústí nad Labem

Čas děje: cca rok 1900 – současnost

1. dějství
Prolog
V lokále kavárny je její majitel, který připravuje vše na její otevření, na jeden den, či na celé století. Po otevření přicházejí stálí hosté. Objevuje se tu i Houslista, který až do dnešního dne obveseloval svou hrou všechny přítomné.

I. obraz – Císařství a I. světová válka
Máme tu první neuvěřitelný vynález – gramofon, celý orchestr v jedné bedýnce, je nám líto, ale Houslisty již není třeba. Kavárník přijímá objednávky. Káva tak božsky voní, a naše město nám jen vzkvétá. Navštěvuje nás sám císař, rozjíždí se Berlinerova gramofonová výroba a slavnostně je otevřeno nově vystavěné Ústecké divadlo. Idyla je však náhle přerušena. Slyšíme vojenské bubny a části Manifestu našeho císaře. Je tu I. světová válka. Muži odcházejí na frontu, ženy zůstávají samy. Přicházejí dopisy z fronty, ale také jeden balíček, je pro Matku, ta košile patřila jejímu synovi. Válka končí a muži se vracejí ke svým ženám. Dění v kavárně se jakoby vrací do normálu, ale jsme nějak více zamyšlení. Sláva císařství je pryč, a kam teď patříme my?

II. obraz – Deutschböhmen, I. republika
Kdosi přináší noviny s čerstvou zprávou o vzniku Československa, ovšem žena ze Staršího páru nám čte z jiného tisku a připomíná ideu Deutchböhmen. Slyšíme prolínat se českou a německou píseň. Někomu se líbí ta, jinému ona, někomu dokonce obě, a někomu žádná. Scéně dominuje Partajník, který provokuje v obou táborech, ale Mládeži je politika celkem lhostejná, a tak přibíhají v nových „trendy“ oblečcích, předvádějí nové taneční řádění a radují se z nově otevřených lázní na Střekově. Atmosféra nám zkomorní, a žena z Manželského páru prochází rámem, její příběh je o životě bez lásky. Mládež se vrací, tentokrát s tolik módní skupinovou recitací. Co třeba Machalický? Ovšem dochází tu k častému vyrušování, a to členy Hitlerjugend. Někoho zláká přidat se k mladým otužilcům, je to lepší než recitovat české básničky, a tak jejich počet roste, jsou čím dál odvážnější. A kdo zničil obrazy Ernsta Neuschula? Zvenku slyšíme projevy samotného Henleina. Do lokálu vstupuje SSmann a slavnostně Kavárníkovi předává portrét Hitlera. Jsme součástí Říše!

III. obraz – II. světová válka
Jsme součástí Říše, a někomu se to líbí, někomu ne. Starší pár samozřejmě obhajuje Hitlera, nikdo tu přeci nechce být zlý, jen je třeba ŘÁDU. Starší pár prochází rámem a přesvědčuje ostatní. SSmann přichází znovu, tentokrát s označením pro Židy. Muži z Manželského páru se podaří přesvědčit Partajníka, aby dosvědčil jeho čistý původ, jistě za nějaký obnos, ovšem slečna z Mladého páru dostává svou hvězdu. A tak si pro ni jednoho dne přijdou. Dívá se na svého chlapce, ale tomu strach ochromí všechny smysly, a místo toho, aby jim jí vyrval třeba násilím, zhroutí se k zemi, je mu ze sebe zle. Tak se nepohne celou válku, jen Kavárník mu nosí jídlo. Za ním si hosté vyměňují potraviny, poslouchají rádio, SSmann znásilní holku, jejíhož chlapce přistihl při „šmelině“. Chlapce z Mladého páru neprobere ani všeobecná panika při náletu r. 1945. Zděšení hosté přibíhají do kavárny jako do krytu.

2. dějství
IV. obraz – Konec války
Ticho. Už je po všem? Někdo vybíhá ven a vrací se s velkými zprávami. Konec války! Prolíná se tu nadšení se vzrůstajícími obavami Němců. Do lokálu nám vstupuje voják Rudé armády jako velký „Geroj“. Asi by chtěl být halasně obdivován, ale hosté jsou spíše zmatení, tak se alespoň nechá vyfotografovat s krásnými slečnami a šeříky. Náhle se všichni rozestupují. Ve dveřích stojí slečna z Mladého páru, Židovka. Vrací se vyčerpaná. Labilním krokem jde od jednoho k druhému. Rám se zastavuje před Starším německým párem, chtějí z rámu utéci, ona je vtahuje zpět. Odpuštění? Jde za svým chlapcem, oba prostupují rámem, jejich snový duet je o výčitce, svědomí, odpuštění a lásce. Tento sen je hrubě přerušen vstupem Revolučních gard. Cože?! Opět kontroly, no jistě, musí být jasné, kdo byl kdo. Partajník prochází rámem a toto je jeho „credo“ – o tom, že vždy je třeba označit nepřítele, být ve střehu. Starší německý pár dostává bílé pásky a nářadí, teď budou uklízet rozbořené město. Výbuchy! Masakr! Panika Staršího německého páru končí společnou sebevraždou na toaletě.

V. obraz – Éra komunismu a její konec
Budovatelské nadšení nezná mezí, jenže po čase už budovatelské písně nemají ten správný rytmus. Deziluze? Hlavně že máme rock‘n‘roll a televizi. Sice tam jdou samé hovadiny, ale třeba tam jednou pustí Beatles! Portréty státníků se rychle mění, taky se tu teď potloukají podivní intelektuálové a vyměňují si zakázanou literaturu. Partajník je ve střehu. Matka to nechce vidět. Jako by jim nestačilo, že mají dobrou kávu. Matka prochází rámem a vypráví o tom, že i ona měla syna, který si hrál na hrdinu. Všichni jsou hrdinové, kteří netuší, jak je jejich mámě, když na ně doma čeká. Střelba, tanky. Že by zase válka? Ne? Tak proč je tu ten Ruský generál a pouští nějaké „Moskevské noci“? My ho tu nechceme! Zemřel Palach. Po tryzně na Mírovém náměstí Rusa opijí, svážou a pomalují. Pouštějí Kryla a se svícemi truchlí. Jenže to si pár z nich pěkně odskáče, protože tu máme tuhou normalizaci. No a? Někde cinkl klíč, více klíčů a už se zvoní všude. „Na Štěpána bez Štěpána!“ Cože? To si fakt budeme moct říkat, co chceme? Ano! A umíme to ještě? A bude nás někdo poslouchat?

VI. obraz – Demokracie
Demokracie je úžasná věc a muž z Manželského páru to vždy věděl, a tak když projde rámem, je nám jasné, že celé to století četl neustále noviny jen proto, aby došel k poznání, že země je kulatá, a že kdo jde stále doleva, dojde doprava. A tak si tu teď například můžeme prohlížet sprosté časopisy, namísto „rudých knížek“ si můžeme hrát s kupónovými. Kavárna se zaplňuje množstvím nápisů – říká se tomu reklama. A také naši Romští spoluobčané mají právo se projevovat, ale kde jsou hranice, to každý vidí jinak, a tak z nedorozumění dochází k jakési strkanici. Bohužel musí zasáhnout policie a spor ukončit rozdělením lokálu na část pro Čechy a část pro Romy. Vstupujeme do Evropské unie. Stále máme lokál rozdělen, ale prozatím jen na dvě poloviny. Nyní kavárník, dbalý předpisů sjednocené Evropy, rozděluje dále. Máme tu prostor pro kuřáky i nekuřáky, místo kde se smí používat mobily a kde ne, místo kde se káva pije a místo kam se s kávou nesmí, místo pro katolíky, protestanty, muslimy. Cedulky jsou stále absurdnější a zmatení hosté pobíhají z místa na místo Cikán, bílý, aniž by věděli, kam vlastně patří. Už je to přestává bavit. Taky se drasticky změnilo vybavení kavárny. Máme tu moderní TV, výherní automaty, lidé vytahují notebooky, přehrávače MP3. Teď už se nikdo s nikým nebaví a každý se věnuje svému přístroji. Příšerný řev rádií, automatů, mobilů. Z letargie nás vytrhne až nesmyslný text z TV novin a návrat Houslisty, který ostýchavě, prostě a jednohlasně hraje melodii tak oblíbenou před sto lety. Jakoby si všichni na něco vzpomněli, opouštějí své přístroje a tančí, kuřák s nekuřákem, Cikán s bílým. Jen jako prostá radost z kávy. Jsme tam, kde jsme byli před sto lety? Dál? Moudřejší?

Přestávka po 1.dějství