Sestry B.

Ukázka ze hry

Obraz 6

Zorka na své židličce píše dopis. Lída u toaletního stolku popíjí, telefonuje, předvádí se.

Zorka:
Ahoj, Lidko. Představ si, jsem na konzervatoři. Máš radost? Já prostě musím být herečka, jako ty. Neumím si už život bez divadla představit. Jinak u nás nic nového. Mrzne, tak chodíme bruslit do Stromovky. Máma si nechala ušít nový konstým. Jak se máš ty? Zorka.

Lída: /konečně se pustí do dopisu/  Berlín, 6. prosince 1934
Milá Zoruško, právě jsme dotočili Barcarolu, v ateliérech jsem byla od rána do večera. Byla to dřina, ten film ale bude mít velký úspěch! - Musím se ti taky k něčemu přiznat. Nastěhovala jsem se k Fröhlichovi. Máme se rádi. Máma by se zlobila, že je ženatý – ale on se kvůli mně rozvede! Slíbil mi to. – A taky se byl na natáčení podívat Vůdce. Představ si, podal mi ruku. A za tři dny mne pozval na čaj! Na kancléřství!! Pořád se na mne díval a pak mi řekl: Máte, slečno, pěkný klobouček! Prý mu připomínám někoho, koho měl moc rád. Všechny zdravím. Lída

Zorka:  /přestane psát svůj dopis, nechápavě k Lídě/
Jak k někomu takovému můžeš chodit na čaj!?

Lída:    /popuzeně/
Tady v Berlíně je to náhodou pro každého velká čest, když dostane pozvání od Hitlera. A nikdo by si ho nedovolil odmítnout…

Zorka:
Nechápu, jak můžeš být tak slepá! Copak vážně nevidíš, co je Hitler zač!!

Lída:  
Co je mi po tom? Já tu jen dělám svou práci, točím filmy, to je všechno! Politika mne nezajímá.… A vůbec - nejsi náhodou na takové řeči moc malá? Asi ti popletli hlavu ti tví levičáci, ne?

Zorka:  /jen se od Lídy nešťastně odvrátí/

TMA