Zápas v divadelní improvizaci

Zápas v divadelní improvizaci (francouzsky Match d'improvisation) svojí formou evokuje sport, ale zůstává ve funkčním rámci divadelního představení. Vznik zápasů v divadelní improvizaci spadá do konce sedmdesátých let, konkrétně 21. října 1977, kdy se v kanadském Théâtre Expérimental de Montréal konal první Match d'improvisation (Zápas v divadelní improvizaci). Zakladatelé Yvon Leduc a Robert Gravel se nechali inspirovat hokejem, přičemž první zápasy v improvizaci pojali jako parodii na kanadské vzhlížení k hokeji. Zároveň šlo o jistý manifest, kterým demonstrovali konec elitářského přístupu k divadelní komunikaci s divákem. Postavili diváka do role arbitra tím, že mu umožnili, aby rozhodoval, co chce vidět, v jakém žánru a kdo z herců ho zaujal a kdo ne. Ještě do konce roku 1977 zakládají La Ligue nationale d'improvisation (LNI), která byla později rozšířena o země jako Francie, Belgie či Švýcarsko. Z Theatresports převzali vnitřní pravidla improvizace, z hokeje pak vnější podobu. Místo klasického kukátkového jeviště a hlediště vytvořili otevřenou arénu, kam umístili „kluziště“ s mantinely (bez ledu), herce rozdělili do dvou týmů a oblékli je do pestrobarevných dresů. Hrací čas rozdělili do třetin a zapojili diváky do průběhu zápasu tím, že jim rozdali dvoubarevné karty, jejichž zvednutím diváci po každé improvizaci hlasují pro tým, který se jim více líbil. Zavedli také postavu Rozhodčího a dvou pomocných rozhodčí, kteří sčítají hlasy diváků po každé improvizaci, hlídají čas improvizace a upozorňují hráče na množství uplynulého času. Rozhodčí dohlíží na respektování improvizačních herních pravidel, přesné provedení formy kategorie, rozhoduje o výběru tématu a řídí průběh celého zápasu.

zdroj: wikipedia.org/wiki/Improvizacni_zapasy