Muž bez minulosti

VZHLEDEM K CHARAKTERU INSCENACE NENÍ MOŽNÉ PO ZAČÁTKU PŘEDSTAVENÍ NIKOHO VPUSTIT DO HLEDIŠTĚ, PROTO VÁS PROSÍME, ABYSTE VE VLASTNÍM ZÁJMU CHODILI VČAS.

Je to trochu "jiné divadlo". V novince pražského Dejvického divadla Muž bez minulosti, vytvořené podle finského filmu Akiho Kaurismäkiho, přiměl režisér Miroslav Krobot své herce, aby odložili všechno, co si běžně představíme pod slovem herectví. Nenalíčené herečky a herci říkají své repliky "obyčejně", suše a skoro bez gesta. Pohled na ně nás ani v nejmenším neodvádí od vnímání toho nejdůležitějšího - že se navzájem slyší a komunikují spolu v tichu i zvláštním humoru. Jsou postavami i sebou samými.
K mimořádně citlivému vnitřnímu napojení všech účinkujících vede hudba Marka Doubravy, která prostupuje celou inscenací, dává jí pevnou strukturu, tvar... a hlas vycházející jakoby přímo ze srdce.
Marie Reslová, Hospodářské noviny

Tragikomický Muž bez minulosti má nezaměnitelnou „finskou“ atmosféru, působí minimalisticky a navzdory úsměvným momentům a happy-endu dost tísnivě. O to větší výzvou mohlo být pro Krobota nové ztvárnění. V jeho interpretaci drama zmláceného a okradeného muže, který zapomene nejen vlastní jméno, ale také vše o svém dosavadním životě a útěchu najde až v seznámení s obětavou ženou pracující v Armádě spásy, vyznívá bláznivěji a veseleji.
Posun je zřetelný - tam, kde z filmového plátna čiší beznaděj, se české divadelní publikum docela často směje. Komika převálcovala tragiku, režisér obohatil předlohu o nám blízký humor, čímž dílo zásadně proměnil. Nebál se zařadit vtípek založený na náhodně objevené finské vodce ve staré ušmudlané ledničce nebo třeba bizarní pohybově-taneční čísla.
Herci se však nepitvoří a nepředvádějí laciné kousky. Díky tomu snad i ta nejabsurdnější scénka podtrhuje originalitu inscenace, jakož i kostýmy, z nichž značná část vypadá jako z levného secondhandu, střídmá, avšak chytře vymyšlená výprava, která se dobře popasovala s množstvím interiérů a exteriérů. A své dělá i pozoruhodná hudba z pera Marka Doubravy, doplněná navíc i písněmi kapely Beach Boys. Vedle hereckých výkonů je muzika druhým důležitým tahounem představení, prolíná jednotlivé obrazy, nebo je dokonce úplně zastaví a na okamžik nechá rozeznít možný útržek paměti muže bez minulosti, který je od začátku prezentován jako hudební nadšenec.
Kateřina Rathouská, MF DNES