Brian

... Jako tvůrce a režiséra Miroslava Krobota dlouhodobě zajímají témata spojená s vzestupy a pády lidské duše. Jeho hrdinové jsou hořce směšní lidé, u nichž se reálný život často prolíná s virtuální realitou a tajemnými zásahy osudu. V Brianovi jde přímo o esenci propojení těchto motivů, neboť osobnost idolu 60. let, hudebník Brian Jones, byl v mnohých aspektech neobyčejný. I když v novém tisíciletí vyplynula na povrch fakta, která nasvědčují tomu, že byl zavražděn, Krobotova verze tuto skutečnost nechává otevřenou, zabývá se Brianovou duší, zdevastovanou drogovou závislostí, a nevyzpytatelností jeho jednání...
Jana Soprová, Český rozhlas

...Tahle prazvláštní story je ale jenom jedna vrstva inscenace. A hra zapadne do repertoáru Dejvic i dramaturgicky, neboť Brian je další outsider, jehož psýché Krobot detailně rozpitvává. A tentokrát se může ještě víc rozmáchnout, protože vstupuje do prostoru vizí a šaleb, které produkuje vědomí podnícené drogami. A právě na tomto půdorysu totiž vzniká místy až fascinující, ničím nezatížený prostor pro hereckou akci, nehledě na to, že role všem perfektně sednou. Brianova „jízda“, do níž se nakonec zapojí úplně všichni, ale není žádná divočina, naopak je laskavá, jemná, poetická a hravá, byť končí tragicky. Pleslův Brian je hodňoučký, zadumaný a zásadně nikoho neobtěžuje, i když tak trochu leze všem na nervy. I své hipísácky potrhlé Anitě v podání Lenky Krobotové...
Jana Machalická, Lidové noviny

... Namísto mapování posledních dnů sebedestruktivní rockové hvězdy přichází Krobot s až překvapivě smířlivou metaforou umírání, melancholickým pohledem na nezadržitelné opouštění světa...
Vladimír Mikulka, Respekt