Helverova noc

Ocitáme se někdy ve třicátých letech 20. století, kdesi v Německu. Atmosféra ve společnosti houstne, ale i tehdy žijí lidé svým vlastním, snad spokojeným životem. Jsme v jakési kuchyni, ne příliš dobře zařízeného bytu. Můžeme říct, že to je velmi obyčejný dělnický byt. Starý, jednoduchý, ale funkční nábytek, kuchyň obyčejně zařízená a paní domu - strhaná žena neurčitého věku. Starost a únava je na ní vidět z každého kousku jejího drobného těla. Téměř přiběhne domu, rychle vybalí a rychle vaří. Pak se objeví muž, který s ní v bytě bydlí. Celou dobu není jasné, jaký je mezi nimi vztah. Jsou to manželé, sourozenci, či matka se synem?Dál a dál přibývají hrůzy a děs, který není vidět, ale stejně prosakuje do bytu hrdinů a pak i divák se cítí být do hrůzy namočen. A není úniku. Už, už to vypadá, že přece jen se nějaký, relativně dobrý konec objeví - ale kdež! Rána za ranou padá na diváka a jeho svědomí a pak opět další a další rány, a když přijde konec, nepřijde úleva. Žádná katarze se nedostaví. A tak nezbývá nic jiného než se trápit i cestou domů, přehrávat si situaci za situací, vymýšlet strategie, jak by se to dalo udělat jinak, aby se postavy vyhnuly té hrůze. A nejde to a nejde to. Člověk si to opravdu musí "vyžrat" až do konce. Nelze zapomenout, nelze uniknout… Komorní drama, sevřené jako dětská pěst, když se bojí. Jedna kuchyně, dvojice lidí a za okny se chystá pogrom. Příběh o postiženém muži, o něhož se stará cizí žena. Helver je duševně nemocný a Karla péči o něj chápe jako pokání, v minulosti porodila nemocné dítě, ale odložila je a nyní všechny své city upjala k mladému muži, pro něhož není ani matkou, ani manželkou, ani sestrou. Děj se odehrává počátkem 30. let minulého století v místě, kde se právě zmocňují vlády fašisté. Kuchyň, dříve bezpečný úkryt Karly a Helvera, se stává pro oba pastí.