Nápoj lásky

Nápoj lásky (L'elisir d'amore) z roku 1832 patří k nejoblíbenějším Donizettiho operám a komickým operám vůbec. Libretista Felice Romani si vypomohl libretem Eugena Scriba k Auberově opeře Čarovný nápoj z roku 1831. Děj je komickou parafrází na pověst o Tristanovi a Isoldě, kterou hlavní hrdinka Donizettiho opery, bohatá a krásná Adina také předčítá své přítelkyni. Do Adiny je marně zamilován mladý plachý venkovan Nemorino. Situaci navíc zkomplikuje příchod vojáků, vedených seržantem Belcorem, který se Adině začne dvořit. Zároveň však přijíždí mastičkář Dulcamara a nabízí zázračný nápoj, který přivolá lásku každé ženy. Nemorino si ho koupí, a protože je to ve skutečnosti jen víno, opije se a získá více kuráže. Adina však ze vzdoru oznamuje svůj sňatek s Belcorem. Nemorino si chce koupit ještě jednu láhev, aby Adinu získal, ale už nemá peníze. Nechá se tedy naverbovat jako voják a za žold si kupuje další nápoj lásky. Zároveň se rozkřikne, že Nemorino zdědil velký majetek po svém strýci, a stává se tak středem zájmu všech děvčat. Na to začne Adina žárlit, a když se dozví, že se nechal naverbovat kvůli ní, vyznává mu lásku.