NPÚ ÚPS na Sychrově, Soubor lidových staveb Vysočina – Betlém

Domek čp. 62

Nejmenší dochovaný roubený domek sestávající ze světničky, síně a komory byl postaven roku 1777 Františkem Vtípilem. V 19. století se stal příbytkem zdejších manufakturních a později továrních dělníků. Expozice je datována do přelomu 19. a 20. století, kdy zde žila rodina továrního tkalce Josefa Plíška. V komoře, přezděné počátkem 20. století, nalezneme domáckou ševcovskou dílnu.

Domek čp. 134

Roubené stavení z druhé poloviny 18. století sestává z větší obytné světnice, komorové části a síně s oddělenou černou kuchyní, v níž se vařilo na otevřeném ohni pod komínem. Bíle spárované roubení a šindelová střecha dokládají vzhled domu ve druhé polovině 19. století, kdy tu provozoval svoji živnost řeznický mistr. Současné návštěvníky přivítá objekt provoněný desítkami rozličných bylinek a čajů.

Domek čp. 157

Velký roubený objekt nynější hospody u sv. Huberta byl postaven roku 1994 podle půdorysu stabilního katastru z roku 1839. Tehdy byl jeho majitelem měšťan Antonín Woral. Dům obklopený zahradou byl v minulosti obýván hrnčířskými rodinami. Po přestavbě ve druhé polovině 19. století zůstalo z původního domu zachováno pouze menší křídlo, které je součástí hospody.

Domek čp. 158

Roubený obílený domek se šindelovou střechou pochází z poloviny 18. století. Má typickou trojdílnou dispozici se světnicí, komorovou částí a síní. Její součástí je černá kuchyně se samostatnou hliněnou troubou. Po celé 19. století obývaly dům tkalcovské rodiny. Na počátku minulého století domek zakoupila rodina Zajebalových, která jej vlastnila až do roku 1990. Expozice návštěvníkům připomíná jedno z tradičních řemesel Hlinecka - hračkářství, nejvíce rozšířené v nedaleké Krouně a Dědové. V komoře je umístěna tkalcovská dílna se stavem užívaným k výrobě žanylkových koberců.

Domek čp. 159

Roubený domek na vysoké podezdívce patří k nejstarším dochovaným stavením ve městě. Je datován rokem 1765. Prostorná světnice s vyhřívací pecí a malovaným nábytkem nám přibližuje bydlení v první polovině 19. století. Stav a další zařízení dokládá tehdy rozšířené domácké tkalcování. Vzácně dochovaná černá kuchyně s chlebovou pecí a samostatně vyhřívanou hliněnou troubou je umístěna v síni. Ze síně se vchází do podsklepené komory, na půdu a do přístavku. Ke stavení patřilo i malé hospodářství. V 19. století sloužila světnice k výuce místních dětí z první a druhé třídy.

Domek čp. 161

Větší roubený bílený domek s lepenkovou střechou byl postaven ve druhé polovině 18. století. Jeho zvláštností je jediná dochovaná roubená stodůlka stavebně navazující na obytnou část. Tu tvoří prostorný vstupní přístavek, síň, světnice a dvě komory. V současnosti je domek využíván k výstavním účelům. Zároveň probíhá příprava dílny, která návštěvníkům nabídne ukázku klempířského a kovotlačitelského řemesla rozšířeného na Hlinecku a Svratecku.

Domek čp. 162

Původní přízemní roubený domek byl postaven v polovině 18. století, přestože jej dochovaný nápis na záklopovém prkně datuje až rokem 1799. Jedním z majitelů byl hrnčíř Jan Oliva, který tu provozoval řemeslo na přelomu 18. a 19. století. Ke stavení náležel i pozemek s hlincem, jak se říkalo ložisku hrnčířské hlíny, a následně pecník, v němž mistr vypaloval jednoduše zdobené a klejtem polévané hrnce. Nic z této činnosti však nezůstalo dochováno. Pronajatý objekt je převážnou část roku využíván k pořádání výstav.

Domek čp. 165

Kopie domu čp. 141 z městské části Podkostelí stojí na místě bývalého domu čp. 165, zbouraného v 70. letech 20. století. Původní roubené stavení s širším zápražím bylo postaveno kolem roku 1800 řezníkem Dřevíkovským, který provozoval masný krám v dřevěném přístavku před průčelím. To již tehdy zdobila bohatě skládaná lomenice se slunečním motivem. Od počátku 19. století sloužil domek k provozování kupecké živnosti, o století později jako pekařství a krupařství. Dům je majetkem města Hlinska a byl postaven ve spolupráci s partnerským holandským městem Wognum. Jeho prostory využívají žáci výtvarného oboru základní umělecké školy.

Domek čp. 167, 168 a 176

Domky jsou trvale obydleny a tvoří součást památkové rezervace.

Domek čp. 178

Původně větší roubený domek s trojdílnou dispozicí byl na přelomu 18. a 19. století přezděn a rozšířen o stodolu a kolnu. Štít má klasicistní ráz s malými oválnými okénky. Prvním známým majitelem domu byl hrnčíř Tomáš Dřevíkovský, který vlastnil na přikoupeném obecním place pecník. Hrnčířské rodiny zde žily a provozovaly řemeslo až do druhé poloviny 19. století. Vzácným dokladem této pro Hlinsko typické výrobní činnosti je jediná dochovaná vnitřní hrnčířská pec.

Domek čp. 180

Široký poloroubený domek se čtyřmi průčelními okny pochází z druhé poloviny 18. století. Původně velká světnice byla rozdělena na dvě menší, jednu obývala rodina majitele, druhou výměnkáři nebo nájemníci. Ze síně procházející celým domem se vstupovalo do zděné komory, chléva a na půdu. Ke stavení kdysi náležely i polnosti, v polovině 19. století zde bylo pekařství. V současnosti je domek využíván jako prodejna tradičních lidových výrobků a zároveň výchozí místo prohlídkové trasy.

Domek čp. 182

Zděný klasicistní přízemní domek s jednoduchou trojdílnou dispozicí byl postaven na počátku 19. století. Nyní je plně využíván jako konzervátorská a restaurátorská dílna k potřebám SLS Vysočina.

Domek čp. 466

Drobné roubené stavení s trojdílnou komorovou dispozicí pochází z druhé poloviny 18. století. Současný stav dokumentuje stavební vzhled a způsob života minulého století. Od roku 2002 probíhá celková rekonstrukce.

Domek čp. 318

Přízemní domek s později přezděnou obytnou částí a původními roubenými komorami nebo pochází z konce 18. století. Rekonstrukce domu byla dokončena v roce 2001 a v současnosti probíhají přípravné práce k nainstalování pilníkářské dílny. Z tohoto důvodu byla k původnímu objektu dostavěna kopie zděné dílny, ve které návštěvníci poznají ruční výrobu pilníků, jež byla v minulosti značně rozšířena na Hlinecku a Svratecku.

Domek čp. 361

Původně roubený dům se světnicí, síní s černou kuchyní a s komorou postavil kolem roku 1800 hrnčíř František Bělovský. Součástí domu býval i pecník. Po zániku hrnčířské dílny v polovině 19. století došlo ke stavebním úpravám komorové části, dále obývané tkalci. Další přestavbu prodělal dům v první třetině 20. století, kdy bylo obezděno roubení světnice a z komory upravena světnička pro výměnkáře. Z té doby pochází i překrytí šindelové střechy a lomenice eternitem. Tato úprava se stala charakteristickým rysem Betléma první poloviny minulého století. Objekt, který prodělal dvě rekonstrukce, nabízí příjemné posezení s přáteli nad šálkem čaje.

Domek čp. 362

Rozsáhlejší roubený dům sestává ze dvou konstrukčně propojených křídel. Stavení pochází z konce 18. století. Prostorná vstupní síň je spojovacím článkem mezi obytnými prostorami. Severní křídlo má obytnou světnici na vysoké podezdívce, malou síň a komorovou část, později využívanou jako výměnek. Jižní část domu tvoří jediná obytná světnice, následně opatřená u obou stran bedněnými hospodářskými přístavky. Objekt slouží prostřednictvím svého nájemce jako centrum ochrany přírody regionu Hlinecka a ekoagroturistiky.

Domy čp. 400 a 416

Oba objekty jsou soukromým vlastnictvím a zároveň součástí památkové rezervace. Čp. 400 je trvale obydlen, čp. 416 prodělal celkovou rekonstrukci a bude využíván k podnikatelským účelům. Zajímavostí domu čp. 416 je místo narození později význačného rakousko-uherského kartografa Josefa Homolky.

 Pozn.: polední přestávka od 12 do 12,30 hodin.