Muzeum T. G. M. Rakovník

Muzeum T. G. M. Rakovník (dříve městské, později okresní) vzniklo v souvislosti s přípravami a sběry na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Bylo slavnostně otevřeno v budově chlapecké školy 24.7.1898 u příležitosti 100.narozenin Františka Palackého. V roce 1907 se sbírky přestěhovaly do prostor městské spořitelny a jejich správa byla svěřena Janu Rennerovi.

Petrovcova vila - původní sídlo rakovnického muzea

Ve stejném roce zemřel rakovnický občan pan Jaroslav Petrovec. Ve své závěti odkázal městu dům a další majetek k účelům městského muzea. Časem se i Petrovcova vila stala těsnou pro přibývající sbírky. Město proto zakoupilo dům poblíž chrámu sv.Bartoloměje tzv."starou poštu" (původně dům plaských cisterciáků) a započalo v roce 1933 s adaptací.

Do restaurovaného objektu se přenesla většina sbírek a v roce 1936 zde byla instalována expozice, která až na malé změny přetrvala do roku 1963. Výraznější změny v instalaci expozice nastaly v 70.letech. Muzeum spravovalo i další historické objekty na území města - Pražskou a Vysokou bránu. V roce 1984 se (v souvislosti s integrací muzeí a galerií) pobočkami tehdejšího Okresního muzea stávají muzea v Novém Strašecí, v Jesenici a Památník Joachima Barranda ve Skryjích.

V roce 1991 byla delimitací oddělena od Okresního muzea Rabasova galerie. Od počátku 90.let se postupně modernizovaly expozice. V posledních letech muzeum získalo do své správy Galerii Samson Cafeé v Rakovníku a Pamětní síň J.Fraňka v Nezabudicích (ta je v současné době z technických důvodů nepřístupná). V roce 2001 začalo muzeum budovat pamětní sín Alice Masarykové a Českého Červeného kříže v Lánech. V prosinci následujícího roku získalo Okresní muzeum Rakovník od Nadace pro výstavbu muzea T.G.M. v Lánech darem rekonstruovaný špýchar, kde se postupně vytváří expozice věnovaná osobnosti prvního českosloveského prezidenta. V souvislosti s převzetím Muzea T. G. Masaryka v Lánech a vybudováním Pamětní síně Alice Masarykové a ČČK v Lánech došlo k 1.2.2002 také ke změně názvu Okresního muzea v Rakovníku na Muzeum T. G. M. Rakovník.


Budova "Staré pošty" před adaptací, rok 1928


Pohled do starší expozice muzea v 60.letech 20.stol. - kultura Rakovnicka

Historie objektu
Na místě současné budovy muzea v Rakovníku stával původně farní dům (děkanství) vystavěný v 16.století a zničený v době třicetileté války. V roce 1781 zde postavili cisterciáci z Plas dům, který měl sloužit členům řádu k odpočinku při jejich častých cestách do Prahy. Po zrušení řady klášterů císařem Josefem II. ztratila budova svůj účel a měnila své majitele. Jeden z názvů "ve fabrice" připomíná, že zde byla několik let textilní továrnička, v přízemí býval hostinec, poté tiskařská živnost. Později se do budovy nastěhoval poštovní úřad (odtud název "stará pošta"). Budova postupně chátrala a stala se domovem rakovnické chudiny. V roce 1928 zakoupila rakovnická spořitelna chátrající objekt pro účely muzea. Od roku 1936 do současnosti slouží budova muzejním účelům.

Vývoj Rakovnicka v pravěku a rané době dějinné

• Starší doba kamenná (paleolit)

Archeologická expozice v prvním patře muzea seznamuje návštěvníky s pozůstatky pravěkého osídlení našeho regionu. Nejstarší památky (dva kamenné nože a sekáč z Lužné) jsou staré 250 000 let. Významným nálezem nadregionálního významu z období středního paleolitu (250 000 - 40 000 př. n. l.) je křemencový pěstní klín z povrchového naleziště u Mutějovic. Z následujícího klimaticky drsnějšího období mladšího paleolitu (40 000 - 10 000 př. n. l.), kdy se štípané nástroje zjemnily do podoby drobnější čepelové industrie, pochází náhodný, zato však velmi významný nález listovitého pazourkového hrotu kopí z pole u Povlčína, jeden z mála tohoto druhu z území naší republiky. Přední čeští archeologové se zabývali výzkumem pozůstatků významného sídliště lovců sobů (20 000 let) v cihelně nedaleko obce Lubná, objeveného v r. 1890. Vedle fosilních kostí sobů, antilop, koně, nosorožce i zubra a pazourkových nástrojů (nože, hroty, škrabadla), zde odkryli několik ohnišť a kulturních vrstev.

• Mladší apozdní doba kamenná (neolit a eneolit)

Období mladší doby kamenné - neolitu - (5500 - 4500 př. n. l.) je zastoupeno památkami na první zemědělce na našem území. Kamenné drtiče na obilí, broušené sekerky, klíny, sekeromlaty a vývrtky vzniklé při jejich výrobě, ale i celé nádoby hruškovitých, bombovitých a kulovitých tvarů s pupky a s charakteristickou volutovou a vypíchanou výzdobou pochází převážně z okolí Chrášťan, Kolešovic, Hořoviček a Lubné. Z vypálené hlíny se vyráběli i lžíce nebo chřestítka (rachlátka) a figurky zvířat. Z pozdní doby kamenné - eneolitu - (4500 - 2300 př. n. l.) pochází zlomky nádob kultury nálevkovitých pohárů z keramické pece u Senomat, keramika ze zbytků hrobů u Chrášťan a také náhodný nález pazourkového srpu mezi Všetaty a Velkou Bukovou.

• Doba bronzová

Hustší osídlení bylo zaznamenáno ve starší době bronzové (2300 - 1300 př. n. l.), rozvíjela se nová odvětví - výroba a zpracování mědi a bronzu. Často jsou nalézány hromadné záměrně uložené poklady (tzv. depoty) bronzových hřiven, jako např. v roce 1983 při hluboké orbě na poli u Hořoviček (73 ks, 13 kg). Nově se objevují nálezy zbraní a šperků, s rozvojem hrnčířství souvisí bohaté nálezy únětické keramiky rozšiřuje se plocha obdělané půdy. Nositelé knovízské kultury v mladší době bronzové (1300 - 700 př. n. l.) nám zanechali množství dokladů svého života na sídlištích a pohřebištích. Dvě z nich byla prozkoumána u Mšece a u Šanova.

• Doba železná

Starší dobu železnou (700 - 400 př. n. l.) reprezentuje nález hrobky s kamenným pláštěm kultury bylanské s typickou pohřební keramikou z Kněževse a bohatý knížecí komorový hrob z Hořoviček, ze kterého pochází známá faléra - železná součást koňského postroje zdobená a plátovaná bronzem s motivy lidských hlaviček, které předznamenávají příchod dalšího období - kulturu laténskou (400 - 0). V té době obývaly naše území kmeny Keltů. Za množství nálezů je třeba jmenovat známou opukovou hlavu keltského héroa nalezenou v pískovně nedaleko Mšeckých Žehrovic. Dnes víme, že Kelty do oblasti kolem Mšeckých Žehrovic přilákalo surovinové bohatství - ať už to byla železná ruda, což dokládá objevená železářská huť s několika pecemi u Mšece, nebo švartna (sapropelit), ze které vyráběli působivé černé náramky v Krásné Dolině u Lužné nebo v okolí Srbče a které se staly předmětem obchodu v tehdejší keltské Evropě.

• Doba římská, stěhování národů a příchod Slovanů

Doba římská a období stěhování národů (0 -6./7.stol) jsou v regionu doloženy jednotlivými nálezy. Podařilo se odhalit a prozkoumat železářskou osadu z poloviny 3. – počátku 5. století u Přerubenic, z jejíhož výzkumu v letech 1993 – 1995 jsou bronzové a železné předměty (destičkovitá a zlomek terčíkové spony, pinzeta, kování, šídlo), zlomek skleněné nádoby a na Rakovnicku zatím první tzv. terry sigillaty (keramika importovaná z římského impéria) z dílny porýnského mistra Julia I. z let 170/180 – 230/240 n.l.Výrazné etnické posuny přivedly na území naší republiky první slovanské kmeny, doklady slovanského osídlení ze 7.- 8. stol. na Rakovnicku však prozatím nebyly nalezeny.
Až v dalším tzv. středohradištním období (9. a počátkem 10. století) vzniklo hradiště na Dřevíči u Kozojed s funkcí pro náš region rozhodující. Vedle slovanské keramiky s typickou vlnicí se objevují jako milodary zprvu na žárových plochých i mohylových, později pod vlivem Přemyslovskými knížaty prosazovaného křesťanství na kostrových pohřebištích bronzové a stříbrné záušnice, ale milodarů postupně ubývá.

Vývoj Rakovnicka ve středověku

Tato část expozice přibližuje návštěvníkům památky regionu v období středověku a je zaměřena na doklady života vládnoucí vrstvy a na šíření nových kulturních vlivů . Osídlení regionu významně ovlivnilo budování královských hradů v přemyslovském loveckém hvozdu ve 13.století, tehdy vznikly hrady Hlavačov, Křivoklát, Džbán, Jivno, Angerbach, Nižbor, Jenčov a Týřov (jeho model si mohou návštěvníci prohlédnout). Expozice dokládá historii města Rakovníka, jeho stavební rozvoj a památky z hradu Křivoklátu. Materiální kulturu uvedeného období dokumentují ve vitrínách zbraně a součásti výstroje (meč, hroty střel do kuší, ostruhy a třmeny) a doklady soudobého bydlení a stolování (kamnové kachle, dlaždice, stolní keramika). Pozornost zaslouží malovaná kostelní lavice pánů z Louštína a památky z doby třicetileté války.

Příroda Rakovnicka

Na území bývalého rakovnického okresu se díky geografické poloze a geomorfologickému uspořádání krajiny vyvinuly velice unikátní a různorodé přírodní celky. Celé území můžeme rozdělit na čtyři části (Rakovnická kotlina, Džbán, Jesenicko a Křivoklátsko) a každá z nich zaujme zcela odlišným habitusem krajiny a druhovým složením fauny a flóry. Proto i expozice je členěna do těchto čtyř částí. Vše je netradičně doplněno o expozici živých obojživelnků a plazů.

RAKO 1883 - 2003

V roce 2003 uplynulo 120 let od založení významného rakovnického podniku, který značně ovlivnil zaměstnanost města i okolí a výrazně se zapsal do dějin průmyslu. Při této příležitosti byla v prostorách muzea otevřena expozice věnovaná historii rakovnické "šamotky".

Součástí historické expozice jsou i tři menší místnosti věnované historii rakovnické továrny vyrábějící keramický obkladový materiál nesoucí světoznámou značku RAKO. Expozice mapuje dějiny podniku od jeho založení po současnost s důrazem na období jeho největšího rozkvětu (tj.do 2.sv.války), kdy sortiment výroby byl velmi široký – počínaje šamotovými vyzdívkami vysokých pecí, přes mozaikové dlaždice, reliéfně zdobená kamna, rozmanité vnitřní i venkovní obklady, po umělecky ztvárněné reliéfy a zahradní keramiku. Součástí expozice je také inaraktivní kuličková herna.

Geologie a hornictví

Rakovnický okres se skládá ze dvou hlavních geologických celků - rakovnické permokarbonské pánve a břidličnaté proteozoické oblasti. Okrajově do oblasti zasahuje také džbánská křídová tabulová plošina a čistecko-jesenický masív. Také expozice, umístěná v suterénu muzea, je rozdělena na čtyři části a každá z nich prezentuje typické horniny dané oblasti. Vše je doplněno mapami, schématy a fotografiemi.

Rybářství

V suterénu muzea se společně s expozicí geologie a hornictví nachází také expozice rybářství. Je zde možné si prohlédnout rybářské náčiní z dob minulých. Za zmínku stojí velká, ručně pletená síť opatřená topolovými plováky. Jádrem této expozice je sedm akvárií o celkovém objemu vody přes 2000 litrů. Jsou zde prezentovány sladkovodní, studenovodní druhy ryb (např. kapr, lín, okoun...), z nichž většina žije i ve vodách rakovnického okresu.

Nádvoří muzea a lapidárium

Nádvoří muzea vévodí busta Dr.Zikmunda Wintra, jejímž autorem rakovnický sochař Josef Fojtík. Část prostranství zaujímá součást přírodovědné expozice - klece se zvířaty, záhonky s květinami a léčivými bylinami. Pod jedním ze vzrostlých jírovců je umístěná slovanská pec z lokality Roztoky u Prahy. Pod přístřeškem najde návštěvník malé lapidárium se zajímavými kamennými památkami. Pozornost si především zaslouží původní kamenný ochoz z Vysoké brány se znaky rakovnických cechů z počátku 16.století.