Oldřich Vlček

Dlouholetý herec Národního divadla Oldřich Vlček pochází ze Zlína; po maturitě nastoupil v Brně na JAMU, kde v roce 1962 absolvoval studium herectví. Své první angažmá našel v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (1962-1963) a již tady zaujal svými kreacemi mladých hrdinů (Konec masopustu).

Pak nastoupil základní vojenskou službu, kterou v letech 1963-1965 strávil v Armádním uměleckém souboru. Po jejím skončení putoval za svým dalším profesionálním angažmá do Ostravy, kde v letech 1965-1967 hrál ve Státním divadle a vynikl například v Čechovově Rackovi.

V roce 1967 byl Oldřich Vlček přizván ke spolupráci s Národním divadlem v Praze, kde přijal stálé angažmá a působí zde již přes čtyřicet let. Za tu dobu na naší první scéně nastudoval desítky rolí, převážně menšího významu, ale svými výkony v postavách často bezcharakterních mladíků, od nichž přešel k úlohám mužů středního věku, přispíval k úspěchu řady představení. Hrál v klasice i moderně (Oidipús vladař, Antonius a Kleopatra, Měšťáci, Rok na vsi, Král Lear), později jej bylo možno vidět i ve hrách Václava Havla nebo v adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. V poslední době můžeme Oldřicha Vlčka vidět na jevišti v klasických kusech jako Lucerna nebo Kupec benátský, hraje také v dlouhodobě úspěšné komedii Sluha dvou pánů. Ke zmíněnému představení Měšťáci byl také autorem písňových textů a sám napsal divadelní hru Velikonoce 1894 zpracovávající epizodu ze života Antonína Dvořáka.

S filmovou kamerou se Oldřich Vlček potkával jen velmi zřídka, na svém kontě má jen šest filmových rolí. Poprvé hrál lékaře v povídkovém filmu kriminálních příběhů MOTIV PRO VRAŽDU (1974), ve stejném roce se jako důstojník objevil ve válečné fresce SOKOLOVO (1974). Z jeho další práce pro film stojí za zmínku retrospektivní úsměvný příběh BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (1978), kde nejen hrál, ale byl i autorem námětu a scénáře. Po dlouhých letech jsme jej pak mohli vidět v roli šéfa tajné služby ve filmu CEREMONIÁŘ (1996).

Příležitostně pracoval také pro televizi, ale ani tady není výčet jeho rolí nijak bohatý. Účinkoval v několika televizních inscenacích, televizní kamera nasnímala také některá představení Národního divadla, v nichž Vlček hrál (HAMLET, 1982; VÉVODKYNĚ VALDŠTEJNSKÝCH VOJSK, 1985). Zatím naposledy hrál Chaunově televizní komedii MALÉ VELKÉ GATĚ (2006). V letech 1998-2004 vyučoval Oldřich Vlček na Vyšší odborné škole herecké v Praze a jako pedagog dohlížel na vznik četných studentských představení.

Manželkou Oldřicha Vlčka byla televizní hlasatelka Zdena Vařechová (1939-1999).

(Zdroj: csfd.cz - Pavel "argenson" Vlach)

• 2010 - Cesty domů (TV seriál)
• 2006 - Malé velké gatě (TV film)
• 2005 - 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem (TV seriál)
• 2003 - Dědictví slečny Innocencie (TV film)
• 2001 - Den, kdy nevyšlo slunce (TV film)
• 1997 - Pražský písničkář (TV seriál)
• 1996 - Ceremoniář
• 1995 - Rok na vsi (divadelní záznam)
• 1994 - Díky za každé nové ráno
• 1990 - Chybná diagnóza (TV film)
• 1988 - Malé dějiny jedné rodiny (TV seriál)
• 1987 - Víkend za milión
• 1986 - Bylo nás šest (TV seriál)
• 1985 - Vévodkyně valdštejnských vojsk (divadelní záznam)
• 1982 - Hamlet (divadelní záznam)
• 1982 - Kvůli mně přestane (TV film)
• 1979 - Zadržitelný vzestup Arthura Uie (divadelní záznam)
• 1978 - Báječní muži s klikou
• 1976 - Krása (TV film)
• 1975 - Město nic neví
• 1974 - Motiv pro vraždu
• 1974 - Sokolovo

Dokumentární

• 2013 - Radokova Trojská válka (TV film)
• 1999 - Nevyjasněná úmrtí: Být, či nebýt? (TV film)