Muzeum koněspřežky

Koněspřežní železnice České Budějovice – Linec, vystavěná v letech 1825 – 1832 byla nejstarší železnicí na evropském kontinentě.  Realizace projektu profesora Františka Josefa Gerstnera se však uskutečnila až pod vedením jeho syna Františka Antonína, profesora vídeňské polytechniky, který na základě studijní cesty do Anglie vypracoval projekt, kde nejen využil anglické poznatky, ale dokonce anglické principy  železnice zdokonalil. První stavební práce započaly 28. července 1825 u Netřebic. Doprava zboží pak byla zahájena 1. 8. 1832. Celá trasa z Českých Budějovic do Lince měřila cca 129km a spojovala české země s Horním Rakouskem. V roce 1836 byla prodloužena až do rakouského Gmundenu. Pravidelný provoz na trati trval plných čtyřicet let. Význam této železnice tkví především v tom, že se způsobem výstavby, novými principy i organizací práce a intenzitou provozu stala přímou předchůdkyní moderních železnic.

Koněspřežní železnice znamenala pro tehdejší dobu významný pokrok. Náklad většinou tvořily sudy se solí, ale přepravovalo se také uhlí, stavební kámen, dřevo i jiné zboží. Věhlas jí však přinesla až přeprava osob. Osobní vlaky vyjížděly z obou cílových stanic pravidelně jednou denně v 5 hodin ráno a křižovaly se v poledne v Kerschbaumu. Celá cesta tehdy trvala 14 hodin. Osobní vlaky – kočáry byly rozděleny do tří tříd v různém provedení (otevřené, kryté, až s 24 místy k sezení). Každý kočár měl své jméno. Nejznámějším se stal kočár Hannibal  - luxusní osobní vlak 1. třídy, který měl pouze 8 míst k sezení a který se jako jediný zachoval dodnes (Technické muzeum Vídeň).

Na trase z Českých Budějovic do Lince bylo celkem pět přepřahacích stanic. Kůň jezdil denně po jednom úseku a večer se vracel do stáje, ze které vyjel. Z toho důvodu byly nedílnou součástí přepřahacích stanic služební a strážní budovy, skladiště, zázemí pro personál i pro koně, zásobárny krmení a stáje pro 25 – 100 koní. V 19. století koněspřežka představovala nejdůležitější dopravní spojení mezi Českými Budějovicemi a Lincem a výrazně přispěla k hospodářskému rozvoji Budějovic a jejich okolí.

Strážní domek č. 1 v Českých Budějovicích je i přes dílčí stavební úpravy jedinou autentickou stavbou mající přímý vztah ke koněspřežní železnici. Jednalo se o objekt, který byl vystaven výhradně pro potřeby železniční společnosti. Původně totiž sloužil k ubytování drážních strážníků.  V současné době zde naleznete expozici, která popisuje nejen historii a současnost těchto strážních domků, ale přibližuje nelehký život drážních strážníků, kteří se v hierarchii železniční společnosti nalézali na nejspodnějším stupínku.

Strážní domky byly zřizovány podél tratě od roku 1828. Domky měly jeden až dva pokoje, černou kuchyni, předsíň a byly velké 30 – 50 m2. Stavěny byly u výhybek, křižovatek železnice se silnicemi, velkých železničních mostů a zpravidla také v areálu stanic. Na budějovické linii se nalézalo 52 strážních domků.

Pro dohled nad tratí byl ustanoven vlastní personál. Ke střežení železničního zařízení byli železniční společností určeni drážní strážníci (hlídači). Každému strážníkovi byl svěřen dohled nad úsekem dlouhým cca 3 kilometry (1.500 sáhů), ale existovaly úseky kratší i delší. Na svěřeném úseku strážník kromě ostrahy prováděl zároveň i nejnutnější práce na údržbě kolejiště.

Z 52 strážních domků se do současnosti dochovalo pouhých 22 objektů. Z některých zbyly již jen ruiny, většina je již přestavěna a jenom několik málo z nich zůstalo téměř v původní podobě.

Strážní domky a drážní strážníci koněspřežní železnice České Budějovice - Linec