Muzeum hlavního města Prahy - Hlavní budova

Zhruba v polovině roku 1882 získalo muzeum pro prezentaci svých sbírek dosavadní kavárenský pavilon v městských sadech na Poříčí.

Kavárenský pavilon na hranicích Nového Města a Karlína byla nevelká a poměrně nová budova, vyrostlá v místech bořených městských hradeb. K jeho stavbě svolil sbor obecních starších 7. září roku 1875, projekt vypracoval městský hospodářský úřad a signovali jej Arnošt Jenšovský a Maxmilián Wolf. Již v červenci roku 1876 byla budova hotova a magistrát vypsal ofertní řízení na její využití. Smlouva byla uzavřena 14. října roku 1876 na tři roky s kavárníkem Eduardem Poncem, který za nájem pavilonu nabídl nejvyšší sumu – 2.000 zlatých. Čas ukázal, že Ponec to svým návrhem u městské rady sice vyhrál, ale ostatní zájemci o nájem pavilonu prokázali při finančním odhadu větší prozřetelnost než on. Nájemce pravidelně bombardoval městskou radu svými žádostmi o snížení nájmu. Při nové ofertě na léta 1879–1882 byl Ponec jediný zájemce a městská rada schválila jím navržených 800 zlatých ročně za nájem pavilonu.

Budovu kavárny v městském parku získalo skutečně městské muzeum rozhodnutím městské rady ze dne 5. června1882. První zasedání Komitétu v nové budově se konalo již 19. července, tady bylo členům Komitétu oficiálně sděleno znění purkmistrova přípisu z 23. června a s potěšením kvitováno, že od 1. listopadu budou prostory kavárenského pavilonu městskému muzeu plně k dispozici. Ponec přece ještě rok z rozhodnutí městské rady dále provozoval v části kavárenského pavilonu pohostinský podnik, k listopadu roku 1884 i tyto prostory opustil a poté na ně reflektoval Komitét muzea, protože je potřeboval k uložení sbírek. Muzeum se do pavilonu nastěhovalo velmi rychle, během několika měsíců byly připraveny místnosti a na počátku roku 1883 se začalo s instalací vlastní expozice. Dne 12. května 1883 bylo muzeum slavnostně otevřeno veřejnosti.

Langweilův model Prahy

Byl vyroben ručně z papírové lepenky. Na přibližně 20 m² je zobrazeno historické jádro Prahy v detailní podobě, jakou mělo před sto padesáti lety, tedy včetně stovek zbořených domů bývalého Židovského města a Starého Města. Více než 2 000 budov je na barevném modelu zachyceno v měřítku 1:480, se všemi detaily výzdoby fasád i podrobnostmi dvorů, zahrad a hospodářské zástavby nitra domovních parcel a přilehlých pozemků. Pro mnoho zbořených historických budov je Langweilův model jediným svědkem jejich podoby.

Praha v pravěku

První část expozice (inovovaná v r. 2006) nabízí odpovědi na otázky, kdy přišli a jak vypadali, kde a jak bydleli, čím se živili, jak hospodařili, jak se oblékali a zdobili, jak mysleli a pohřbívali pravěcí obyvatelé pražského území od počátků pravěku do doby příchodu Slovanů. Expozice využívá výsledků experimentální archeologie a je doplněna o nové modely, repliky a rekonstrukce.

Středověká Praha

Expozice začíná oddílem věnovaným vzniku Pražského hradu, Vyšehradu a rozšíření osídlení pražské aglomerace v 9.–12. století. Založením Starého Města a Malé Strany ve 13. století, Hradčan a zejména Nového Města ve 14. století vznikla pražská městská aglomerace jako významné evropské centrum. Život jejích obyvatel dokumentuje řada dochovaných předmětů z pražských domácností, v expozici nalezneme doklady rozvíjejícího se hospodářství, vzdělanosti i náboženského života obyvatel Prahy. Důležitou úlohu začala v tomto období hrát městská samospráva. Na konci expozice je připomenuto období husitských válek.

Praha na přelomu středověku a novověku

Druhá polovina 15. a 16. století – období pozdní gotiky a pronikání renesančních ideálů a umění do Prahy. Na počátku 80. let 16. století přesídlil na Pražský hrad s celým dvorem císař Rudolf II., mecenáš a sběratel umění. Z konce 15. a z 16. století se až do našich časů dochovaly nejstarší pohledy naPrahu, větší počet renesančních architektonických fragmentů a stavebních prvků z pražských domů a také nepřeberné množství hmotných dokladů o způsobu života pražských obyvatel a jejich domácností. Dochované unikátní štočky z Melantrichova nakladatelství připomínají působení mnohanakladatelských domů v pražských městech. Počátek 17. století i v pražských dějinách charakterizují politické a náboženské bouře vrcholící českým stavovským povstáním a bitvou na Bílé hoře.

Barokní Praha

Z doby „zářného i temného baroka“ se zachovala velká řada uměleckých skvostů i dokladů života obyvatel Prahy. Mezi nejkvalitnější sbírky Muzea hlavního města Prahy patří kolekce barokního sochařství, uměnímilovného návštěvníka této části expozice ovšem potěší i Škrétovy, Brandlovy,Hirschelyho či Grundovy obrazy. Výsledky kvalitní uměleckořemeslné i řemeslné produkce provázely obyvatele pražských měst v době 17. a 18. století prakticky na každém kroku, doma i při práci, na trhu i v kostele, ve chvíli narození i smrti. K nejcennějším sbírkovým souborům z tohoto období patřímnoho desítek a stovek kusů památek pocházejících z majetku pražských cechovních korporací. Skutečně přelomovým okamžikem pro pražská města se stal rok jejich sloučení pod jednu správu – rok 1784.

Poslední středu v měsíci otevřeno do 20 hod.