Divadlo Alfa

Plzeňská umělecká scéna Divadlo Alfa sídlí v ulici Rokycanské.

Ohlasy:

„Zajímavá představení pro děti i dospělé. Krásný interiér s kavárnou!“

„Divadlo Alfa je úžasné, milujeme to tam. Představení i personál zaslouží jen slova chvály.“

Otevírací doba:

pondělí   8:00–15:30
úterý   8:00–15:30
středa   8:00–15:30
čtvrtek   8:00–15:30
pátek   8:00–15:30
sobota +  neděle zavřeno

Plzeň je městem s dlouhou a slavnou loutkářskou tradicí, reprezentovanou především LOUTKOVÝM DIVADLEM FERIÁLNÍCH OSAD a jmény lidového loutkáře Karla Nováka, „otce" dnes světoznámých loutek Spejbla a Hurvínka prof. Josefa Skupy a jeho žáka - později autora rovněž světově proslulých loutkových filmů - Jiřího Trnky. V letech 1930-1943 zde mělo základnu první profesionální loutkové divadlo v ČSR - PLZEŇSKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO PROF. J. SKUPY (které po válce přesídlilo do Prahy).
Je s podivem, že právě Plzni se vyhnula vlna zakládání profesionálních loutkových divadel v sezóně 1949/50. (Snahy o zřízení Krajské loutkové scény v r.1952 ztroskotaly).
A tak se historie profesionálního loutkářství v západních Čechách začala znovu odvíjet v r.1951, kdy zahájilo činnost KRAJSKÉ OBLASTNÍ LOUTKOVÉ DIVADLO v Karlových Varech, a to pod vedením Jaroslava Eichelmana, jehož rok nato vystřídal Ludvík Mičánek. Po pětileté epizodě v Mariánských Lázních (1952-57) se divadlo vrací zpět do Karlových Varů, kde setrvá až do r. 1963. R.1953 se jeho ředitelem a zároveň kmenovým režisérem stal Bedřich Svatoň, pod jehož vedením divadlo dosáhlo řady úspěchů a na přelomu 50-tých a 60-tých let (to již pod názvem ZÁPADOČESKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO) se zařadilo mezi nejpřednější české profesionální loutkové scény. Připomeňme alespoň slavnou pantomimickou verzi Pehrova a Spáčilova Gulivera v Maňáskově, kterou shlédli diváci v několika evropských zemích a také v Libanonu a Sýrii.

R.1963 však dochází k překvapivému zvratu. Karlovarské divadlo bylo rozpuštěno a část souboru v čele s B. Svatoněm odchází do Plzně, kde v kooperaci s místní kabaretní scénou, a pod názvem DIVADLO V ALFĚ, produkuje tehdy populární „divadlo malých forem" (jazz, šanson, tanec, pantomima, černé divadlo atd.) zaměřené především na mládež. (Ne náhodou zde začínaly pozdější hvězdy pop-music M. Kubišová, V. Neckář a skladatel B. Ondráček). Zvolenou náročnou koncepci se však nepodařilo plně realizovat a tak v r. 1966 dochází k nové reorganizaci. Na půdě ALFY vzniká DIVADLO DĚTÍ, jež pod vedením herce a režiséra Ladislava Dvořáka vytyčuje program loutkového divadla určeného převážně dětem nejen v Plzni, ale i v ostatních regionech Západočeského kraje. V souboru už převažovali loutkoherci (J. Halířová, M. Truxová, V. Čada, B. Smolíková, M. Mourek, Z. Sobotka, M. Jurečková ad.), po určitý čas zde však souběžně působila i autonomní činoherní skupina, vedená J. Klatovskou, jež využívala i dětských herců, což přinášelo provozní problémy. Dramaturgie nabízela většinou kvalitní a osvědčené tituly, dominovala moderní pohádka (G.Urbán: Bleděmodrý Petr, Pohádky Karla Čapka, O.Zelenka: Vajíčko v kočárku, J.Malík: Míček Flíček, N.Cassianová-L.Dvorský: Zvědavé slůně, A.Radok-M.Tesařová: Podivné příhody pana Pimpipána ad.).

Nově vzniklé loutkové divadlo však dostalo do vínku jeden „danajský dar" - pro loutkové divadlo nevhodný prostor ALFY s naddimenzovaným jevištěm i hledištěm (600 míst). S touto daností se museli vyrovnat jak režiséři (L.Dvořák, J.Kaláb, M.Tomášek, M.Schartová j.h., J.Krofta j.h.), tak i scénografové (K.Hlavatý j.h., L.Friedrich j.h., J.Žátková j.h., K.Hejcman, J.Majerová j.h., P.Matásek). Právě posledně jmenovaný (v angažmá v letech 1968-74) však dokázal v mnoha případech proměnit handicap v klad, vytvořit inspirativní dynamický prostor pro spoluhru herců, masek a loutek a zformovat tak specifický sloh divadla (např. už v r.1969 v Kroftově inscenaci Werichových Tří veteránů, jež byla asi nejvýznamnějším počinem prvních čtyř sezón).

V r.1970 byl normalizátory odvolán z funkce ředitele Ladislav Dvořák. Prozatímní ředitelkou byla jmenována Jana Halířová a zůstala jí až do r.1976. Klíčovou osobností (vedle Petra Matáska a hudebního skladatele Miroslava Pokorného) se stává autor, režisér a vynalézavý dramaturg Jiří Středa, který se uvedl ambiciózní inscenací hry J.A.Komenského a V.Nezvala Labyrint světa aneb Do učení. Z jeho dalších inscenací uveďme alespoň triptych her F. Pavlíčka (pod jménem A. Břízové) Zlatovláska z Chlumce, Čertovská Káča a Pohádka pro pana Andersena, vlastní úpravu klasické loutkové hry V.Sojky M.O.M., pod názvem Kašpárkova vědecká expedice, citlivou adaptaci Nezvalovy prózy Anička Skřítek a Slaměný Hubert, dramatizaci Čechovovy Kaštanky či Zkoušky lišky Bystroušky podle R. Těsnohlídka a L.Janáčka. Středa byl i autorem zdařilé dramatizace Dumasových Tří mušketýrů (režie: J.Krofta, herecky dominoval L.Dvořák) a jako dramaturg vyprodukoval řadu československých premiér, a to i her zahraniční provenience. Vynikající inscenace zde v těchto letech odvedl i režisér Karel Brožek (J.N.Lašťovka: Jan Žižka u hradu Rábí; spolu s L.Dvořákem; jedna z nejúspěšnějších inscenací divadla, na repertoáru byla po dvě desetiletí), A.S.Puškin: Pohádky matičky Rusi, oceněné Skupovou cenou a I.Olbracht: Ze starých letopisů). Po odchodu P.Matáska se krátce stává šéfem výpravy Václav Havlík (vypravil např. Jiráskova Pana Johanesa) a jako hosté se ojediněle objevují Pavel Kalfus, Alois Tománek, Karel Hejcman, Ivan Antoš ad. J. Středa ukončil systematickou spolupráci s divadlem v r.1977.

V letech 1976-82 určuje tvář divadla převážně tvůrčí tým, který tvořili režisér a dramaturg Karel Makonj, scénograf (a zároveň nový ředitel) Alois Tománek, choreograf (a režisér) Jaroslav Pešek a skladatel Miroslav Pokorný. Z inscenací tohoto období stojí za připomenutí Makonjova razantní úprava Pocciho Popelky, Wolkerův Knoflík pro štěstí (s beatovou hudbou R.Hladíka a L.Semelky), Kat K.H.Máchy a především Čechův Epochální výlet pana Broučka do XV.století - vše v režii, případně i dramatizaci K.Makonje, který navíc v r.1978 přivedl do divadla absolventský ročník loutkářské katedry DAMU (mj. T.Dvořáka, B.Luňákovou a V.Poula), jenž se představil Makonjovou montáží z díla V.Majakovského a A.Bloka Srdce kina, srdce divadla. Zajímavým experimentem byla i Peškova inscenace Delibesova baletu Coppélia. Mezi scénografy se objevují i nové tváře Pavel Kovařík, Jakub Krejčí a Irena Marečková (Knoflík pro štěstí).
Po náhlém odchodu K.Makonje pracovali v divadle hostující režiséři z činohry (Lída Engelová, Petr Novotný, Václav Beránek). Zároveň - počátkem r.1982 - nastoupil brněnský dramaturg a režisér Pavel Vašíček, který (s krátkou pauzou) působí v divadle dodnes jako dramaturg. Repertoár se v těchto letech obohacuje o některé tituly z činoherního repertoáru - V+W+J.Suchý: Balada z hadrů, bratři Čapkové: Lásky hra osudná, A.Hoffmeister: Nevěsta, L.Smoček: Podivné odpoledne Dr.Zvonka Burkeho (v maňáskovém provedení), N.V.Gogol - M.Uhde (pod jménem P. Vašíčka): Plášť, ale pokrývá celé divácké spektrum od „mateřinek" (zde připomeňme Dvorského Poklad baby Mračenice, hraný reálnými předměty) až po dospělé. Za zmínku stojí i inscenace Bezděkovy-Rődlovy Generálské operky s půvabnou hračkovitou výpravou A.Tománka. Z hostujících výtvarníků připomeňme alespoň P. Kalfuse (Burke) a (poprvé) Ivana Nesvedu (Poklad baby Mračenice).
R.1985 je novým (nomenklaturním) ředitelem jmenován PhDr. Luboš Křivánek a o rok později přichází mladá autorka, dramaturgyně a posléze i režisérka Anna Dudková (Vášová). V tomto období zaujaly především inscenace: R.Kipling-J.V.Dvořák: Mauglí (režie T.Dvořák), H.Fielding: Tragédie tragédií aneb Život a smrt Palečka Velikého (režie: A.Dudková), A.Dudková: Oberon (režie T.Dvořák-F.Váša), M.Twain-A.Dudková: Princ a chuďas. Pominout nelze ani Brožkovu inscenaci Erbenovy Kytice a Makonjovu verzi Shakespearova Krále Leara (pod názvem Král Llyr). Dvořák i Dudková spolupracovali se scénografy své generace: Irenou Marečkovou, Ivanem Nesvedou, Petrem Kavanem a Jaroslavem Milfajtem.Významné byly i mimořádně úspěšné a na festivalech aplaudované autorské inscenace, které samostatně realizoval herec a muzikant Vladimír Čada s partnerkou (B.Luňáková nebo M.Nuslová) – A.Mikulka: Dům u pětiset básníků, I.Hurník: Trápení s legrací, později např. L.Aškenazy: Milenci z bedny.

Po odchodu A.Dudkové - Vášové v sezóně 1988/89 v divadle krátce působili režiséři Karel Makonj a posluchač IV.roč. DAMU Radek Bachratý. A pak už se režisérského žezla ujímá definitivně herec Tomáš Dvořák, jehož nový ředitel Miroslav Pokorný (od roku 1990) jmenoval i vedoucím uměleckého souboru, který nyní - v sezóně 2008/2009 - tvoří: Martin Bartůšek, Petr Borovský, Vladimír Čada (důch.), Ludmila Čermáková, Martina Hartmannová, Bohuslav Holý, Milena Jelínková, Blanka Josephová-Luňáková, Robert Kroupar, Lenka Válková Lupínková, Radka Mašková, Marie Mrázková, Antonín Procházka ml. a Tomáš Sukup. V r.1992 byla dokončena stavba nové budovy na Rokycanské tř. 7, provoz zde byl oficiálně zahájen 12. V. 1992. Od r.1999 se konají pravidelná představení i v klubu divadla. Nový stánek nese staronový název DIVADLO ALFA.

V letech 1998 – 2006 stál v čele ALFY ředitel Jiří Koptík (po M.Pokorném opět hudební skladatel), jehož vystřídal současný ředitel Mgr. Tomáš Froyda. Současný tvůrčí tým (umělecký šéf a režisér Tomáš Dvořák, dramaturg Pavel Vašíček, scénograf Ivan Nesveda, externí scénografové I.Marečková, P.Kalfus, J.Milfajt, D.Raunerová ad.) upřednostňuje komediální pojetí divadla a loutku stále považuje za dominantní nebo alespoň podstatný prostředek v celkové jevištní syntéze, v níž mívá své výrazné místo i hudba a zpěv, často provozované živě (jako skladatel se vedle J.Koptíka výrazně uplatnil i M. Vaniš, V. Šrámek ad.). Cílem je žánrová i stylová pestrost a oslovení co nejširší divácké obce - od předškolního věku po dospělé.

Z inscenací od r. 1990 (většinou v režii T.Dvořáka) vybíráme: P.Vašíček: Vyšla hvězda nad Betlémem, hra lidových loutkářů: Posvícení v Hudlicích, F.Pavlíček: Zlatovláska, F.García Lorca: Tragikomedie o donu Kryštofousovi a panince Rositě, B.Josephová-Luňáková: Steny plzeňské mučírny aneb Obutý pes, J.Š.Kubín: Když se čerti rojili, P.Šrut: Prcek Tom a Dlouhán Tom, A.C.Doyle: Pes baskervillský, J.Kámal - M.Tůmová: Sněhurka a sedm trpaslíků, J.N.Nestroy: Náčelník Večerní Vánek aneb Hody divých mužů, P.Nosálek: Harlekýn a Kolombína (režie P.Nosálek) a J.Prévert: Pohádky pro nehodné děti (režie P.Vašíček), J.Bártek: Enšpígl, R.Kipling - J.J.Dvořák: Rikki-tikki-tavi, T.Dorst: Málinka, bobr a král na střeše (režie: J.Jirků), J.J.Dvořák: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, L.Aškenazy: Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (Tonka Šibenice), Hry lidových loutkářů: Don Šajn + Johanes doktor Faust, J.A. Pitínský: Betlém (režie: P. Vodička), A. Goldflam: Krvavé koleno a jiné pohádky pro nehodné děti (režie: P.Vodička), J. Skovajsa: Kašpárek a Indiáni, N.V.Gogol-M.Uhde: Nos (režie: J. Kačer), P. Tejnorová: Bártndžus (režie: P.Tejnorová) a V.Vančura: Rozmarné léto.

V sezóně 1999/2000 dosáhlo divadlo zcela mimořádného úspěchu s inscenací hry Ivy Peřinové - Jeminkote, Psohlavci (režie: T. Dvořák, výprava: P.Kalfus, hudba: J. Koptík, dramaturgie: P.Vašíček), jež byla Nadací Alfréda Radoka prohlášena „hrou roku 1999". Na XXIII. SKUPOVĚ PLZNI získala tato inscenace sedm cen z jedenácti. Byla zvána i na mezidruhové přehlídky od DIVADLA ´99 po Divadlo evropských regionů. Úspěch měla i na Slovensku, v Maďarsku, ve Francii a v Japonsku. Natočila ji ČESKÁ TELEVIZE. Tento úspěch ještě předčil zcela nebývalý ohlas inscenace maňáskové grotesky podle A. Dumase: „Tři mušketýři" (sezóna 2005/2006; scénář: T.Dvořák-I.Nesveda-P.Vašíček, režie: T. Dvořák, výprava: I.Nesveda, hudba: M.Vaniš, texty písní: B.Josephová-Luňáková, dramaturgie: P.Vašíček), která za pouhé dva roky od premiéry získala 23 ocenění u nás i v zahraničí (mj. byla prohlášena inscenací r. 2006, získala 2 nominace na cenu A. Radoka, oborovou cenu ERIK, 5 cen na SP 2006, 4 ceny na festivalu „PIF" v chorvatském Záhřebu atd. Divadlo s ní hostovalo už ve 13 zemích a další zájezdy jsou v jednání.

Od r. 1967 je divadlo spolupořadatelem festivalu SKUPOVA PLZEŇ, který se postupně vyprofiloval do podoby „přehlídky českého profesionálního loutkového divadla". Od r.1978 se koná jako bienále, v červnu 2014 se uskuteční jubilejní XXX. ročník.

U příležitosti XXIII. SKUPOVY PLZNĚ vydalo divadlo reprezentativní publikaci PLZEŇSKÉ LOUTKÁŘSTVÍ, v níž je na 135 stranách textu a více než třech stech fotografiích zdokumentována historie i současnost tohoto divadelního druhu v Plzni (včetně Divadla ALFA). Pro rok 2002 (který byl v Plzni. Rokem J.Skupy a J.Trnky) připravilo nástěnný kalendář s řadou textů a unikátních fotografií pod názvem JOSEF SKUPA – český loutkář. Na XXVII. SKUPOVĚ PLZNI spolupořádalo sympozium na téma „Inspirativní odkaz J. Skupy". V r. 2003 vydalo divadlo interaktivní CD-ROM o své historii i současnosti.

Pirat07&QueenOfLove

Otesánek

Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni

Ostře sledované vlaky

O zlém Drndovi

Perníková chaloupka

Žabákova dobrodružství

Tři mušketýři

Pohádky ovčí babičky

Cha cha cha

Soused Kašpar a soused Škrhola

Čarovná rybí kostička

Ptej se proč? aneb Svět podle Křečka

Spadla klec! aneb První případ podporučíka Vitáska

Čert tě vem!

Aladin

KOSMO 1

Don Šajn a Johanes Doktor Faust

Hrnečku, vař! aneb Dvě pohádky o hrnečku

PŘEDSTAVENÍ HOSTUJÍCÍCH DIVADEL:

Kocour Modroočko

Teatromat

Regulace intimity

Červená Karkulka

Čert a Káča

Hrdý Budžes

V rámci rámců

Zimní příhody včelích medvídků

O zapomnětlivém psaníčkovém andělíčkovi

Třetí gong aneb Loutky hrají divadlo

Fer Play

Příhody včelích medvídků 

Indiáni ze šuplíku

Pohádky do kapsy

Racek 

O zvědavém slůněti aneb Jak sloni k chobotu přišli

JINÉ AKCE:

Koncert skupiny Mandrage