Milevské muzeum

Leč sláva nového muzea netrvala dlouho. Už v listopadu 1939 musely být muzejní expozice na příkaz protektorátních úřadů sestěhovány do dvou místností, takže namísto muzea se jednalo spíše jen o skladiště. Až roku 1947 bylo opět Milevské muzeum na radnici otevřeno v původních prostorách. I tak však bylo zřejmé, že se stále jedná o pouhé provizorium. Zásadní změna nastala až roku 1949, kdy se muzeum nastěhovalo do barokní prelatury premonstrátského kláštera na prvním nádvoří. Po zrušení muzejního spolku převzal sbírky roku 1951 MNV a později Okresní národní výbor v Milevsku. Roku 1960 se pak muzeum opět stalo městským muzeem.

V sedmdesátých letech bylo muzeum po několik let dlouhodobě uzavřeno a teprve v květnu 1975 po nutných adaptacích a rozšíření výstavních prostor bylo zpřístupněno veřejnosti. Do roku 1990 byl ředitelem Milevského muzea pan Jiří Frey z Písku, po něm převzala tuto funkci v lednu 1991 Mgr. Věra Englichová, která zde působila do ledna 2000. Po jejím odchodu byla dočasně pověřena řízením pracovnice muzea paní Helena Pohořálková a v květnu 2000 nastoupila do funkce ředitelky PhDr. Marie Špačková, dosavadní ředitelka městského muzea v Ústí nad Orlicí. Ta působila v Milevsku do února 2004, pak muzeum dočasně řídil památkář Jiří Hladký a poté převzal od 1. července 2004 funkci ředitele Vladimír Šindelář, dosavadní správce fondu militárií.

Na počátku roku 2013 skončila jedna kapitola dosavadního života muzea, to když se Milevské muzeum muselo vystěhovat z dosavadních prostor prelatury na prvním nádvoří kláštera. Nově je nyní vymístěno na druhé nádvoří, do opravené budovy z roku 1768, kde kdysi bývaly byty úředníků klášterní správy. Zde vznikly nové expozice, které byly slavnostně zpřístupněny dne 1. června 2013.

Předsednictvo a výbor Muzejního spolku v Milevsku při slavnostním otevření muzea 29. srpna 1937 (fotografováno v I. patře zasedací síně na radnici). Stojící zleva: Bohumil Ždichynec - jednatel a správce muzea, Ladislav Chochol, František Horný, František Stupka, František Hadáček, Oldřich Horný, Karel Charvát - pokladník muzea, Antonín Karý - delegát krajanského spolku Milevsko v Praze,  Václav Dvořák. Sedící zleva: ing. Jaroslav Růžička, Matěj Kovářík, Karel Mach, Rupert Dušek - předseda, Václav Levý - místopředseda, Antonín Černohorský, Heřman Slivka  (kde není uvedena funkce, jedná se o členy výboru).

Suterén

V suterénu nového Milevského muzea se ve dvou sálech nachází archeologická expozice k dějinám města a okolního regionu. V menším sále lze vidět nálezy z nejstarších dějin, počínaje pravěkem. Je zde také pracoviště malého archeologa, kde děti v pískovišti mohou nalézt různé střepy, se kterými pak mohu dále pracovat u malého stolku. Vedlejší větší sál je věnován archeologickým nálezům převážně z období středověku. Je tu například v gotickém mramorovém bloku vytesán nejstarší portrét Jiříka z Milevska, zakladatele zdejšího kláštera. V malém sále v suterénu jsou také umístěny oba milevské gotické kalichy, starší z nich pochází z první poloviny 14. století, mladší je pak historiky kladen do období let 1370 - 1380.

Přízemí

V přízemních místnostech jsou vystaveny památky na dějiny města a částečně i kláštera od 16. století až do poloviny 20. století. Jsou zde pozdně gotické dřevěné plastiky apoštolů sv. Petra a Pavla, renesanční bible z let 1506 a 1529, jakož i Melantrichova bible z roku 1577. Návštěvník může vidět část sbírky starých hodin a cínu, kopii Rubensova obrazu Paridův soud nebo třeba ukázky starých map od 16. do 18. století, na nichž je zachyceno Milevsko. Jsou zde i velké věžní hodiny z roku 1699, památky na zdejší hrdelní právo a také na siamská dvojčata, srostlé sestry Blažkovy, které se roku 1878 narodily nedaleko Milevska. Další vitriny dokumentují například dobu první a druhé světové války. Je zde třeba americká dvacetilibrová bomba, která v dubnu 1945 dopadla na milevské nádraží a jako jediná nevybuchla. Expozice v přízemí je zakončena památkami na bombový útok proti tehdejšímu sekretariátu komunistické strany, k němuž v Milevsku došlo v květnu 1950.

1. patro

Sály prvního patra jsou koncipovány jako muzeum  pro celou rodinu, tedy aby každá kategorie návštěvníků mohla najít něco, co by bylo zajímavé. Pro pány je zde "Vojenský sál", kde jsou shromážděny zbraně od gotiky až po vojenské opakovačky z doby první světové války. Je zde gotická válečná sekera z 15. století, doutnáková mušketa z třicetileté války, šavle a palaše z 18. století, zajímavá kolekce chladných zbraní z 19. století, zbraně Orientu a památky na válku 1866. V menších vitrinách jsou vystaveny jednotlivé kategorie chladných zbraní, tedy tesáky, kordy a krátké šavle. Součástí expozice je i ruský kulomet Maxim vzor 1910. Uprostřed sálu je model bojiště z války 1744, kdy se u Milevska střetly jednotky pruských a uherských husarů.

Další sál nese název "Světnice naší babičky" a bude zajímavý spíš pro dámy. Jsou zde totiž k vidění potřeby v domácnosti z časů minulých. Je zde například americký prádelní ždímač z doby kolem roku 1900, mandl na prádlo z třicátých let minulého století nebo třeba kolekce dámského prádla z doby před sto lety. Návštěvník zde uvidí i máselnice, malovaný nábytek z 19. století, obrázky na skle, formičky na máslo nebo milevský lidový kroj, tzv. kozácký.

Poslední menší sál nese název "Loutkový salónek" a jak už z názvu vyplývá, je určen především dětem. Jsou vystaveny malé i velké loutky z našeho regionu, které při barevném osvětlení vytvářejí zajímavé efekty. V otáčející se vitrině jsou pak loutky nejmladší, přibližně z doby první republiky. Další část sbírky loutek a marionet je instalována na chodbě muzea.

2. patro

Ve druhém patře se nachází výstavní sál, který slouží k pořádání krátkodobých výstav obrazů či historických předmětů, vztahujících se k vybraným dějinným událostem. Například v roce 2015, kdy si připomeneme 70. výročí skončení druhé světové války. Na podzim bude následovat výstava dýmek a v prosinci tradiční vánoční výstava.