Martinický palác

Po obrovském požáru, který v roce 1541 zachvátil Prahu, koupil zničené gotické domy na kraji Hradčanského náměstí Ondřej Teyffle z Zeilberku a započal s jejich přestavbou v renesančním slohu. Roku 1583 svůj palác i se zahradou prodal Jiřímu Bořitovi z Martinic, který provedl jeho další přestavbu v raně barokním stylu. Budova paláce byla zvýšena o patro, bylo přistavěno severní křídlo s velkým sálem a byly doplněny malované trámové stropy. Vnější fasáda dostala bohatou sgrafitovou výzdobu a zdobně byly vymalovány i interiéry. V majetku rodu Martiniců byl palác až do roku 1788, kdy rod vymřel.

Během 20. století byly provedeny rozsáhlé rekonstrukční práce, které díky přesným nákresům, dochovaným z doby renesance, obnovily některé místnosti do téměř původního, renesančního stavu. Podařilo se také objevit několik stavebních záhad. Jednou z nich je funkční komín v západním křídle vedoucí ze sklepních prostor, do kterých neexistuje přístup. Ale v dokumentaci z posledního stavebně historického průzkumu z konce 60. let minulého století se píše, že západní křídlo paláce sklepy nemá.