Jan Vlasák

Jan Vlasák je český herec a dabér. Narodil se v roce 1943 v Čáslavi a vyrůstal v blízké vesnici Dolní Bučice. Údajně již v pěti letech bylo jeho snem stát se hercem, a proto prý po večerech utíkal z domova na zkoušky ochotnického divadelního souboru ve Vrdech. I přes zásadní nesouhlas svého otce, který chtěl, aby se jeho syn stal inženýrem, si o pár let později u těchto ochotníků zahrál několik drobných rolí.

Nejprve vystudoval čáslavské reálné gymnázium, a poté, co se dvakrát za sebou neúspěšně pokusil o přijetí na pražskou DAMU (v mezidobí pracoval jako kulisák v kolínském divadle), složil napoprvé přijímací zkoušky na brněnskou JAMU. Již během studia vystupoval v prvních profesionálních úlohách, v malých rolích na scéně tehdejšího brněnského Státního divadla - hrál například v Dürrenmattově Herkulovi a Augiášově chlévě 8. poslance, v Brechtově Matce Kuráži a jejich dětech písaře z Čech, a také dostal roli Havlíka v Tylově Janu Husovi. V průběhu studií se oženil a jeho ženě se narodilo první dítě. Studium na JAMU završil v roce 1966 (v té době byla jeho manželka podruhé v jiném stavu) absolventským představením Skleněný zvěřinec dramatika Tennessee Williamse v režií Aloise Hajdy, v němž ztvárnil roli Toma Wingfielda.

Nabídku stát se jedním z prvních herců tehdy vznikajícího brněnského Divadla na provázku z rodinných důvodů odmítl (s angažmá nebyl spojen stabilní příjem) a nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti; od tehdejšího ředitele Divadla na provázku Petra Scherhaufera si díky tomu vysloužil přezdívku „Zrádce věci divadelní“. V Uherském Hradišti setrval do roku 1969; v Komedii plné omylů zde sehrál první ze svých četných shakespearovských postav a vystoupil zde také v první velké roli Kristiána v Cyranovi z Bergeracu.

V roce 1969 přijal angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče a po čtyřech sezónách přestoupil do tamního Státního divadla, kde strávil následujících devět let (1972–1980), a kde ztvárnil řadu zásadních rolí, včetně Cyrana či Hamleta. Setkal se zde i s hereckými kolegy, kteří ho provázeli v další herecké kariéře - pařili k nim například Jan Kačer, Radim Koval, Jitka Smutná nebo Tomáš Töpfer. Poté, co Jan Kačer po velkém úspěchu ostravské inscenace „Rváči“ obdržel v roce 1979 nabídku režírovat v pražském Divadle E. F. Buriana, odvedl sebou do tohoto angažmá i Jana Vlasáka. Ten zde však setrval jedinou sezónu 1980/81, a v roce 1981 roce odešel do Státního divadla Brno, kde byla jeho první rolí titulní postava v Shakespearově Othellovi. 'Režisér Alois Hajda mu od počátku věnoval důvěru a obsadil ho do hlavních rolí v různých hrách - Jan Vlasák díky tomu ztvárnil například Salieriho v Amadeovi, Mánka v Gazdině robě, profesora Higginse či Francka v Maryše.

V roce 1984 Jan Vlasák získal angažmá v Praze, konkrétně v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého; jeho první rolí, jíž zde ztvárnil, se stal Jago v Othellovi. Následujících patnáct let vystoupil na scéně tohoto divadla v řadě úloh - hrál například Clárina v představení Život je sen, Candida, či šaška Feste ve Večeru tříkrálovém.

Na přelomu let 1988/89 jej režisér František Derfler přizval ke spolupráci v rámci tehdy vzniklého bytového Divadla u stolu na hře (scénickém čtení filozofických esejů významného českého myslitele Josefa Šafaříka) Průkaz totožnosti. Dne 17. listopadu 1989 se zúčastnil demonstrace a během následných dnů jezdil na venkov, kde promlouval k odborářům a dělníkům. Do aktivní politiky ovšem nikdy nevstoupil a pokračoval dál ve své herecké kariéře.

V roce 1990 přijal nabídku angažmá v pražském Národním divadle, kde setrval do roku 2000; zde - alespoň zpočátku - účinkoval v několika významných rolích – ztvárnil například Jana Marhoula, Charlese ve Smrti obchodního cestujícího či Písania v Cymbelínovi. V době angažmá v Národním divadle se podílel i na jiných projektech, účinkoval v literárních večerech pořádaných Lyrou Pragensis, vystupoval v inscenacích A studia Rubín, Divadla v Řeznické či v divadle Ta Fantastika. V roce 1997 se zúčastnil mezinárodního projektu s divadlem Black Box Praha, pro které v angličtině nazkoušel roli v dramatu Translations Briana Friela.

Od poloviny 90. let do roku 2005 také působil jako pedagog na VOŠ herecké v Praze-Michli, a to vždy po tři roky ve dvojici s nějakou hereckou kolegyní: Marii Málkovou, Lenkou Trmíkovou a Jitkou Smutnou.

Po odchodu z Národního divadla přijal na krátkou dobu angažmá v Divadle Rokoko, kde například ztvárnil postavu Willyho Lomana ve Smrti obchodního cestujícího. Souběžně hrál i v jiných divadlech a projektech – například v Divadle v Řeznické účinkoval v Ionescově hře Král umírá a v Jarryho Králi Ubu (s Jaroslavem Duškem), účinkoval opakovaně v rámci Letních shakespearovských slavností či ve smíchovském Švandově divadle. V roce 2004 odešel z Rokoka na volnou nohu, ale v roce 2006 nastoupil do Městských divadel pražských, kde působí dodnes. I v tomto angažmá ztvárnil řadu velkých rolí - např. Arganta ve Scapinových šibalstvích, Knoflíkáře v Peeru Gyntovi, Tatínka ve Zlatých úhořích či titulní úlohu v Králi Learovi.

Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cukrárna, Cirkus Bukowski, První republika) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Báthory), příležitostně spolupracuje se zahraničními produkcemi (filmy Duna, Hostel), po mnoho let pracuje v rozhlase a v dabingu.

S manželkou Eliškou, psycholožkou a spisovatelkou, žije již přes padesát let. Mají spolu tři děti - Jana (žije dlouhodobě v zahraničí), Barunku (kvůli diagnóze simplexní schizofrenie žije od 18 let v ústavu v Seleticích) a Andulku.

(Zdroj: Wikipedie)