Kozinův statek

„O zřízení Pamětní síně Jana Sladkého Koziny bylo na četná přání návštěvníků Chodska a řady místních občanů rozhodnuto již v roce 1957,“ uvedl starosta Újezda Václav Kalčík s tím, že dne 10. dubna 1957 provedla zvláštní komise okresu a kraje prohlídku stavení v Kozinově statku, kde měla být Pamětní síň umístěna, a připravila návrh nájemní smlouvy s majitelem statku a poznamenal zajímavost: „Nájem tehdy činil 750,- Kč za rok a drobnou údržbu uvnitř budovy zajišťovala obec.“

Na jaře roku 1958 začaly základní vnitřní úpravy statku. „Instalaci památek provedlo státní muzeum Aloise Jiráska v Praze, které dodalo větší část nábytku. Ostatní nákup inventáře provedla obec. Na doplnění vybavení přispěli svými dary i obyvatelé obce,“ připomněl počátky újezdského muzea Kalčík.

Po úpravách byla 22. června 1958 Pamětní síň Jana Sladkého Koziny v jeho statku v Újezdě slavnostně otevřena. „Na uvítací ceremoniál byl pozván tehdejší ministr kultury ČSR, ředitel státního historického muzea František Roubík, ředitelka státního muzea Aloise Jiráska Anna Jirásková a vedoucí představitele kraje a okresu,“ vyprávěl starosta a dodal, že v historické kronice obce Újezd je k tomuto dni uvedeno: „V den slavnosti bylo pěkné počasí. Vyzdobená brána Kozinova statku a průčelí na dvorku vítalo hosty. Sešlo se na 700 lidí, kteří s nadšením vyslechli projevy Dr, Fr. Roubíka a Dr. Jiráskové. Otevření, přestřižením chodské stuhy před vchodem do statku, provedla Dr. Jirásková. Při slavnosti hrála Chodská muzika a účinkoval umělecký národní soubor z Klenčí. Místní rada žen napekla k slavnosti na 350 koláčů, které se v den slavnosti prodávaly. Odpoledne se pak konala chodská veselice.“

Po průvodkyni paní Mrázové se v Pamětní síni vystřídalo několik průvodců. „Nejvýraznější a nejdelší dobu zde působící byla paní Marie Rojtová. Její průvodní slovo pronášené v chodské bulačině doprovází návštěvníky ještě v dnešní době. Bohužel už jen ze zvukového nosiče,“ poznamenal újezdský starosta.

V průběhu 80. a 90. let minulého století se expozice neměnila a prováděly se pouze nutné opravy a pravidelně vybílení. „V roce 2004 jsme se za finanční podpory Plzeňského kraje přistoupili k celkové vnitřní rekonstrukci objektu. Po rozsáhlých stavebních úpravách stropů a stěn, byla provedena změna expozice – pamětní síň se opět vrátila k historii života Chodů,“ vysvětlil starosta a pokračoval: „V první místnosti jsou dokumenty o historii Chodů a chodského kraje. Je zde připomenut rod Lamingenů z Albenreuthu, se kterým Chodové vedly spor za svá práva a který skončil popravou Jana Sladkého Koziny. Je zde portrét spisovatelé Aloise Jiráska, který svým románem Psohlavci přispěl ke zvýraznění chodského kraje. Naleznete zde kresby Mikoláše Alše, který román ilustroval. Potom se vchází do černé kuchyně, kde je vystaveno původní nádobí a nářadí používané tehdy v běžném životě. V další komoře jsou dobové chodské kroje, seznam chodských privilegií udělených chodům českými panovníky. Odsud se dostaneme do „sencí“, která je zařízena tak, jak v minulosti chodům sloužila. Nalezneme zde obrázky malované na skle, stůl pocházející z roku 1608, dřevěnou kolébku, malované truhly a nádobí.“

Zdroj: http://domazlicky.denik.cz/kultura_region/turisty-laka-kozinova-pametni-sin20090318.html