Zámek Chotýšany

Počátkem 14.století zde byli pány vladykové z Mrákotic, kteří sídlili v gotické tvrzi, v severní části obce. Ti se pak nazývali z Chotýšan. Po smrti Zdeňka Ohništka z Chotýšan majetek připadl králi Václavu IV. a ten ho roku 1394 přiděluje Janu Divokému z Jemniště (Cimburka ).

Dalším majitelem zde byl zřejmě Jan Roháč z Dubé, ale již roku 1411 je majitelem chotýšanského panství Přibík Tluksa z Buřenic, který se potom psal z Chotýšan. Ten je v roce 1414 – 1417 uváděn jako mecenáš zdejšího kostela. Majitelé panství se pak rychle mění.

V roce 1475 příšel Štěpán z Vrchotic, poté v letech 1514 – 1515 Jeroným ze Skuhrova (místokomorník království českého), poté 1524 – 1530 Štylfrýd z Lukavce. Jeho syn Jetřich z Lukavce prodává panství bratrům Mikulášovi a Janovi bratřím Chobotským z Ostředka. Rytíři Chobotští z Ostředka drželi po předcích také ves Chobot, Nespery a Tehov. Při dělení dostal chotýšanské panství rytíř Mikuláš Chobotský. Po smrti bratra Jana, zdědil i jeho statky, na kterých hospodařil s manželkou Kateřinou ze Štítného. Kolem roku 1573 následuje v držení Chotýšan Mikulášův syn Vilém Chobotský z Ostředka, zvaný "starší". Na Chotýšanech panoval s chotí Dorotou z Olbramovic. Zemřel 6. ledna 1594 a je pohřben ve zdejším kostele, v němž se dochoval jeho náhrobek.

Vilém měl více synů, ale čtyři z nich v mladém věku zemřeli. Jediný Jan, dědic Chotýšan, otce přečkal. Rytíř Jan Chobotský z Ostředka, řečený mladší, postupně svůj majetek rozprodával. Kolem roku 1610 zemřel bez mužského potomka, takže byly Chotýšany s ostatními statky převedeny na jeho bratrance Viléma. Vilém se uvádí jako pán tvrze r. 1615, záhy však zemřel a zanechal po sobě syna Jana Václava, který byl nezletilý. Dědictví bylo zadluženo a r. 1620 bylo prodáno jeho matce, vdově Johance Chobotské, rozené z Chýš a Egerberka. Chotýšanský statek, který nemohla Johanka dále udržet, postoupila, z nařízení zemského soudu ještě téhož roku, komornímu radovi a hejtmanu kraje čáslavského, rytířovi Václavu staršímu Věžníkovi z Věžník a pánu na Třebešicích, který byl ženat s Voršilou Chuchelskou z Mecerodu.

V období třicetileté války bylo dříve bohaté chotýšanské panství zpustošeno a již se z této rány nevzpamatovalo. Roku 1628 Václav Věžník z Věžník umírá a majitelem panství se stává jeho syn – rytíř Bedřich Leopold Věžník z Věžník. Bedřich byl horlivým katolíkem a své poddané nechal vyučovat katolickému náboženství. Bedřich zemřel 6. dubna 1663 a byl pochován v jezuickém kostele u sv. Ignáce na Novém Městě pražském. Jeho syn, Václav Jaroslav rytíř Věžník, se vyznamenal jako statečný obránce Prahy proti Švédům. Po jeho smrti Chotýšany dědí jeho syn Jan František Věžník z Věžník. Ten umírá ve věku 49 let, dne 20. dubna 1727 a za dva dny po něm umírá i jeho manželka Marie Benigna, rozená Dobřenská z Dobřenic. Oba jsou pohřbeni v chotýšanském kostele. Jejich syn a dědic Jan Josef Věžník se roku 1731 oženil se slečnou Annou Antonií z Kolčova. Byl posledním držitelem z rodu Věžníků. Jím také rod roku 1757 vymírá. Věžníkové zde vládli téměř pět generací, až do roku 1737, kdy byli nuceni své panství prodat. Majitelem se tak stává Arnošt František z Vrtby. Ten nechává na místě staré tvrze vystavět nový jednopatrový zámek a ze zbytků tvrze nechává zbudovat pivovar.

Roku 1761 nechává u zámku zbudovat park z barokním pavilónem. Roku 1791 Arnošt František z Vrtby umírá a panství přebírá jeho syn Adam František z Vrtby. Ten umírá roku 1807 a celé panství odkazuje hrabatům z Mitrovic. František Josef z Mitrovic však většinu času bydlí ve Voticích a roku 1849 umírá. Majetek přechází na jeho syny Františka a Josefa z Mitrovic. Ti se o panství, ale téměř nestarali. Josef roku 1869 spáchal sebevraždu a František umírá roku 1879. Od té doby také zadlužený zámek ztratil ze svého významu a postupně chátral.Roku 1872 kupuje zadlužený statek hrabě Bedřich Belegarde, který jej ale ihned následujícího roku prodává Moritzi Sternschusovi. Nový majitel se ale o nově nabytý majetek nestaral a hleděl z něj jen co nejvíce vytěžit. Statek i zámek nadále chátrají. Roku 1883 kupuje statek Zdeněk ze Šternberka pro svého syna Filipa, pozdějšího držitele Jemniště. Filip o tento majetek ale neměl velký zájem a statek se zámkem pronajímá. Filip drží statek se zámkem až do roku 1924, kdy jej prodal dosavadnímu nájemci Seibertovi. Ten byl ale nucen zboží již roku 1930 prodat ing. Korbelovi z Prahy.

Posledním majitelem byl od roku 1937 ing. Otto Langhamer z Bíliny jemuž byl statek se zámkem roku 1948 znárodněn. Po vítězství pracujícího lidu zde začalo působil místní JZD a dílo bylo dokonáno. Dnes je zámek v katastrofálním stavu a ponechán svému osudu.

Zámek je veřejnosti volně přístupný, samořejmě s opatrností.