Okruh III. – zahrada

Stavební parcela byla součástí pozemku přiléhajícího k secesní vile rodičů paní Grety, který měl podobu anglického parku z 19. století. Zahrada vily Tugendhat se spodní zahradou Löw-Beerovy vily tvořila vždy územní, i když nikoli architektonický celek. Stávající cestní síť – okružní cestu, spojnici mezi oběma vilami a některé dřeviny, především vzrostlou smuteční vrbu, zahrnul Mies van der Rohe do projektu domu. Jeho situování a členění bylo řešeno v návaznosti na přírodní rámec a ve vztahu k jednotlivým pohledům a průhledům na stavební dominanty historického jádra Brna.

Fasády domu porostlé popínavou zelení evokovaly „optické zmizení“ hmoty stavby v zeleni, čímž bylo umocněno dokonalé propojení interiéru s exteriérem. Vlastní uspořádání zahrady s kompozičními návaznostmi na hlavní obytný prostor se nejzřetelněji promítalo v kontinuitě prostoru jídelny s protilehlou půlkruhovou terasou pod smuteční vrbou. Suché zídky z volně ložených kamenů, které byly osázeny trvalkami, tvořily optickou podnož domu a byly určující pro vyznění pohledu na dům ze spodní části zahrady. Růže vysázené před zahradním průčelím, patrné z rodinných fotografií, nebyly součástí architektonické koncepce. Milovala je však paní Greta, přestože trpěly přemírou slunce a rychle vadly. Ke kráse kvetoucích růží ve velkých plochách nebo pruzích kolem domu se v pozdějších rozhovorech často vracela. Ve vstupní části z ulice Černopolní i na zahradní terase byly umístěny rostliny v nádobách. Těsné propojení domu a vegetace bylo završeno v interiéru zimní zahradou, která navazuje na hlavní obytný prostor. Bylo zde obdélné jezírko s vodními rostlinami a zeleň v květináčích. „Můj muž si v zimní zahradě zařídil pravý skleník s kvetoucími rostlinami. Pohled přes zeleň ze skleníku na sníh venku byl nádherný.“

Značný podíl na koncepci zahrady měla brněnská zahradní architektka Markéta Roderová-Müllerová (1898–1981), se kterou Mies navázal kontakt zřejmě díky realizační stavitelské firmě bratří Eislerových. Absolutorium zahradnické školy v Lednici na Moravě, externí studium na prestižní vysoké zahradnické škole v Berlíně-Dahlemu a v neposlední řadě její německý původ Miesovi jistě konvenoval.
Půdorys zahrady navrhla pod jeho vedením v duchu tzv. „zdůrazněné prázdnoty“, kdy hlavním motivem byly velké travnaté plochy s ojedinělými porosty. Perspektivní skici zahrady a horní terasy pocházejí z ruky Sergia Ruegenberga (1903–996), který vypověděl, že zaoblená lavice na horní terase vznikla po návštěvě Ludwiga Miese van der Rohe s Lilly Reichovou v zámku Charlottenhof.

Daniela Hammer-Tugendhat na základě vzpomínek své matky později zaznamenala: „Spojení vnitřku a vnějšku, dialog mezi architekturou a přírodou určily podstatně strukturu domu. (...) Zahrada, do značné části ponechaná jako louka, nabízela malý ráj na hraní pro děti. (…) V zimě děti mohly sáňkovat a lyžovat až k domu prarodičů. Mohla tu být – pro tuto malou zámožnou rodinu – uskutečněna představa o svobodě, která byla pro Miese tak důležitá.“