Zastavení u Hraničního zámku

Lednické rybníky jsou kolem dokola zdobeny krásnou přírodou i architektonickými památkami. Ty jim na počátku 19. století věnoval rod Lichtenštejnů. Hraniční zámeček byl postaven jako letní sídlo pro panstvo, které sem přijíždělo hlavně v létě. Povinností moc nebylo, tak z balkonu koukali na lesknoucí se hladinu rybníka, která se ve dne třpytila jako zlato, navečer upadala do tmavočervené mlhy a s ránem se probouzela do blankytně modré.

Lichtenštejni chtěli mít vše reprezentativně vybavené – i „rekreační chaty“. Exteriér klasicistního zámečku nebyl zařízen o nic míň vkusně než interiér. V Lednici měli patrně hezčí keře, tak sem jejich výhonky dovezli k vysazení. Na stavbě se podílela spousta mistrů ve všemožných oborech: kameník z Mikulova, zámečníci z Lednice a Valtic, pozlacovač, sklenář; malíř přijel až z Vídně.

Hraniční zámeček byl pojmenován podle hranice mezi Markrabstvím moravským a Dolními Rakousy, která procházela jeho středem. Na fasádě se dodnes skví německý nápis: „Mezi Rakouskem a Moravou“. Území bylo k československé republice připojeno v roce 1919, čímž stavba ztratila na osobitosti, ale nic jí to neubralo na kouzlu.

Jednopatrová budova se třemi pavilony a altány se pyšní iluzivně malovanou architekturou. Je s neobyčejným citem vkomponována mezi vysoké stromy a temně azurové hladiny rybníků. Turisty, znavené pochodem po Lednicko-valtickém areálu, sem láká (kromě mimořádné architektonické a historické hodnoty) možnost skvěle se najíst a napít.