II. prohlídková trasa

Schwarzenberská portrétní galerie
Obrazy zachycují jednotlivé členy rodu od 15. století až do 1. světové války.

Výběr obrazů:

Erkinger - zakladatel rodu, původně  pocházel ze Seinsheimu, v 15. století zakoupil panství Schwarzenberg
Jan Adolf I. - v 17. století se usadil v Čechách. Znovu je vymalován na obraze se schwarzenberským stromem života (nade dveřmi a s rodovými majetky (Český Krumlov, Třeboň, Orlík, Hluboká).
Adam František - 1. generace Schwarzenbergů na Krumlově
Karel I. Filip - polní mašál, vrchní velitel koaličních vojsk, která porazila Napoleona v bitvě národů u Lipska v roce 1813. Roku 1802 založil vedlejší (orlicko-zvíkovskou) větev rodu.
Felix - v letech 1848-1852 rakouský ministerský předseda
Bedřich - kardinál a arcibiskup pražský a salzburský

Klasicistní pokoje, pokoj s rytinami

Následující pokoje se nachází ve druhém patře východního křídla zámku a vznikly při stavebních úpravách v polovině 18. století. Dnes jsou zařízeny jako pohostinské pokoje podle inventářů z let 1820 a 1838 a představují zařízení zámeckých interiérů v období klasicismu, empíru a biedermeieru. První dvě místnosti jsou vyzdobeny krajinomalbami Ferdinanda Runka zachycující schwarzenberská panství na přelomu 18. a 19. století.

Druhý klasicistní pokoj je příjemně prosvětlen a díky své rohové dispozici umožňuje  výhled jižně na město a také východně na II. zámecké nádvoří. Zařízení interiéru připomíná období knížete Josefa a kněžny Pauliny, jejíž portrét vidíte na stojanu u okna.

Kněžna Paulina se provdala za knížete Josefa ve dvaceti letech a porodila mu 9 dětí. Byla vzdělanou dámou, hovořila pěti jazyky, malovala, zpívala a hrála na několik hudebních nástrojů. Tragicky zahynula v roce 1810 ve věku třiceti šesti let na zásnubním plese císaře Napoleona a rakouské arcivévodkyně Marie Luisy. Kněžně se nepodařilo utéci z hořícího sálu, kde hledala své dcery Paulinu a Eleonoru. Kopii šatů, které měla dvanáctiletá Paulinina dcera Marie Paulina při zmíněné události na sobě vidíte před postelí se závěsy.

Třetí klasicistní pokoj, lemovaný 114 anglickými mědirytinami, je zařízen jako pánský pokoj. Na stolku dřevěná kazeta s vykládaným herním plánem pro hru mlýn.

Pokoj pro služebnou
Komunikační prostor vznikl spojením středověké části s dostavbou zámku v 18. století. V 19. století byl využíván jako místnost pro komorné. Nechybí zde nezbytné vybavení osobní, pracovní i hygienické (přenosný, splachovací záchod). Místnost je navíc spojena zvonkem se sousedním salónem. Na stěně u oken jsou zavěšeny obrázky Českého Krumlova z 18. a 19. století. Stavební vývoj města i zámku byl v té době v podstatě už uzavřen. Zajímavá je poloha města v zákrutech řeky Vltavy - z toho je odvozen i jeho název (Krumau = krumme aue = křivý luh).

Hudební salón
Zařízení hudebního salónu pochází z období klasicismu (přelom 18. a 19. století), pro něž jsou typické pastelové barvy, květinové vzory a jednoduchý nábytek. Porcelán na stolku byl vyroben v nejstarší české porcelánce v Horním Slavkově u Karlových Varů. Na stěnách jsou zavěšeny portréty Schwarzenbergů z 18. století, některé z nich ukazují tehdejší dětskou módu. Z hudebních nástrojů zaujme funkční vídeňský kladívkový klavír z počátku 19. století. Doložená hudební tradice na Českém Krumlově sahá až do 16. století, kdy zde existovala dvorská kapela a hrálo se divadlo. Vrcholný rozvoj přišel v období baroka - tehdy na zámku vzniklo nejprve v roce 1682 a poté přestavbou v letech 1765-1766 Barokní divadlo, které je dnes světovým unikátem.
 
Ložnice knížete Josefa
Ložnice knížete Josefa Schwarzenberga (jeho portrét visí vedle kachlových kamen) se původně nacházela ve Schwarzenberském paláci ve Vídni. Na Českém Krumlově byla zrekonstruována podle obrázku, který zachytil její podobu v roce 1841. Zařízení je zčásti z doby klasicismu, zčásti i mladších slohů. Nad psacím stolkem visí portrét knížete Josefa II. Jana, který od svých 20ti let spravoval majetek první schwarzenberské rodové větve. Na stojanu před postelí je umístěn obraz, který zobrazuje knížete Josefa na úmrtním lóži. Sedící žena u postele je zřejmě Josefova sestra Eleonora Žofie, která se po smrti kněžny Pauliny ujala výchovy jejich dětí.

Nechybí zde pohled do toaletního salónku s hygienickými potřebami a pánskými šaty.

Manželkou knížete Josefa byla Paulina, belgická vévodkyně z Ahrenbergu (na portrétu nad pohovkou), která tragicky zahynula při požáru na plese v Paříži v roce 1810.

Pokoj se znakovými tapisériemi
Dnešní pokoj s tapisériemi sloužil původně jako pokoj pro hosty, dnes je zde umístěna náznaková instalace z 2. poloviny 19. století. Schwarzenbergové získali převážně v průběhu 17. a 18. století rozsáhlou sbírku tapisérií, která obsahuje celkem 87 kusů. Část této sbírky tapisérií je dnes uložena na zámku Hluboká. V této místnosti jsou vystaveny jen tzv. heraldické tapisérie, v jejichž středu je vytkán erb schwarzenberského rodu. Hlava Turka s krkavcem připomíná dobytí turecké pevnosti Ráb generálem Adolfem ze Schwarzenberka v roce 1598.

Stěny pokoje také pokrývají obrazy Ferdinanda Runka (na čelní stěně vlevo jeho autoportrét). Byl schwarzenberským dvorním malířem a učitelem kreslení kněžny Pauliny a jejích dětí. Vytvořil více než sto obrazů schwarzenberských panství zachycujících jejich tehdejší podobu.

Maršálův pokoj
Tento pokoj je pojmenován po knížeti Karlu I. Filipovi ze Schvarzenbergu, polním maršálovi a zakladateli druhé větve Schwarzenbergů se sídlem na zámku Orlík. (jeho portrét je zavěšen vedle klasicistních kamen). Zámek Orlík na obraze od Ferdinanda Runka můžete vidět nad pracovním stolem.

Kníže Karel I. Filip se již od mládí věnoval vojenské kariéře, nejvíce Zámek Český Krumlov, maršál kníže Karel I. Filipjej proslavila bitva národů u Lipska v roce 1813. Jako vrchní velitel spojeneckých vojsk rakouských, ruských a pruských porazil Napoleonovu armádu. (Tuto událost zachycuje obrázek na pracovním stole).

Zařízení místnosti pochází z počátku 19. století. Dva mytologické výjevy představují Máří Magdalénu a Salomé s hlavou Jana Křtitele. Pod obrazem Salomé je ve zlaceném rámu obraz, který malovala kněžna Paulina ze Schwarzenbergu. Na dalších obrazech v místnosti jsou zobrazeny lovecké scény. Na stolku před pohovkou je klasicistní cínový servis na kávu. Unikátním kusem nábytku je zde klasicistní pohovka, která stojí vpravo u okna.

Schwarzenberské apartmá
Následující apartmá je zařízeno podle inventářů dochovaných z roku 1879. Obývali ho Jan Adolf II. ze Schwarzenberga (vládl v letech 1833-1887) a jeho žena Eleonora rozená z Liechtensteinu. Zařízení apartmá je z velké části původní a vytváří věrohodné a velmi autentické prostředí interiérů 2. poloviny 19. století.

Přijímací salón
Přijímací salón je vybaven nábytkem ve stylu druhého rokoka s vyšitými aliančními znaky Jana Adolfa II. a Eleonory. V místnosti se nachází bohatá obrazová výzdoba. Starší obrázky jsou na stěně vlevo, uprostřed bůh vína Bakchus. Na protější stěně jsou zavěšeny krajinomalby od Ferdinanda Runka a dalších malířů. Etažér v rohu sloužil k vystavování glazovaných i neglazovaných (biskvitových) porcelánových figurek z Vídně.

Salón s portrétem kněžny Eleonory
Na velkém portrétu je zachycena kněžna Eleonora ve věku 22 let. Po několika návštěvách Anglie, které podnikla s manželem ve 30. a 40. letech 19. století, iniciovala po vzoru anglické gotiky romantickou přestavbu Hluboké na hlavní reprezentační schwarzenberské sídlo v Čechách. Krumlovu se naštěstí další přestavby a stavební úpravy vyhnuly, Schwarzenbergové tu pobývali pouze několik týdnů v roce. Romantický styl připomíná zrcadlo s bohatě vyřezávaným rámem. Na zlacených etažérech a na stěnách je vystaven pravý orientální porcelán. Portrét vedle dveří do další místnosti představuje císařovnu Marii Terezii ve věku 26 let.

Kuřácký salón
Zajímavým kusem nábytku je kuřácký stolek pro ukládání dýmek, sáčků na tabák a dalších kuřáckých potřeb. Sedací souprava má ještě nerestaurované potahy z poloviny 19. století. Portrét nad pohovkou zachycuje kněžnu Paulinu v empírovém oblečení (počátek 19. století).

Příruční knihovna knížete
Z nábytku zaujme dlouhá židle zvaná chaisélongue (šézlong). Knihovní skříně pochází z doby romantismu - jsou zdobeny lištami ve tvaru lomeného oblouku. Podle inventáře zde bývalo uloženo 1627 knih, převážně německých, anglických a francouzských. Zámecká knihovna ovšem obsahuje více než 40.000 svazků. Portréty zachycují členy schwarzenberského rodu, nejzajímavější je posmrtně malovaný portrét kardinála Bedřicha. Busta u dveří představuje císaře Františka I., sedící muž uprostřed je kníže Metternich, symbol rakouského absolutismu před rokem 1848.

Malá jídelna
Zařízení místnosti je trochu mladší než zařízení předchozích salónů, převážně z doby neorenesance (70. - 80. léta 19. století). Lustr je mosazný, patří k němu ještě dva kandelábry. Intarzovaná podlaha pochází z 18. století. Obrázky s loveckými výjevy si přivezl kníže Jan Adolf II. z Anglie. Na stěnách, etažérech i příbornících je vystaveno velké množství orientálního i evropského porcelánu. Na jídelním stole je prostřen servis z porcelánky v Horním Slavkově u Karlových Varů.

Salón kněžny
Zatímco předchozích pět pokojů apartmá bylo využíváno oběma manželi, následující salóny byly soukromými pokoji kněžny Eleonory. I tyto pokoje mají autentickou podobu podle inventářů z roku 1879. Stěny všech místností jsou pokryty tapisériemi. Zde v salónu jsou zavěšeny vlámské verdury ze 17. století se znázorněním lesní krajiny a motivy zvířat, které se objevují i na potazích nábytku. Sekretáře v rozích napodobují orientální nábytek, jsou to tzv. chinoiserie (šinoazérie). Modré vázy na zrcadle pochází z další významné české porcelánky v Lokti. Ostatní porcelán je z Prahy a Uher. Lustr je vyroben z českého křišťálu.

Pracovna kněžny
Tapisérie na stěnách byly utkány v Holandsku v letech 1620-1630. Patří zřejmě k nejstarším, nejcennějším a nejkrásnějším exemplářům schwarzenberské sbírky. Zachycují báji o hrdinovi z trojské války Aeneovi, pozdějším zakladateli římského národa. Sekretář s hodinami a malý stolek naproti s pohledem na Český Krumlov jsou barokní, ostatní zařízení je z 19. století. Figurky ptáčků a psací souprava na stole pochází z míšeňské porcelánky. Růžové mléčné sklo je českého původu. Majitelka apartmá, kněžna Eleonora, je zachycena na fotografii na psacím stole. Pod tapisérií vedle dveří stojí fotografie císařovny Alžběty (Sissi), manželky císaře Františka Josefa I.

Ložnice a toaletní místnost kněžny Eleonory
Tato místnost je vyzdobena bruselskými tapisériemi. Série verdur s postavami nese název Holandské krajiny. Kromě černých hodin s malými varhanami a obrázku sv. Rodiny na přenosném oltáři je ostatní vybavení z 19. století. Obrázek na stolku za dveřmi zachycuje podobu novogotické rodinné schwarzenberské hrobky v Třeboni (dnes přístupná pro veřejnost).

K ložnici přiléhá toaletní pokoj s klasicistní výmalbou (z doby kolem roku 1800). K provádění osobní hygieny sloužila toaletní souprava zapuštěná ve speciálně upraveném stole s mramorovou deskou.

Pokoj komorné a šatna kněžny Eleonory
Za toaletní místností kněžny je umístěn pokoj, zařízený pro komornou. Postel, úložný Zámek Český Krumlov, pokoj pro komornoua sedací nábytek s toaletními potřebami tvořily prostředí, kde se komorná věnovala svým každodenním povinnostem.

Celý soubor místností apartmá uzavírá šatna kněžny Eleonory. Skříně, které jsou zde umístěny pochází z počátku a také z druhé poloviny 19. století. Sloužily k ukládání šatů a také drobnějšího prádla. K odložení drobných předmětů zde sloužil kruhový etažér v rohu místnosti, který však býval častěji součástí jídelních stolů, neboť se používal na odkládání jídla a nápojů.

Obrazárna
Obrazárna reprezentuje významná díla vlámského, holandského, německého a italského Zámek Český Krumlov, obrazárnamalířství 17. století. K nejvýznamnějším dílům patří Klanění tří králů z dílny Paola Veroneseho (naproti vstupním dveřím) či kopie Svaté Rodiny od Petra Pavla Rubense (na konci stěny vlevo). Zámecká obrazárna byla používána jako obytná místnost reprezentačního charakteru.  

Plášťový most
V roce 1706 bylo rozhodnuto o výstavbě dřevěné chodby, která by mimoúrovňově propojila interiéry ve 2. patře zámku se zámeckou zahradou nad zámkem. Rok po dostavbě této chodby došlo také k výstavbě chodby spodní, která spojovala 1. patro zámku s budovou divadla.

Nynější podoba chodby pochází z poloviny 18. století. Průběžně po celé délce obou chodeb nalezneme železné dveře s barokním zámkem a kováním, které sloužily jako protipožární opatření. Ve spodní chodbě upozorňují nápisy nade dveřmi, že vlevo mohou vstoupit pouze dámy a vpravo pouze páni. Těmito nápisy v barokních kartuších jsou označeny vstupy do točitých schodišť s vestavěnými záchody, které byly k mostu přizděny v roce 1749.