Muzeum Mladoboleslavska - Zámek Bělá pod Bezdězem

ZALOŽENÍ MUZEA V BĚLÉ POD BEZDĚZEM
První impuls vzešel v létě 1906 ze strany zdejší Měšťanské besedy, která ustanovila výbor k založení muzea . K jeho aktivním členům patřili především František Zuman a Josef Š. Svoboda. Tito dva podali v červenci 1906 žádost k městskému a okresnímu zastupitelstvu o zřízení muzea. Žádost byla kvitována kladně. V prosinci 1906 se sešla ustavující schůze muzejní rady, která měla pro příště spravovat muzeum a obstarávat všechny jeho náležitosti. V čele rady stál předseda. Dále muzejní radu tvořili vždy 3 zástupci městské správy, 3 zástupci okresu a členové kooptovaní. Bylo rozhodnuto, že muzejní sbírky budou majetkem města a okresu.Zejména zásluhou převora P. Ambrože Poláka, člena muzejní rady, získalo muzeum pro své potřeby nejprve jednu místnost v augustiniánském klášteře, kam byly přemístěny čile se rozrůstající sbírky. Postupně si muzeum pronajalo ještě druhou místnost a klášterní refektář. Poprvé byly muzejní sbírky představeny veřejnosti v neděli 21. září 1913 při slavném otevření muzea. Této slavnosti se zúčastila celá řada významných osobností nejen z regionu, ale také odborníků a široká veřejnost.

MUZEUM V KLÁŠTEŘE
Postupem doby se vykrystalizoval okruh svědomitých a čilých pracovníků, kteří svoji práci v muzeu vykonávali dobrovolně a s nadšením a plně se zapojovali i do dění ve svém okolí. Hlavní tvořivou silou, která dozorovala nad profesní kvalitou muzea, a tak vlastně nekorunovanou hlavou muzea, se stal finanční rada František Zuman. Ačkoli nebydlel přímo v Bělé p.B., dohlížel bedlivě na bělské muzeum ze svých působišť v Praze nebo Staré Boleslavi. Často dobře mířenou radou instruoval prvního správce sbírek Josefa Š. Svobodu nebo jednatele Ferdinanda Šimáčka.Především zásluhou osobních kontaktů se zapojilo muzeum i do širšího nadregionálního dění a muzejní práce se dostávala na stále vyšší odbornou úroveň. Muzeum se postupně stalo členem významných společností, jako byla například Numismatická společnost, nebo muzeum iniciovalo odborné archeologické výzkumy. Dále také muzeum spolupracovalo s celou řadou vynikajících osobností nadregionálního významu. K úzkému okruhu spolupracovníků patřil například Josef Vítězslav Šimák, Josef Maštálko a celá řada dalších.Vedle vlastního chodu muzea a péči o sbírky se jeho pracovníci zapojili i do řady dalších kulturních aktivit. Velkou část své pozornosti věnovali připomínkám zdejších rodáků prostřednictvím umísťování pamětních desek.

Představitelé muzea se nebáli také vystoupit veřejně ve sporných otázkách týkajících se ochrany památek. Muzejní rada protestovala například proti stavebním úpravám, které uskutečňoval na hradě Bezděz Klub českých turistů ve 2. polovině 30-tých let.HRANIČÁŘSKÉ MUZEUM V BĚLÉ P.B.
Konec 30-tých let přinesl do celého Československa řadu společenských změn, které ve svých důsledcích zasáhly i bělské muzeum. Po záboru Sudet na podzim 1938 se Bělá pod Bezdězem stala hraničním městem, přes které proudily davy uprchlíků ze zabraných území. V této době vyšlo bělské muzeum vstříc Českolipskému muzejnímu spolku, který řešil těžký úkol, jak zachránit českolipské sbírky v českém vnitrozemí. Část jejich sbírek, do té doby instalovaných v Zákupech, přijalo pod svou střechu naše muzeum a ve spolupráci obou organizací a Národní jednoty severočeské bylo na krátkou dobu založeno v Bělé p.B. Hraničářské muzeum, tvořené především českolipskými sbírkami, které byly uloženy spolu se sbírkami bělskými. Toto muzeum nemělo dlouhého trvání. Již v dubnu 1939 bylo zlikvidováno a zákupské sbírky byly uloženy vedle bělských a spravovány naším muzeem.MUZEUM V

BĚLSKÉM ZÁMKU
V době, kdy se Muzeum v Bělé p.B. rozhodlo, že se ujme zákupských sbírek, sídlilo ještě v augustiniánském klášteře. S rozšířením sbírek se plně projevil problém s nedostačujícími prostorami. Postupně se také posouvalo profesní vnímání muzejní práce. Začaly být kladeny větší nároky na uložení sbírek a způsob jejich prezentace. Stále častěji se objevovala nutnost oddělit expoziční a depozitní část muzea. Těmto potřebám a požadavkům samozřejmě 3 klášterní místnosti nemohly dostačovat. Jako nejvhodnější místo byl vybrán bělský zámek, tehdy ještě v držení dr. Karla Valdštejna.Pro potřeby bělského muzea byly dány správou zámku k dispozici místnosti v prvním a druhém zámeckém patře. Stěhovat se začalo v březnu 1939. Muzeum se nakonec usídlilo v celkem 8 místnostech, ve kterých byly v průběhu jednoho roku rozmístěny a instalovány bělské sbírky. Vlastního uspořádání a tvorby expozice se ujal správce sbírek Bohumil Dejmek, další z výrazných osobnostíbělského muzea a bělského kulturního života, který již dříve působil v muzeu ve funkci pokladníka.

Nově instalované muzeum se veřejnosti poprvé představilo v květnu 1940, v rámci širšího kulturního podniku "Bělského máje", který si vytkl za cíl připomenout významná výročí Karla Hynka Máchy a Bedřicha Smetany a vzpomenout tak jejich vztah ke zdejšímu kraji. Bělský máj zahrnoval celkem 19 kulturních podniků. Jedním z nich bylo i slavnostní otevření přestěhovaného bělského muzea 12. května 1940. Jako nejvzácnější poklad byl pro tuto slavnou příležitost zapůjčen na jeden den od rodiny Krouských z Katusic také originál rukopisu básně “Máj” Karla Hynka Máchy. U rukopisu držela čestnou stráž děvčata v národních krojích.Otevření muzea se účastnily stovky místních obyvatel i návštěvníků z okolí a celá řada významných hostí. Nechyběli mezi nimi samozřejně ani členové muzejní rady, kterou v roce 1940 tvořili: předseda: Josef Oršl, statkář z Březovic, inspektor Josef Maštálko, řídící učitel Bohumil Dejmek, Karel Štrobach, ředitel Štěpán Matějka, Bohumil Potměšil, JUC. Josef Souček, P. Vojtěch Bílý a v první řadě finanční rada František Zuman. Válečná doba se podepsala i do průběhu a formy celého Bělského máje. To, že všechny veřejné proslovy musely být předem odevzdány i v německém překladu ke schválení, bylo spíše jen administrativní komplikací.

Mnohem větší význam pro zdejší obyvatele měla ovšem ta skutečnost, že v průběhu oslav byl pro svoji odbojovou činnost zatčen oblíbený starosta Ota Lauerman.I přes nejrůznější omezení se v aktivitách muzea ve válečné době objevuje několik významných počinů, které významně posunuly muzejní práci. V první řadě to bylo vydání útlého svazku “Památky v okresním museu v Bělé pod Bezdězem”. Tato publikace byla zamýšlena jako úvodní v plánované rozsáhlejší knižnici “Bělsko v proudu staletí”, v jejímž rámci měly být publikovány zajímavé studie o historických památkách a významných osobnostech regionu.Pracovníci muzea se rozhodli vydat i rozsáhlejší soupis všech památek z celého okresu. Ačkoli do této mravenčí práce zapojili širokou veřejnost, zejména zdejší mládež, k vydání soupisu nikdy nedošlo a stejně skončilo i zamýšlené vydání životopisu Jana Evangelisty Konopase z pera finančního rady Františka Zumana. Do povinností muzejních pracovníků patřilo během válečných let také plnění direktiv, které přicházely z protektorátní Správy. Ve 40-tých letech byly protektorátní správou iniciovány dva celostátní rozsáhlé soupisy historických památek.

Jednalo se o fotografickou dokumenaci lidové architektury v terénu a také podrobnou dokumentaci drobných staveb v krajině jako jsou křížky, kapličky nebo boží muka. Pracovníkům muzea tak přibyly i povinnosti v tomto směru a jejich pilné práci vděčíme za dochované systematické zdokumentování jedinečných historických památek.Další zajímavou kapitolou z muzejního života za války je také péče o sbírky a jejich ochrana před možným znehodnocením a roztroušením. Muzejní pracovníci si hrozící nebezpečí, zejména ze strany německé armády, uvědomovali již na samotném počátku války, kdy právě před hrozbou rozkradení a zničení sbírek pomohli kolegům z České Lípy s převozem a uskladněním jejich sbírek. Podobnou hrozbu pro své sbírky pocítili pracovníci bělského muzea také na samém sklonku války, na přelomu let 1944 a 1945.Nebezpečí znehodnocení sbírek představoval nejen možný přechod vojenské fronty zdejším krajem, ale také možné bombardování města a rabování ustupujících německých vojsk. Správce sbírek Bohumil Dejmek byl tedy na sklonku roku 1944 nucen vybrat ze sbírek nejcennější historické doklady a postarat se o jejich zabezpečení.

Nejvzácnější a nejhodnotnější archivní doklady a sbírkové předměty uschoval do zapečetěné truhly, která byla svěřena do úschovy Městské spořitelně v Bělé p. B. Část sbírek byla dokonce zazděna a toto tajemství bylo svěřeno pouze několika zasvěceným.Tak jako u jiných institucí se aktivity muzea rozšířily a uvolnily po konci války a obnovení Československa v květnu 1945. Muzejní pracovníci se aktivně zapojili do dění ve městě. Zejména Bohumil Dejmek se účastnil aktivně těchto převratných událostí. Byl členem nově ustanoveného národního výboru a nejednou veřejně promluvil při nejrůznějších příležitostech.

MUZEUM PO ROCE 1945
Aktivity muzea se zejména v létě 1945 obrátily k dořešení správního vedení muzea. Byla doplněna muzejní rada, která během válečných let velmi prořídla. V létě 1945 se ustálila na tomto složení: Ladislav Honzů, Dr. Josef Eger, Bohumil Dejmek, Antonín Svoboda, Jindřich Klimt, Bedřich Kroupa, Jaroslav Dostálek, Štěpán Matějka, Zdeněk Hofman a Bedřich Disman.Po válce bělské muzeum znovu navázalo na svou předválečnou činnost. Roku 1946 se stalo členem Národopisné společnosti, začalo opět odebírat obnovené odborné časopisy a pracovníci i nadále svědomitě pořádali a doplňovali sbírky.

Již od května 1945 byly v muzeu shromažďovány doklady vztahující se ke květnovým dnům roku 1945 a k dokumentaci celého válečného období. Na jaře 1946 začalo muzeum uvažovat o systematickém představení těchto dokladů v rámci vytvoření síně odboje v expozici. O spolupráci v tomto směru byl požádán řídící učitel Jan Vocásek z Březinky, který byl ve svém okolí známý svojí odbojovou činností. I díky rychlým společenským změnám, které po válce v Československu následovaly, k realizaci této síně nedošlo.Na jaře 1946 dochází ve výrazné změně ve složení muzejní rady. Spolupráci omezuje autor první zámecké stálé expozice Bohumil Dejmek, který je pracovními povinnostmi odveden z Bělé p.B. Na jeho místo nastupuje Karel Fousek.

Na sklonku roku 1947 se naplno otevřela otázka právního postavení muzea zejména v souvislosti se zánikem bělského okresu a přičlenění zdejšího regionu nejprve k Mnichovohradišťskému a později Dokskému okresu. Tuto problematiku konzultovala muzejní rada se Svazem československých muzeí, který doporučil založení Spolku přátel muzea, který měl chod a fungování muzea zajišťovat. Muzejní rada nakonec nabídla městskému národnímu výboru v Bělé p.B., aby muzeum převzal do své správy. Národní výbor žádosti vyhověl a usnesl se na sklonku roku 1949 na jmenování přípravného výboru pro ustanovení muzejního spolku.

Do tohoto přípravného výboru byly přibráni členové městské rady Karel Dušek a Stanislav Čáslavský, pozdější dlouholetý správce muzejních sbírek.Od 1. ledna 1950 výdaje za muzeum platil Městský národní výbor v Bělé p. B. Od této doby je také vyplácena pravidelná odměna správci sbírek 700 Kčs. Pro Muzeum v Bělé p. B. tak začíná období, kdy je již spravováno profesionálními pracovníky, pro které je péče o muzejní sbírky a chod muzea hlavním zaměstnáním a posláním.

Stálá expozice

Stálá expozice muzea se nachází v reprezentativních prostorách bělského raně barokního zámku, kde jsou dochovány unikátní dřevěné kolorované záklopové stropy. Stálá expozice Vám vlastivědně představí region Bělska a Podbezdězí.

„Sláva tomu domu …“
1.května – 30. září 2015

Výstava o tradiční roubené architektuře na Bělsku.

Marek Hein/ Sklo a keramika
30.dubna – 27. května 2015

Výstava mladého výtvarníka Marka Heina, který se ve své tvorbě věnuje především práci  se sklem, porcelánem a keramikou. Jeho práce je možné nejčastěji zařadit mezi design, volnou plastiku, interiérovou i exteriérovou instalaci nebo land art. Při navrhování se snaží vycházet z podmínek řemesla a to hlavně kvůli dosažení funkce, přesto však většina děl tvoří rozpor s tradicí řemesla. Při hledání současných problematik v oblasti designu se snaží o tvarovou jednoduchost, nevylučuje se ale humorný nádech. Konkrétní díla Marka Heina jsou spíše dlouhodobě zpracovávané projekty určené pro omezenou produkci, maximálně v desítkách kusů. Volné práce vnímá jako určitý druh hry s myšlenkami a materiály.

Červený kříž v 1. světové válce
24. dubna -15. července 2015

Výstava Červený kříž v 1. světové válce zachycuje téma historie ošetřování raněných v době jednoho z největších lidských konfliktů. Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem T. G. M. Rakovník a Klubem historie Červeného kříže, MS ČČK Lány. Spoluautorem výstavy je Milan Šiler.

1. světová válka
24. dubna - 30. září 2015

Pokračování výstavy „1. světová válka“, kterou jsme v loňském roce připomněli 100. výročí vypuknutí tohoto velkého světového konfliktu. Výstava je mimo jiné zaměřena např. na rakousko-uherské vojenské jednotky v regionu, čs. legie, průběh války a oběti na Bělsku nebo na okolnosti vzniku známého pomníku padlým v Bělé pod Bezdězem. Vedle historických stejnokrojů jsou k vidění i dobové zbraně, dokumenty a další zajímavé předměty.

Uber plyn! Legendární angličáci a nejen oni
24. dubna - 30. září 2015

Výstava představuje rozsáhlou soukromou sbírku pana Antonína Maciolka z Bělé pod Bezdězem. Základem sbírky jsou modely značky Matchbox, zahrnující jejich výrobu od roku 1987 do současnosti a její součástí  jsou i výrobky dalších firem. Sbírka začala vznikat již před  40 lety a dnes zahrnuje více než 1500  kusů jednotlivých modelů. Součástí výstavy jsou  interaktivní hry pro malé i odrostlejší návštěvníky.