Zámecká expozice – Vysoký renesanční zámek

Rodová galerie

Prohlídka tzv. vysokého zámku začíná v rodové galerii, kde jsou celofigurálními portréty zastoupeni nejvýznamnější členové velkolosinské větve pánů ze Žerotína. V tomto sále se nachází i pozoruhodná mapa velkolosinského a vízmberského panství z roku 1739 s vedutami obou zámků. 

Rytířský sál

V rytířském sále mohou návštěvníci obdivovat jedny z nejstarších kachlových kamen u nás. Pochází z konce 80. let 16. století a jsou zdobeny erby a iniciálami Andělíny Ryšánky z Modřic, čtvrté manželky stavebníka zámku Jana mladšího ze Žerotína. Z původního vybavení zámku zde nalezneme i renesanční příborník – tzv. kredenc. Ten během hostin sloužil k vystavení pokrmů a nápojů. Ozdobné zábradlí mělo za úkol bránit přístupu nepovolaných osob k jídlu. Stěny tohoto reprezentativního sálu jsou pokryty koženými tapetami s aliančními znaky pánů ze Žerotína a Oppersdorfu. Díky nim můžeme usuzovat, že jejich objednavatelem byl Přemek III. ze Žerotína, manžel Alžběty Juliány, rozené z Oppersdorfu.

Knihovna

Následující místnost, ve starých inventářích nazývaná jako „stará cukrárna“, byla již v minulosti přeměněna na knihovnu. V interiéru se dnes nacházejí vysoce ceněné barokní skříně obsahující část slavné žerotínské knihovny.

Tapiserie

Velkolosinský zámek ukrývá druhý největší soubor tapiserií na Moravě. Tzv. abussonské tapiserie, utkané těsně po polovině 17. století, vychází námětově z díla Proměny neboli Zlatý osel od římského spisovatele Lucia Apuleia. Z cyklu o lásce Amora a Psyché se dochovaly tři výjevy: Psyché uctívaná jako bohyně, Sestry na návštěvě u Psyché a Svatba Amora a Psyché. Traduje se, že tyto tapisérie měl věnovat pánům ze Žerotína samotný princ Evžen Savojský. Další hodnotný soubor tapiserií pochází z nedalekých Žádlovic, sídla rodiny Dubských z Třebomyslic. Cyklus se scénami ze života Antonia a Kleopatry (Setkání Antonia s Kleopatrou, Hostina a Antoniův rybolov), má svůj literární předobraz v díle římského historika Tita Livia. Návrhy kartonů jsou prací Karla van Mandera mladšího, který působil v nizozemském Delftu. Vlastní tapiserie byly utkány někdy po roce 1623.