Velké Němčice

Archeologické nálezy dokládají využívání katastru už prvními zemědělci mladší doby kamenné. V 19. století zde prováděl výzkum K. J. Bukovanský, po něm poté A. Rzehak a na počátku 20. století I. L. Červinka.

Velké Němčice a jejich katastr jsou územím s velmi starým osídlením už v době předhistorické, což bylo dáno především dobrými půdními a klimatickými podmínkami podél řeky Svratky, která vždy tvořila osu osídlení. Stopy osídlení prvních zemědělců a dalších kultur byly nalezeny i v okolí Velkých Němčic, rozkládalo se tu několik sídlišť, např. v trati Boudky, Skalka, Černá pole, Loučky. Podél řeky Svratky se tak koncentrovaly prakticky všechny sídlištní aktivity různých kultur, než došlo ke vzniku vlastní osady. Jsou osada velmi starobylá, politicky a katastrálně (22,17 km2) samostatná, leží na levém břehu řeky Svratky na úpatí Ždánického lesa v nadmořské výšce 184 m, 27 km jižně od Brna na silnici 1. tř. Brno-Břeclav podél dálnice D 2

1190 – prvně se připomínají /nevíme/, mohou zde být již od 11. století, místní jméno: (in Nemczicz magno 1334, Nyempczicz 1392, Němčice 1492, Velký Němčice 1496)

1220 až 1550 – patří klášteru Velehradskému, který zde založil hospodářský dvorec-grangii, pěstovalo se obilí a víno, založili také mlýn a tvrz /budova zámek/ a související hospodářské budovy, vybudovali náhon – koryto pro vodní mlýn. 1423-1550 dával klášter Němčice v zástavu /pronájem/ feudálům. Tak je např. v r. 1492 získal i tehdy mocný feudál Vilém z Pernštejna

1220 – jedna z prvních písemných zmínek o zakládání vinic na Moravě v souvislosti se zaniklou obcí Skorčice, (Scorscicz, Schořice, Skoršice, Korčice-dosud název vinařské trati), stávala na neurčeném místě na němčickém katastru mezi Velkými Němčicemi a Uherčicemi a zanikla již koncem 13. století

1228 -první písemná zmínka o osadě Němčice. Při vysvěcení chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Velehradě 27.11. nechal král Přemysl Otakar I. vyhotovit listinu známou jako velehradské privilegium, v níž klášteru potvrdil i dosavadní pozemkový majetek. Králův notář, litoměřický probošt Hermann v listině uvádí i jméno Nemshice asi 1250 – farní kostel sv. Víta a sv. Václava, původně gotická stavba

1334 –Karel IV. jako markrabě moravský jim udělil hrdelní právo, platilo do r.1729. Šlo o vzácnou výsadu, neboť představení obce /purkmistr a rada/ měli právo nad životem a smrtí ostatních vesničanů, pokud se provinili a byli by odsouzeni. Název Velké Němčice již v r. 1334 svědčí o tom, že svým rozsahem převyšovala jiné vesnice zvané Němčice nebo Němčičky

1346 až 1365 - dle berního rejstříku a pamětní knihy města Brna jsou již záznamy o vlastnictví vinic brněnských měšťanů. Velké Němčice vedle Hustopečí a Kurdějova tak patřily mezi lokality, v nichž drželi Brňané nejvíce vinohradů

1352 -v písemných pramenech je připomínán zástupce horného“vicemagister montis vinearum in Nemptschicz“

1392 - připomíná se desátek ke zdejší faře, čili již musela zde existovat

kol. 1421 – Velké Němčice byly králem Zikmundem zastaveny světským držitelům

1430 -přes Němčice táhli do Uher táborité

1448 - Velehradský klášter zastavoval /pronajímal/ Velké Němčice pro velkou vzdálenost; v tomto roce Milotovi z Tvorkova (a z Němčic)

1490 - v zástavě má obec Jiří z Tvorkova a Kravař

1492 - král Vladislav na žádost tehdy mocného feudála p. Viléma z Pernštejna a jeho bratra Vratislava a synů Jana a Vojtěcha povolil, aby směli „držeti a požívati ves Němčice do jejich všech čtyř životův“… Páni Pernštejnští se zavázali, že ročně budou dávati z hor němčických drejlink vína zmíněnému opatovi a konventu Již v 15. století pěstovalo se včelařství, dařily se šafrán a chmel. Průmysl zastoupen válcovým mlýnem a 5 cihelnami.

1496 - poprvé je ve Velkých Němčicích zmiňována tvrz

1528 - do Velkých Němčic přišli habáni (novokřtěnci)

1549 – byly Němčice povýšeny na městečko a současně jim uděleny 2 jarmaky /výroční trhy/ za rok na den Všech svatých a sv. Jiří, týdenní trh na středu a definitivně prodány velehradským klášterem v r. 1550 za 5000 zlatých. Zasloužil se o to nový majitel Němčic – přední rádce králův Zikmund Heldt z Kementu, který vlastnil i Velké Meziříčí, /po povýšení do panského stavu se psával „z Meziříčí a z Němčic“/ a přebudoval v Němčicích tvrz na zámek s kamennými zdmi okolo, s věžemi , s branou a zdvihacím mostem, takže nové sídlo bylo pokládáno za ozdobu země moravské. Zikmund vymohl na císaři výsadu, aby se Němčice staly nejen městečkem, ale městem s právem pečetění červeným voskem. Podmínkou ale bylo, aby Němčice byly ohrazeny zdí a branou, to se však nestalo, protože plány přerušila smrt Zikmundova v r. 1564 /má nádherný pomník ve špitálním kostele ve Velkém Meziříčí/. Sídlo nemělo být tvrzí, ale zámkem, jak je uvedeno v listině císaře Ferdinanda I. ze dne 8. září 1562. K zámku patřila i zámecká zahrada a dvě sýpky /zahrada zanikla v r.1946 a sochy z ní jsou dnes před kostelem v Židlochovicích/ a zámecká kaple z období kolem 1750, /„kaštýlek“/, který je zde v zuboženém stavu dosud. Sýpka zvaná „Starý pivovar“ dosud stojí ve zchátralém stavu a stát uvažuje o její záchraně, na místě druhé sýpky a zámecké zahrady ve středu obce jsou budovy postavené ve 2. pol. 20. století – kulturní dům, budova úřadu městyse, kina a restaurace, mateřská škola.

1557 - majitel Zikmund Heldt z Kementu vydal 2 privilegia /výsady/. Prvním na žádost purkmistra a starších městečko osvobodil od platů a desátků z obecních vinohradů, druhým daroval jim odúmrť (aby jeden každý buď za zdravého života neb nemajíce dítek svých vlastních statek svůj poručiti mohl, komuž by se jemu dobře zdálo, avšak osobám v tom městečku bydlícím …), r. 1579 majitel Tas Meziříčský z Lomnice pozměnil privilej na odúmrť tak, aby majetek nejen v obci bydlícímu, ale i přespolnímu mohl býti poručen.

1562 – císař Ferdinand I. povýšil Velké Němčice na město s podmínkou vybudování hradeb (pozn: hradby se nepostavily - podmínka povýšení na město nebyla naplněna a tak Velké Němčice zůstaly městečkem), podle privilegia Ferdinanda I. se panské sídlo ve Velkých Němčicích má nazývat hradem či zámkem

1572-1600 v městečku asi žili novokřtěnci /habáni/, pak se odstěhovali

1580 - v městečku fungovala škola

1592 - první zpráva o pěší poště a Němčicích - trasa pěších poslů z Vídně do Krakova,

v r. 1628 - byl zaměstnán ve Velkých Němčicích stálý pěší posel

1600 - od poloviny 16. století lze považovat Němčice za bohatou vesnici; na začátku 17. stol. bylo zde 88 domů, 650 ha obdělávaných polí a 320 ha vinic, výnosné rybníky Brodač, Dvorský, Starovičský a Mojžíš, k Němčícím patřily dvory Boudky, Zeleňák a Nová Ves. Ve zdejším lese na pravém břehu Svratky je největší bažantnice v České republice /židlochovická/.

1600 až 1616 zde zřídili luteránští kněží kraje Brněnského tiskárnu (na č.33), jejímž ředitelem byl Václav Zázvorka z Lipníka, syn Tobiáše Zázvorky, doubravického děkana. Do r.1616 v ní vyšlo tiskem 5 knih náboženského a protikatolického obsahu.

1605 - 14. července vypálili městečko a poničili také kostel Bočkajovci /Uhři/

1616 - pořízena kamenná křtitelnice do kostela

1623 – vojsko Bethlen Gábor (obec, zámek, kostel zpustošeny, 50 lidí odvedeno do zajetí)

1635 -přestal majitel Šimon Kracer ze Schönsberka pěstovat víno a pronajal svých 22 čtvrtí za 22 zlatých. Přivolil, aby se najaté směly i prodávati i darovati; nad to Němčickým dal milost, aby si zakládali vinohrady až na uherčické hranice za roční plat ½ tolaru ze čtvrti.

1642 -v městečku stála škola -první zpráva z urbáře o vrchnostenské palírně, byla vybavena jedním kotlem, v provozu byla dle záznamů ještě v r. 1805

1645 – na konci třicetileté války poničili obec Švédi, obec utrpěla morem, po válce bylo osídleno jen kolem 40 domů

1652 - znovu vystavěn kostel majitelem VN Janem Montrochierem /po zničení Bočkajovci a třicetileté válce, z původní gotické stavby zůstal jen půdorys presbytáře a částmi zazděných gotických oken/, kamenná křtitelnice je z r.1616, fara existovala již patrně ve 14.stol., zakládací listinou 1652 byla obnovena i fara.

1655 - po vypálení za třicetileté války byl znovu vystavěn zámek

1662 - 2. května přišly silné mrazy, pomrzlo veškeré obilí a téměř všechny vinice

1667 - za třicetileté války (hlavně v r. 1645) zpustošeno městečko s panstvím hrozně, takže v tomto roce 22 let po ní vrchnost přiznala, že má zde 44 osedlých, 13 lhotních a 34 pustých domů.

1669 -lánský rejstřík na Moravě /daňový soupis pro přiznání rolí a vinohradů/, role a vinohrady byly rozděleny do třech tříd. Dle tohoto soupisu činila obdělaná i pustá pole celkem 3135 měřic, obdělané vinice 1039 měřic a pusté 1159 měřic-celkem 2198 měřic (tj. 440 ha, v r.2008 je to 52 ha), to znamená, že před třicetiletou válkou činil poměr vinic k polím 2:3, což je svědectvím úctyhodného rozsahu vinohradů a asi nejvíc v historii městečka. Lánský rejstřík tak představuje Velké Němčice jako vinařskou obec.

1672 -založil Novou Ves („Neüdorf“) s dvorem hr. Fridrich Trautmanndorf, v r. 1691 nebylo po ní stopy, zůstal jen dvůr

1679-1680 - na mor zemřelo několik desítek lidí

1705 - v srpnu vyplenili městečko kurucové /Rákocziho vojska –povstalci proti císaři Leopoldovi/

1709 -obec získala pustou horu „Nedany“za roční činži 35 gr.

1713 -obec se řídila horenským právem zachovaným z tohoto roku

1726 -v dubnu vyhořelo 9 domů, radnici shořela střecha a zničeny byly také obecní zvony. Při velkém požáru 15. července vyhořelo dalších 25 domů

1733 - zřízeno bratrstvo sv. Jana Nepomuckého, r. 1770 mělo 807 zl. 44 krejcarů, 2 prapory a oděv modré barvy pro 6 mužů, zrušil je Josef II.(1780-1790). Originál listiny je na faře.

1736 -majitelka VN Anna Barbora rozená Rodenová z Hýřenova /vdova po majiteli Vilému Schipko/ jako paní“Velkých Němčic svobodného dvoru Boudek“ potvrdila starodávné roboty (půlláník týdně 2 dni s 2 koňmi nebo 4 dni pěšky, čtvrtláník 3 dni pěšky, robotovalo se v zimě od 8-17, v létě od od 7-19 hod., 25 svobodných lisovníků nerobotovalo a dávalo jen po 4 zlatých, desátek se odváděl z obilí, sena a vína, „a ježto mohli sousedé svá vína , pokud jich nezpeněžili, svobodně šenkovati, avšak nikoli cizí, dovezená, což bylo dovoleno jen na radnici“…při tom bylo stanoveno, že obec je povinna čepovat vrchnostenské pivo). Ovdověvši, provdala se za hr. Filipa Serényiho, po jehož smrti ohlášen pro četné dluhy úpadek a statek a městečko v r. 1753 přenechány hr,.Bedřichu Vilémovi Haugvicovi. Z této doby se uchoval ve sklepě Hlubokém zbytek znaku Serényiů z rodového erbu / had a snad okřídlený pegas/, a také se uchovalo vyobrazení zámku, kostela, náměstí a fary na mapě panství němčického.

1740 -obnoveno horenské právo zachované z r. 1713; pokuty udávané v bílých groších ukazují na starší původ

1741 - byli zde Prusové a Sasové /vojska/, několik týdnů obléhali Brno

1750 - vrchnost měla: 3 dvory, 2 rybníky „Brodač“ 130 kop kaprů a „Mojžíš“ na 60 kop, 817 měřic lesa, 124 osmin poddanských vinic, v němčickém pivovaře se vařilo 288 sudů piva. - asi z této doby pochází zámecká kaple zv. „kaštýlek“ čtvercovitého půdorysu s kopulí v bývalé zámecké zahradě, dnes za budovou školky

1752 -počala stavba císařské silnice z Břeclavi do Brna, navazovala na staré obchodní stezky z Uher

1774 -Josefa roz. hr. z Franckenberka po smrti manžela p. Karla Haugvice prodala „Němčice se 4 dvory a 3 ovčírnami knížeti Karlovi z Ditrichštejna, jenž je tak připojil k Židlochovicím“, příslušely tak k židlochovickému panství

1775 -obecní majetek: Radnice s 53 6/8 měřic polí, 10 2/8 m. pustin, 113 1/8 m. pastvin a luk na 3 vozy sena.

1780 -asi zřízen hřbitov u silnice k Hustopečím, před tím býval kolem kostela. Socha p. Marie na hřbitově z r.1659 má uměleckou cenu

1781 – zrušeno nevolnictví

1788 - ve škole 116 žáků

1791 -176 domů, 865 obyvatel V 17. a 18. století se vyrovnávala obec s důsledky neustálých válečných bouří a zpustošení vojsk, které táhly přes Němčice.

1805 – před bitvou u Slavkova, 19. listopadu v Němčicích ubytováno 10 000 francouzských vojáků v čele s maršálkem Soultem a více generály /ubytováni na zámku/ všechno vypili a snědli, vyrabovali, a odvedli koně, vozy a hovězí dobytek a odtáhli ke Slavkovu. V obci zůstal malá posádka Francouzů, kteří hlídali pokladny několika pluků a 14 vozů kořisti, na faře měl generál Vandamme 4 plné vozy pokladu. V den bitvy u Slavkova 2.12. 1805 vtrhli do obce Rusové a když se dobývali do fary, otvíral jim kaplan Jan Dvořáček a v domněnce, že jsou to Francouzi, oslovil je francouzsky, ti ho měli za nepřítele a hned do něho šavlemi sekali, podobně vedlo se děkanu Františku Jablonskému. Kaplan brzy skonal, děkan zůstal ochromen na ruku, car ruský Alexandr I. vykázal mu pak doživotní rentu 600 zlatých, která byla pak u ruského velvyslanectví ve Vídni od r. 1809 vyplácena. Kozáci litovali své ukvapenosti a po rozprášení francouzské posádky ujeli, aniž co ukořistili. Uprchlí Francouzi se pak vrátili a odvezli vozy s pokladnami a kořistí směrem na Brno. Poklad pak měl dohru pod trestem exekuce obci až u samotného Napoleona.

1809 - 13.7. znovu ubytováni Francouzi v městečku po bitvě u Wagramu /15 km SV od Vídně/, kde zvítězil Napoleon nad rakouskými vojsky 6.7. a pronásledoval je až ke Znojmu. Městečkem procházela i ruská vojka stejně jako v r.1805.

1811 a 1812 - urodilo se mnoho vína (bečka =5,64 hl za 6-8 zlatých)

1816 -přestavěna budova školy (blíže kostela na č.28); od t.r. jsou pozemkové knihy

1828 -opravována věž kostela, (starostoval Martin Klimeš VN č.73)

1831 -mor (zemřelo 21 lidí ze 164 nemocných)

1834 -205 domů, 1144 obyvatel

1845 -od tohoto roku až 1909 je škola na budově „staré pošty“, která byla zbořena ve 2. pol. min. století, bývala to kdysi vrchnostenská hospoda a bednárna, k níž byl přikoupen v r. 1882 domek. Byla čtyřtřídní s pobočkou a 3 knihovnami (žákovskou, učitelskou a hospodářskou). Na místě budovy “staré pošty jsou dnes novodobé sklepy (za budovou zahrádkářů).

1848 – zrušena robota - po správní reformě připadly Velké Němčice k hejtmanství v Hustopečích a přísluší k soudnímu okresu židlochovickému, /k němu soudně příslušely až do r.1949/ - opravována věž kostela a byl do ní vložen pamětní zápis

1849 – bylo vydáno nové obecní nařízení, purkmistra a rychtáře nahradil starosta a volený obecní výbor zastupitelstvo - epidemie cholery (zemřelo 53 obyvatel)

1850 - od tohoto roku obec administrativně příslušela soudnímu okresu židlochovickému

1857 až 1863 působil zde farář Josef Kaiserlich, český spisovatel („Kázání na všecky neděle a obyčejné svátky celého roku“).

1864 - vznikla v obci Kontribučenská záložna, pak 1896 Raiffeeisenka, za 1. republiky Občanská záložna, v r. 1949 kampelička, pak agenda v r.1955 přešla na poštu.



1866 - přes městečko táhli ustupující rakouská vojska a Prusové /rakousko-pruská válka, prohraná bitva u Hradce Králové/, městečkem protáhlo víc jak 79 000 vojáků, žádali nocleh, pro koně stáje, obrok a seno. Škody způsobené jen pruským vojskem se odhadovaly na 10 tisíc zlatých.

1868 – ve Velkých Němčicích byl zřízen poštovní úřad

1869 - 259 domů a 1557 obyvatel

1880 - 286 domů a 1568 obyvatel

1884 - od tohoto r. jako farář působí v obci František Mikšánek, arcikněz, za něhož vystavěn v r. 1895 hlavní oltář a opraven kostel

1886-1888 - první pokusy o založení Sboru dobrovolných hasičů přičiněním nadšence Jakuba Coufka, ale spolek se brzy rozpadl pro nedostatek financí

1887 - čtenářsko-pěvecký spolek Svornost založen 10.1. za přítomnosti 81 členů, jeho předsedou byl zvolen Dominik Samson z čp. 52. Spolek vykonával v městečku mimořádnou činnost jak po stránce kulturní, tak i hospodářské. Stál u počátků první knihovny v obci, ta byla po zániku spolku v r. 1909 předána škole.

1888 – péčí čtenářského spolku Svornost byly zakoupeny plynové lampy pro osvětlení obce

1890 -293 domů, 1578 obyvatel

1895 – v kostel byl vystavěn nový oltář se svatostánkem

1897 -malíř Alois Kalvoda (1875-1934) namaloval v tomto roce obraz-umělecké dílo „Osiky u Velkých Němčic“, který byl vydán na poštovní známce 9. 11. 2005. Jméno Velkých Němčic na známce tak vděčí tomuto uměleckému dílu. Do Velkých Němčic jezdil za bratrem–řídícím učitelem Josefem Kalvodou, který zde učil 1895-1908. Josef Kalvoda se svou iniciativou zasloužil o výstavbu nové na tehdejší dobu moderní školy v r.1908-9.

1899 - Sbor dobrovolných hasičů definitivně ustanoven 29.8. a jeho starostou se stal Matěj Fleišingr, od r. 1901 měl sbor novou stříkačku V polovině 19. století se o rozvoj ovocnářství v městečku a okolí zasloužil zdejší mlynář Augustin Klimeš.

1900 – 301 domů a 1489 obyvatel, katastr vypadal takto: Celkem 2217 ha, z toho na pole připadalo 1711 ha, 68 ha na louky, 50 ha na zahrady, 79 ha na vinice, 62 ha na pastviny a 130 ha na lesy. Poměr polí a vinic se změnil na 1:21 proti 2:3 před třicetiletou válkou, což je známkou, že počet vinic podstatně klesl. Od pěstování vinic se upouštělo v důsledku intenzivního pěstování cukrovky, obilnin, pícnin, okopanin a také vlivem chorob, které postihovaly vinohradnictví, navíc poklesla po víně poptávka v důsledku levnější pálenky a piva. - v městečku měl přednášku cestovatel Dr. Emil Holub

1901 -velké krupobití(dvakrát)

1907 - do tohoto roku stával nad mlýnem u jezu stříbrný topol, jehož obvod ve výši ramen měřil 9,46 m. - 15. října dokončena byla oprava věže zdejšího kostela za úřadování starosty pana Josefa Fialy, radních pánů Matěje Volingra a Martina Rezla, jehož stařeček byl starostou, když se opravovala věž r.1828. /viz dokumenty z báně/: Roku letošího je značná drahota: žito je za 21 K, pšenice 23 K, ječmen 20 Korun. Vína je úroda menší, za to je velmi dobré a prodává se 1 litr mestu za 40 - 50 halířů. Na rybníku vody nebylo již a rostl tam dobrý palach. Ve vinohradech vyskytuje se révokaz (mšice révová) která ničí úplně vinice naše.

1908-1909 postavena nová škola, učit se v ní začalo v r.1909 /1.tř.- 40 žáků, 2.tř. 81, 3. tř.-     70 a 4.tř.- dokonce 90 žáků

1910 - zde byly spolky: Čtenářský s knihovnou, odbor národní jednoty pro jz. Moravu s knihovnou, hasičský, vojenských vysloužilců a „Omladina“ s knihovnou. Lidová knihovna ve škole a na faře. - vinice na katastru obce Velké Němčice byly v r. 1910 úplně zničeny révokazem - a jak vypadala v této době obec (je to již 100 let), jak ji popsal Augustin Kratochvíl: Má 313 domů a 1561 obyvatel, domy jsou stavěny z cihel a kamene, starší s „žebračkami“ a „žundry“ z vepřovic, u několika nejstarších jsou zdi z pěchované hlíny. Jen č. 3 má štít na ulici a zahrádku před okny. Středem městečka je náměstí, na němž stojí zámek s panskou zahradou, radnice, kostel a fara, za zámkem ke strouze bývalý panský mlýn a opodál bývalý pivovar; na náměstí ústí od severu Panská ulice, od jihu Brodačská a Hlavní, jež v prodloužení na východ sluje Novou; panskou zahradou odděleny od uličky „ U školy“ a „Na kopečku“, v níž stojí vrchnostenský dvůr. Ulici na břehu bývalého rybníka se říká „U rybníka“ a spojuje ji s Novou „Německá“; podél silnice do Nosislavi je Brněnská a při potoku Točku k silnici do Křepic „Křepická“.

1910 – péčí velkoněmčické omladiny byl vystavěn kamenný kříž, (stával naproti kostela v místě, kde stojí budova kina postavená v sedmdesátých letech 20. století, kříž byl přestěhován na roh ulic „U rybníka a B. Němcové“)

1912 – přes řeku Svratku postaven nový železný most, (Zadní)

1914-1918 - 1. světová válka, odvedeni do války všichni muži do 38 let, celkem odešlo do války 258 mužů; z nich bylo 96 raněno, 70 zajato, 16 nezvěstných, 50 padlých a 38 se vrátilo jako invalidé. V čs. legiích bojovalo 19 mužů. Obec tísněna válečnými dodávkami, v r. 1917 byly odvezeny na roztavení kostelní zvony a dokonce i píšťaly od varhan. Památku padlých a nezvěstných připomíná pomník u vchodu hřbitova, kam byl pietně přemístěn. z původního místa v centru obce v r. 1974 z důvodu plánované výstavby nového kina. Uvnitř podstavce byly při přemisťování nalezeny dobové písemnosti ve velmi špatném stavu /už nepoužitelné/ a byly nahrazeny dobovými dokumenty.

1920 - založena TJ. Sokol

1921 - založena TJ. Orel

1926 - první autobusová přeprava osob na lince Šitbořice-Židlochovice, kde se přestupovalo na lokálku do Hrušovan a tam na osobní vlak na Brno

1928 – 20. ledna se rozsvítily první žárovky, elektrifikace Němčic - asi zbourána nejstarší školní budova č.28 stojící u kostela

1929 - tuhá zima, v únoru klesly teploty až na -32°C, silnice a cesty zavaleny spoustou sněhu

1930 – již 361 domů a 1531 obyvatel

1933 - 6. února při náhlém tání se ucpalo koryto v říčních zákrutech Svratky u Velkých Němčic přehradami ledových ker, voda se rozlévala do okolí,
ledové bariéry rozbíjelo vojsko dva dny dynamitem

1936 - 31. října lovil v židlochovické honitbě v bažantnici rumunský král Karol se synem Michalem, Velké Němčice se v historii staly několikrát svědkem příjezdu řady významných zahraničních osobností, které byly hosty židlochovického zámku a státní honitby

1938 - 7. října obsadilo německé vojsko Hustopeče /Sudety/ a zaujalo svá postavení na hraniční čáře „druhé republiky“. Velké Němčice se staly na půl roku pohraniční obcí do 15. března 1939 /obsazení republiky Hitlerem/, dřevěná budka celnice stála za Novou Vsí na hranici katastru.

1939 - do Velkých Němčic nastupuje jako kaplan p. Alois Velísek a působil zde až do r. 1990-neuvěřitelných 51 roků, kdy zemřel a je zde také pochován. Neudělal toho ve farnosti málo. Začneme rokem 1945. Nechal opravit kostel poničený z bojů o vesnici. Nákladná akce – svěcení zvonů v r. 1949. Dalším bylo pořízení nových varhan a celého kůru, výměna starých obou vchodových dveří za nové v r. 1968. Také nechal přebudovat presbytář našeho kostela a zrestauroval staré barokní sochy Boží Trojice, které nahradily stávající oltář. Kamennou zdí kolem kostela mu dal dnešní podobu.

1939-1945 - od 15. března protektorát Čechy a Morava /2. světová válka/-černá léta v dějinách českého národa a těžký život i ve Velkých Němčicích. Rodák poručík Josef Mrkvica, člen odbojové organizace Obrana národa byl za odboj proti okupantům popraven v období heydrichiády v červnu 1942. Jeho památku připomíná pomník před školou.

1945 18. dubna - ve středu ráno za 2. světové války osvobozeny po třídenních bojích Velké Němčice, 168 domů zničeno a mnohé poškozeny-celkové škody byly tehdy odhadnuty na 19 milionů korun, při osvobozovacích bojích zahynulo 15 občanů - založeno Vodní družstvo - od tohoto roku přísluší obec k okresu Hustopeče /až do r. 1960/

1946 - pod váhou ledových ker v prosinci uplaval na Svratce jez nad mlýnem /náhon k mlýnu/

1948 - zdrojem pitné vody konečně přestala být znečištěná voda ze Svratky, výstavba skupinového vodovodu na Hustopečsku, o nějž se zasloužil němčický rodák Matěj Rezl. Ve Velkých Němčicích se roztočily první kohoutky s pitnou vodou 28. listopadu.

1948 -založena střední škola

1949 – vysvěcení nových zvonů na kostele /nové za odvezené za 2. sv. války/
- obec přiřazena k okresu Hustopeče

1953 – ZDŠ 1.-9. ročník

1955 - nové fotbalové hřiště, do té doby se hrálo na starém u státní silnice naproti hřbitova „Na rajčurni“, dnes zde stojí administrativní budova a jídelna společnosti ZEMOS. Pozn.: „Rajčurňa“ je česky zkomolenina z německého Reitschule /jízdárna/, čili nějaké místo, plac.Ten zde byl ještě pod hřištěm, stávaly na něm ve žních mlátičky.

1958- založeno násilně většinové jednotné zemědělské družstvo /kolektivizace vesnice/, z něhož po devadesátých letech vznikla akciová společnost ZEMOS. Po těžkých začátcích vznikla z družstva moderní zemědělská společnost.

1959- založen Český zahrádkářský svaz

1960 – postaven kulturní dům
- obec přísluší od tohoto roku k okresu Břeclav
- výstavba kanalizace v obci

1966-68 rekonstrukce silnice I. třídy-hlavního průtahu přes obec, dokončení kanalizace a vozovek v obci, výstavba nového Zadního mostu přes řeku Svratku

1968- 21. srpna po „pražském jaru“ dochází k obsazení republiky-okupace sovětskými a vojsky Varšavské smlouvy, ten a další dny přes Velké Němčice po rekonstruované silnici I. tř. jezdí sem a tam ruské tanky a motorizované jednotky, dochází k dopravní zácpě na panelovce za obcí směrem na Brno.

1969- dokončena výstavba prodejny potravin na Brněnské

1970- 410 domů,1526 obyvatel

1972- dokončena jednopatrová budova MNV, obřadní síně, knihovny a pošty

1975-14. listopadu položen základní kámen výstavby kina a restaurace, stavba dokončena během tří let

1976 – zahájena plynofikace obce, první etapa dokončena v říjnu, 22. října zapáleny první spotřebiče

1977- od tohoto roku se pravidelně vydává obecní „Zpravodaj“, měsíčník - který zachycuje dění v obci, našel si svoje stálé místo a těší se značnému zájmu občanů, bez aktuálních zpráv by už to nešlo - v únoru velká voda, Svratka zatopila Malé zahrady, hřiště, kabiny TJ Sokol, kóta hladiny vzestupu dosáhla 490 cm

1978- říjen, uvedena do provozu dálnice, odlehčilo se tak obci od již neúnosné dálkové a mezinárodní přepravy

1985- kalamitní zima v lednu a v únoru, kdy dlouhotrvající silné mrazy (leden – 30oC, únor – 24oC) citelně poškodily révu vinnou

1987-1989 - v obci krátce působí mladý farář Vojtěch Cikerle, dnešní biskup brněnský, který doprovázel papeže Benedikta XVI. při jeho návštěvě v České republice při bohoslužbě na letišti v Brně – Tuřanech 27. 9. 2009, kde se zúčastnilo 120 tisíc lidí a také čtyři autobusy z Velkých Němčic a okolí

1989 17. listopadu sametová revoluce, obnovena demokracie-svobodné volby

1970 – 2000 – v těchto letech byla dobudována kanalizace a inženýrské sítě, vystavěna mateřská škola, byl upraven prostor na návsi kolem kostela, rozšířen hřbitov, vystavěna budova nové školy se sportovním areálem

2000- opravována věž kostela a do báně vloženy dobové dokumenty

2000 – 2006 – výstavba čistírny odpadních vod a s tím spojená rekonstrukce části kanalizace a úprava vozovek

2006 - 2008 – výstavba nové čtvrti rodinných domků v trati Pod hospodou

2009 – domů je 624 a obyvatel 1717, v současné době jsou městysem /2007/ a dále již sami tvoříme současné dějiny naší obce

Stavovským povstáním začala třicetiletá válka která svým trváním po celá desetiletí a svou krutostí vytvořila z kvetoucích měst a vesnic poloviční nebo úplné ruiny. Nejhůře na tom byla taková místa, která ležela na strategicky důležitých cestách, jak tomu bylo u Velkých Němčic. Snad se městečka dotkl již počátek neklidné éry, kdy v roce 1619 táhl Podyjím generál Dampierre, jehož pochod byl zastaven na Petrově louce mezi Strachotínem a Dolními Věstonicemi, kde došlo k první bitvě v předvečer třicetileté války, v níž se střetl se stavovským vojskem, které mělo opěrný tábor u Nových Mlýnů. Brzy na to pak vojska sedmihradského knížete Bethlena Gábora, spěchající na pomoc moravským stavům, pronikla jihovýchodní Moravou k Brnu; například 2. listopadu 1621 část těchto vojsk žádala velké výkupné v nedalekých Hustopečích.

I Velkými Němčicemi procházela vojska, četné soldatesky, ať od Brna směrem na jih nebo na východ, či opačným směrem. Vždyť 4. ledna 1621 vojska Bethlena Gábora porazila císařská vojska mezi Němčicemi a Hustopečemi, při čemž bylo městečko vypáleno.O dvě léta později, v r. 1623, byly vesnice i zámek s kostelem zpustošeny a navíc bylo 50 osob odvedeno do zajetí. Při takových vpádech nešlo jen o zpustošení, ale obyvatelé městečka byli nuceni i k odvodu žoldu, museli dávat naturálie, zejména chléb, maso a víno pro vojáky, seno pro koně a dobytek k rekvíraci. Byla to léta mimořádného vydírání, odvádění výpalného, léta utrpení a zkoušek. Poddaní byli nuceni k přípřežním robotám, z nichž se vraceli po několika týdnech nebo i měsících, nebo se také nevrátili vůbec. Válku také provázely zhoubné mory. Období těchto zkoušek trvalo ve větší či menší míře po celá dvacátá léta, až teprve ve třicátých letech se válka přesunula do vzdálenějších končin.

V důsledku zkoušek a utrpení zůstala mnohdy neobdělána pole, stejně i vinohrady, vzrůstal hlad, nebo se zvětšovala drahota. Z té doby máme v Hustopečích zaznamenáno, že libra hovězího masa stála 24 kr., máz vina 36 kr., uherský vůl se dokonce prodával za 350 zl.

Ani třícátá léta nebyla obdobím úplného klidu, i když se vojenské zápolení přeneslo do celé střední a severní Evropy. I tehdy obíraly procházející vojenské soldatesky venkovany, plenily a vypalovaly jejich majetky. Sotva válečná litice minula, dávali si vesničané svá hospodářství do pořádku, nebo vrchnosti na nich vymáhali naturální dávky a platy nejen pro sebe, ale i pro vojenský erár. Nejhůře se obyvatelům ve Velkých Němčicích dařilo na konci třicetileté války, ve čtyřicátých letech, kdy švédská vojska po bitvě u Jankova dne 6. března 1645 zaplavila Moravu. Švédský velitel generál Torstenson si zřídil svůj hlavní stan u Židlochovic a zdejší zámek byl obsazen švédským vojskem. Švédská vojska neušetřila ani Velké Němčice, a jejich vojáci řádili v městečku i v celém okolí.

Pohroma neskončila ani v okamžiku, kdy vojska odtáhla, neboť přišly další nové útrapy v podobě moru, který v městečku skosil značnou část obyvatelstva.
I když nemáme přímou zprávu o řádění podzimního vpádu Švédů r. 1645, kdy asi byla vypálena a vydrancována velká část městečka, přesto se z té doby dovídáme, že tehdy "Nosislavský mlýn" nebo "Trkmanec" s osmi složeními vyhořel a nebyl poté již vystavěn. Materiálu se použilo na přestavbu nosislavského kostela. Zhoubnost švédského řádění můžeme poznat i z toho, že vrchost za 19 let po skončení třicetileté války přiznala, že v městečku je více než třetina pustých domů. V období neustálých nájezdů byl zdejší kostel spálen a pobořen. Zpustnuti městečka není však možno přičítat jen válečným nepokojům, ale je nutno do něho započítat i odchod obyvatelstva, které pro své evangelické přesvědčení či habánskou profesi utíkalo po zahájení protireformace v roce 1624 a zejména po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 628 na Slovensko, kde mohlo požívat dosavadní náboženské svobod.

Řádění vojsk působilo na městečko mnohem zhoubněji i z toho důvodu, že po prohrané bitvě na Bílé hoře byly Velké Němčice zkonfiskovány dosavadnímu držiteli Janu Jakubovi z Thurnu jako zpupný statek, odhadnutý na 90 000 zl. a propadlý císaři, jenž jej v roce 1626 odprodal Štěpánu Schmidtoví z Freíhoffenu. Tento nový držitel ihned postoupil sousední Popice Františku, kardinálu z Ditrichštejna, čímž se Popice staly součástí mikulovského panství, kdežto samotné městečko Velké Němčice přenechat v roce 1627 Šimonu Kratzerovi ze Schonsperka. Jemu císař dovolil, aby nově získaný majetek byl jako právní pořízení zapsán do Zemských desek Šimon Kratzer, přední hospodářský činitel správy ditrichštejmskýcň statků, nebyl s donací spokojen, neboť Velké Němčice byly pro něho odlehlým statkem, jemuž nemohl věnovat svou osvědčenou hospodářskou pozornost. Z toho důvodu přestal sám na vrchnostenských vinohradech pěstovat vrchnostenské víno a pronajal svých 22 čtvrtí poddaným městečka za 22 zl., které měli odvádět počínaje o Michalu ( to je 29. září ) v roce 1636. Dokonce souhlasil s tím, aby pronajaté vinohrady směli prodávat, resp. darovat. Mimoto Němčickým dovolil, aby mohli budovat nové vinohrady ve směru až k uherčickému katastru za roční plat půl tolaru ze čtvrtě.

Kratzer si Velké Němčice dlouho neponechal; 20. října v roce 1642 je odprodal Janovi Montrochierovi, svobodnému pánu z Senoura, Modeny, Chempignenelly a Lachsdorlu. Nabyl zámek s městečkem, vinicemi možná část vi nic a poli si ponechal prodavatel s kostelním podacím a příslušenstvím za 47 000 zl. jeho manželkou byla Varšila Egkherová, která poslední vůlí ustanovila dědicem svého manžela, a v případě smrti svou nevlastni dceru hraběnku Františku Fíirstenbergovou, která 28. listopadu 1661 přepustila dědictví svému bratrovi, svobodnému pánu Janovi Arnoštovi Montrochierovi.

Vitalita a odhodlání obyvatel městečka, nerezignujících na válečné útrapy bylo to, co je nutilo vyrovnat se s válečnými důsledky a překonat je. Vždyť podle lánského rejstříku z roku 1667, prvního daňového katastru moravského, měly Velké Němčice 44 osídlených domů, 13 lhotních a 47 pustých domů. Situace v městečku se během několika let zlepšila, takže v roce 1673 se v městečku napočítalo 47 osídlených domů, 13 nově osídlených od roku 1656, čili celkem se zjistilo 60 obydlených domů. původu. pustých zůstalo 22 a po roce 1656 k nim přibylo dalších šest domů. To nasvědčuje tonu, že Velké Němčice měly před třicetiletou válkou 87 domů, z nichž v roce 1673 byla jedna třetina pustých.

Původní držitelé usedlosti vlastnili 980 měřic první třídy a 490 měřic druhé třídy, tj. celkem 1470 měřic polí, tedy 18 lánů 5 achtlů. Nově osídlené usedlosti měly 370 měřic první třidy a 185 měřic druhé třídy, tedy celkem 555 měřic, tj. 5 lánů 12/4; takto bylo osídleno 2025 měřic, to je 23 lánů 62/4 achtlů.
Nově pustým usedlostem náleželo 270 měřic první a 135 něřic druhé třidy, čili celkem 405 měřic polí, to je 3 lány 6/a achtlů; ke starým pustým patřilo 470 měřic první a 235 měři c druhé třídy, čili celkem 705 měřic polí, to je 6 lánů 22/4 achtlů.

Celkem měly Velké Němčice v době soupisu 296 kusů polí; bylo to celken 31 lánů 15 1/4 achtlů. Jejich plošná výměra je udávána množstvím obilí, které se na nich vyselo. U první bonitní třídy to bylo 2090 měřic, u druhé třídy 1045 měřic, to znamená, že poměr polí první bonity a druhé bonity je 2:1; osídlených bylo 1350 měřic první a 675 měřic druhé třídy; pustých bylo 740 měřic první a 370 měřic druhé bonitní třídy.

Rozloha polí byla udána jen přibližně; komise měla za povinnost některé pozenky přeměřit, ostatní jen odhadovala nebo jejich výměru zapisovala podle údajů rychtáře, purkmistra či starých sousedů. Obvykle se přeněřily pozemky jedné usedlosti a rozloha ostatních usedlostí se udávala podle ní.
Základní hospodářskou j ednotkou při tonto soupisu byl lán; ale lány nebyly ve všech vesnicích stejné. Ve Velkých Němčicích měl lán 60 výsevkových měřic, půllán 30 měřic, čtvrtlán 15 měřic.
Na uvedeném soupise je to zajímavé, že velkoněmčická pole byla zařazena do první a druhé bonitní třidy. Třeti třída se tu vůbec nevyskytovala.

Seznam je důležtý také proto, že ukazuje, jaké důsledky měla třicetiletá válka pro městečko. Podle prvního seznanu bylo v roce 1656 zjištěno 53 usedlostí osídlených a 34 usedlostí pustých. I když samotná vrchnost měla zájem na osidlení gruntů, přesto nenohla zabránit pustnutí selských usedlostí: v roce 1658 zemřel Mates Kleinbek, v roce 1664 Jakub Rubský, v roce 1610 Jiří Rešecký; vojenský oblek zaměnil za hospodářví v roce 1663 Jiří Mydlář a posléze usedlost opustil v roce 1663 Jiřl Perkh a v roce 1673 Ondřej Fuchs. Jejich pole zůstala ležet ladem, zarostla trávou a později křovím.

Na nejnižším majetkovém a samozřejmé i společenském stupni byli ve Velkých Němčicích zapsáni domkáři. Je jich uváděno celkem 6, kteří se tu usadili v roce 1670 a přijali tzv. domkářské pole, a to Jura Stavinoha, Tobiáš Sarma, Říha, Mohlič, Jan Černý a Tlustý. Posléze část domkářských polí byla pustá. Podle seznamu šlo o osoby s nepatrným množstvím pozemků, snad s nějakou částí vinohradu.
V seznamu nejsou uvedeni podruzi; nesměli totiž vlastnit domek, bydleli v nájmu u sedláků a u nich většinou také pracovali.

Tak se představují Velké Němčice v 70. letech 17. století; měly tehdy celkem 60 usedlostí a 6 domkářských míst. počítáme-li na jednu rodinu pět osob, lze uvést, že městečko mělo asi 335 obyvatel; poněvadž nejsou zmíněni podruzi ani chudina; lze předpokládat, že vesnice mohla mít asi 400 obyvatel.
V rejstříku nás zaujmou i jména tehdejšici hospodářů, která nasvědčují, že v té době šlo o českou vesnici, jak nám připomínají jména Přibyl, Zeman, Malíř, Chyba, Pokcrný, Chromý, Němeček, Filip, Pilát, Novotný, Tichý, Beránek, Jaroš, Křížek atd.


Lánský rejstřík je zajímavý i z jiného hlediska, nebo představuje Velké Němčice jako vinařskou obec, v níž bylo 160 celků, to je 173 měřic a 5 1/3 achtlů první bonitní třídy a 866 měřic a 6 2/3 achtlů druhé třídy, obdělaných vinic bylo 1039 měřic 12 achtlů a pustých vinic 1159 měřic 1/3 achtlů; to znamená, že pustých vinic bylo více než obdělaných. Obdělaných vinic v katastru Psinky bylo 18 měřic 2 2/3 achtlů první třídy a 9 měřic 1 1/3 achtlů druhé třídy, v Horní Puntě 6 2/3 achtlů první třídy a 7 1/2 něřice druhé třídy, v hoře Rošítky 3 měřice 5 1/3 achtlů první třídy a 1 měřice 6 2/3 achtlů druhé třídy, v hoře Kořené 6 měřic 4 achtle první třídy a 3 měřice 2 achtle druhé třídy, v hoře Rakouské 20 měřic první třídy a 20 měřic druhé třídy, v hoře Roviny 1 měřice 5 1/3 achtlů první třdy a 6 měřic 2/3 achtlů druhé třídy, v hoře Laufer 3 měřice 5 1/3 achtlů první třídy a 1měřice 6 2/3 achtlů druhé třídy, v hoře Lišky 9 měřic 12 achtlů první třídy a 6 měřic druhé třídy, v hoře Freiung 15 měřic první třídy a 7 měřic 4 achtle druhé třídy, v hoře Kolébka 9 měřic 2 2/3 achtlů první třídy a 4 měřice druhé třídy a v hoře Kirschberk 5 měřic 5 1/3 achtlů první třídy a 2 měřice 6 2/3 achtlů drulé třídy.

Vinice vlastnili nejen místní usedlíci, ale na držbě se podílela i vrchnost a brněnští měšané; tak v hoře Rakouské obojí drželi 34 4/8 měřice, v Horních Puntech 52 4/8 měřice a v Kirschbergu 35 a 6/8 měřice, to je celkem 121 14/8 měřice vinic; vedle nich jsou mezi usedlíky i držitelé z okolních měst a vesnic, zejména z Hustopečí a Židlochovic.
Uvážíme-li, že oddělená i pustá pole měla celkem 3135 měřic, pak vinohrady v městečku čítaly 2198 měřic, to znamená, že před třicetiletou válkou činil poměr vinic k polím 2:3, což je svědectvím úctyhodného rozsahu vinohradů v městečku.

Celkovému podnikáni nebránily jen válečné události a nepřátelské vpády, ale i povětrnostní kalamity: v roce 1662 vymrzly na Velkoněmčicku vinice; v roce 1675 se tu pro mrazy urodilo málo vína a bylo kyselé; v roce 1688 stál máz vína 12 kr. V roce 1698 stihlo krajinu velké krupobití. V roce 1695 pak nebyly pro všechny rostliny vhodné vegetační podmínky: od 4. července uhodily po tři dny mrazy, víno postihla choroba ( stramen ) , poté po 5 týdnů pršelo, ale na to zase bylo sucho. Na podzim roku 1702 dne 22. září poškodil vinice mráz. Tehdy byla veliká láce obilí. Měřice pšenice stála jen 34 kr., ačkoliv se od r. 1695 pohybovala v ceně kolem 11/2 až 2 zl. Jako úrodná pro obilí byla obecně chválena léta 1702 a 1706. V roce 1704 se platilo za měřici pšenice 14 gr., v roce 1708 za máz vína 3 kr., za měřici žita 17 gr., za pšenici 1 zl. Na počátku roku 1709 řádily na Hustopečsku zvlášť silné mrazy, které značně uškodily vinicím.

Levně se kupovalo víno v suchém roce 1712, kdy máz vína stál 11 kr. Pamětní kniha Přítluk zaznamenala v roce 1718 teplé a suché počasí, takže dokonce Dyje na čas vyschla. Koncem dvacátých let 18. století bylo např. také levné víno a bylo ho takové množství, že je dokonce nebylo kam uskladnit. Sud vína se kupoval v roce 1727 za 12 zl., avšak prázdné sudy, jichž byl nedostatek, se počítaly po 5-6 zl. Z nedalekých Hustopečí se dokonce zachovala zpráva, že pod tlakem potřeby se tenkrát dávalo za prázdný sud 10 věder vína. V létě 1731 potlouklo obilí na Velkoněmčicku strašlivé krupobití. Navíc povodně z řeky Dyje byly v těchto desetiletích velmi časté; jedna z velkých povodní postihla tato místa v roce 1737.Přírodní kalamity však byly méně citelné než nepřátelské vpády, k nimž došlo i ve druhé polovině 17. a počátkem 18. století.

Již v roce 1663 pronikla až k městečku vojska tatarských a kumánských oddílů sedmihradského knížete Františka Rákocziho, která z tehdejších Uher vpadla na Moravu. Neomezovala se jen na pustošení a zabíjení obyvatelstva, nýbrž i na odvlékání do zajetí. Nejsme sice zpraveni o tom, jak se jejich vpád dotkl městečka, ale okolnost, že v té době bylo zaznamenáno dalších šest zpustlých usedlostí, je svědectvím, že jejich počínání bylo i pro městečko vskutku zhoubné. je přirozené, že při takovém vpádu nebyla ušetřena ani pole, vinice či zahrady, takže po tatarském vpádu se veškerý kraj mezi řekou Moravou, Dyjí a Svratkou až k Brnu přeměnil téměř v pustinu. Pro město to bylo tím citelnější, že v předchozím roce kolem 2. května přišel tak silný mráz, že pomrzly všechny obiloviny a téměř všechny vinohrady.Avšak ani další vývoj nepřál klidnému zacelení drásavých ran, které městečko i jeho okolí utrpělo.

V letech I679-1680 bylo obyvatelstvo v této oblasti, stejně jako v celé zemi, decimováno morem; i ve Velkých Němčicích zemřelo několik desítek obyvatel. Ale na tom nebylo dost; na pomoc Turkům útočícím v letech 1683-1684 až na samotnou Vídeň, zachráněnou jen mohutnou akcí polského krále Jana Sobieského, se přihlásil v čele nespokojených Kuruců kežmarský velmož Imrich Tokoly, jemuž se poddalo celé dnešní Slovensko. Jeho vojska drancovala Moravu a poplenila i Velké Němčice. Ani konec 17. století a počátek 18. století nebyly pro městečko příznivé. Když po nešťastné bitvě u Temešváru v roce 1696 pochodovala rakouská vojska do Uher, procházela zdejším krajem a zkonzumovala všechny zásoby obilí a vína, které byly uschovány na sýpkách a ve sklepích. Nouze o potraviny způsobila nebývalou drahotu. Měřice žita se pohybovala kolem 3 zl., máz mladého vína stál 17 kr.V následujících letech znovu přitáhla vojska do zdejší oblasti, a to v době, kdy uherská šlechta v roce 1703 opět povstala proti císaři Leopoldu I. pod vedením Františka II. Rákocziho a kromá jiného se zmocnila celého Slovenska.

Rákocziho vojska pronikla až na Moravu, kde doufala, že se její obyvatelstvo, zvláště z přilehlé jihovýchodní Moravy, připojí k nespokojencům a přidá se k povstalcům. Řádění a loupeže povstalců však lidi od nich odrazovaly a částečně i přímo proti nim popudily Rákocziho vojska pod vedením velitele Očkaje pronikla v srpnu 1705 do městečka, na němž žádala výpalné a výkupné. To však nebylo všechno; Kurucové jak ve městečku, tak i po celé své cestě zpustošili kraj ohněm i mečem. Lidé se před nimi ukrývali, kde se dalo, zejména v blízkých lesích.A proto se nelze divit, že se městečko v té době těžko dostávalo ze svého utrpení a že celá řada míst v jeho okolí znovu zpustla, přibyly i opuštěné domy, a domů trvale osídlených nijak zvláš nepřibývalo. A z poustek řada zůstala neosidlena. Pokud se některé zabydlovaly, jiné, předtim osídlené domy, zase znovu pustly, a úmrtím, či útěkem poddaných pro feudální útlak jak vyplynulo z rozboru lánského rejstříku nebo proto, že se majitel přestěhoval na jinou prázdnou usedlost.

Hospodářský stav městečka se tedy ve druhé polovině 17. století a počátkem 18. století zlepšoval jen velmi zvolna. Příčinou nebyly jen uvedené vpády nebo živelní pohromy, ale i okolnost, že život poddaných se v té době neustále zhoršoval. Bylo to v době, kdy dne 25. července 1667 tehdejší držitel Velkých Němčic se svou manželkou Marianou zaměnili statek s hrabětem Janem Bedřichem z Trautmannsdorfu za statek Větrný Jeníkov za hotovou sumu 60 000 zl. Tratmannsdorf však již v následujícím roce odprodal Velké Němčice za 55 000 zl. Donatovi Heisslerovi z Heitersheimu, od něhož jej odkoupil v roce 1669 za týž obnos a 100 dukátú kličného vrchní vojenský komisař na Moravě Bedřich Emerich Schipko z Scbinhoffenu, jehož manželkou byla Marie Terezie z Edelsbachu, Ten ve své poslední vůli ze dne 27. 1. stopadu 1697 odkázai statek svýn dvěna synům Janu Josefovi a Janu ViIémovi, z nichž se poslední po dovršení plnoletosti přihlásil 1 července 1707 za dědice.

Dne 11. dubna 1736 pak Jan Vilém ustanovil v Brně univerzální dědičkou svou manželku Annu Barboru rozenou Rodenovou z Hýřenova, která se pak psala jako pani z Velkých Němčic a svobodného dvora Boudek.Její hospodářské podnikáni bylo tak katastrofální, že se statek záhy ocitl v konkursu; nepomohl ani její sňatek s hrabětem a 5. února 1753 byl přenechán tomu, kdo nabídl nejvíce, a to tehdejšímu Filipu Serénymu. Proto po Serényiově smrti přišel statek do dražby za 109 000 zl. a 1000 dukátů klíčného. Protože Bedřich Vilém neměl potomky, dědil Velké Němčice jeho synovec Karel Haugvic, manžel Josefy, rozené hraběnky z Tauchenberka; ta odprodala po jeho smrti Velké Němčice se 4 dvory a 3 ovčirnami 20. března 1774 na 163 070 zl. knížeti Karlu z Ditrichštejna, čím se Velké Němčice staly součástí židlochovického panství.Neustálé střídání držitelů statku a neschopnost jejich hospodářské autarkie se těžce dotkly městečka , které usilovalo, aby zlepšilo svůj hospodářský a životní standard.

Na počátku nové vitality k 14. lednu 1672 se napočítalo v městečku 83 komínů; komíny v té době udávaly počet domů:

na zámku spolu s pokoji důstojníků a řemeslníků bylo    10 komínů
ve mlýně    1 komín
v pivovaře a ve sladovně    1 komín
v zahradnictví    1 komín
v zámeclcé kovárně    2 komíny
ve dvou dvorech    2 komíny
v ovčírně    1 komín
v 57 poddanských domech    57 komínů
domy mající po 2 komínech    11 komínů
cízí u sklepů    7 komínů Z toho vyplývá, že se u zámku zjistilo 18 komínů, u poddaných 68 komínů , u cizích osob 7 komínů, čili v městečku se napočítalo celkem 93 komínůA právě odhodláni zdejších obyvatel vyrovnat se s důsledky válečných a vnějších událostí a překonat je bylo vskutku obdivuhodné.

Svědčí o tom okolnost, že v polovině 18. století se v městečku napočítáno 26 půlláníků a 40 čtvrtláníků; tento stav se do roku 1775 změnil tak, 2e se jejich počet upravil na 27 půlláníků, 53 čtvtláníků, 11 chalupníků a 32 podruhů. Z toho vyplývá, že bylo li v roce 1667 44 osídlených domů, 13 lhotních a 47 pustých, pak k roku 1673 se tu shledalo 47 osídlených domů, 13 nově obsazených, 5 domkářských domů, 22 starých pustých a 6 nově opuštěných. Do první poloviny 18. století se stav zvýšil na 26 půlláníků a 40 čtvrtláníků,. Lze tedy říci, že v roce 1667 mělo městečko 57 osídlených domů, v roce 1673 65 domů, v polovině 17. století 67 domů a do roku 1775 se jejich počet zvýšil na 80 usedlostí, 11 chalup chalupníků a 32 přidružených chalup, což by představovalo 123 usedlostí, jejichž počet do roka 1791 výrazně vzrostl na 176 domů ( v tomto počtu nejsou zahrnuty fara., škola, hospody, kovárna, mlýn, pivovar, sladovna atd. ) .

S tím také souvisel i růst počtu obyvatel, který v roce 1791 dosáhl 865 osob.V důsledku růstu počtu obyvatel se měnila i sociální struktura obyvatelstva městečka. Držitel městečka v době třicetileté války, Širon Kratzer, provedl parcelaci půdy na tamním statku v roce 1642 nebo krátce předtím tak, že rozdělil půdu osedlých, jichž bylo 90, i když před českým povstáním bylo napočítáno 142 usedlosti. Z těchto 90 domů jich však urbář označoval 10 jako bezcenné. Jak již bylo uvedeno, po švédském vpádu a po morové epidemii v roce 1645 se stav zhoršil natolik, že první lánový rejstřík mohl prohlásit z 87 domů jen 47 za staré osedlé.

Již v této době, kdy městečko bylo částečně rozvráceno, založila vrchnost nedaleko městečka zmíněnou osadu Nová Ves a osídlila ji pěti domy; učinil tak před rokem 1672 Fridrich Trautmannsdor a zřídil při osadě dvůr; podle něhož slula osada nejen Nová Ves, ale i Ves Fridrichova. K vesnici většinou přidělil pole od pustých usedlostí a vinice. Již v roce 1673 se zde zjistil jeden pustý dům vedle pěti dosavadních; ves se dlouho neudržela, neboť' v roce 1691 již není o ní zmínka; jen dvůr tu zůstal i nadále. Sociální struktura obyvatel se měnila především s postupující dělbou poddanských usedlostí nebo přidělováním pusté dominikální půdy.

V důsledku rozdělování velkých lánů jich v městečku ubývalo, takže se v polovině 18. století setkáváme jen s půlláníky a čtvrtláníky; větší nadpůllánové usedlosti v městečku vymizely. Tehdejší katastr městečka zaznamenal, že tu bylo 27813/$ polí, 12 měřic pastvin, 28/2 měřice zahrad, luka dávala 184 fůr sena, dále 1350s/s měřic bylo lesa a 2346/s měřice pustých.Podle tereziánského katastru měly pole názvy:

Dlouhá pole, Domácí políčka, Lány, Černá pole, Dolní Rakouské, Zelnice, Mezi cestami, polní Psinky, Předek a Přídanek. Pole spolu s vinicemi a lukami se nazývala Dolní Punta,
vinice měly názvy: Horní Punta, Dělprusy, Zorný, Kiinberky, Kostky, Pindule, Korčice, Židy, Frejunky, Rošitky, Nedany, Lišky, Roviny, Vlčky, Lofarky, Kolébky, Roští, Machalky, Střední Punty, Nesvačilka. Louky pak měly názvy: Z vinohradů, Dolní louky, U hájku, Horní Louky, Na králůvce, U Mojžíše - rybníku, Na Švarcavě, U cihelny, Za lesem, Za pivovarem, Vedle Švarcavy, Pod vinohrady, Za Mojžíšem, U tří luk, Za cihelnou, Hájek, Na třech loukách.


Pastviny se nazývaly: Pod Rakouskou, Pod Psinkami, Pod vinohrady, Psinky, Dělprusy, Pod nivami, Brodač ( vrchnostenská louka ) .Z uvedeného katastru lze získat pohled na život tehdejšího městečka; nejvíce půdy zabírala pole, která, jak již bylo uvedeno, byla obdělávána v tříletém turnusu. Známkou dobré bonity tamní půdy bylo, že se tu shledalo jen nepatrné množství pustin. Pustiny byla půda, která nebyla osévána v pravidelném tříletém turnusu, ale orala se jen jednou za několik let

Z počtu 12 měřic je zřejmé, že šlo jen o minimální množství takové půdy. Vedle polí a menšího množství luk se těšily prosperitě vinice, jejichž počet se během 100 let zvýšil a dosáhl výše 1350 měřic, což představovalo polovinu polnohospodářské půdy; přes zvýšenou péči nebyly všechny vinice obdělávány, neboť 234b/g měřice zůstávalo i nadále pustých.Vždyť vinice vyžadovaly značnou pracovní námahu, a tudíž nebylo dostatek pracovních sil k obdělání starých neprosperujících tratí byly budovány nové vinohrady; tak Jan Vilém Schipko z Schinhoffenu udělil v roce 1709 Němčickým - na žádost rychtáře a celé obce - pustou horu "Nedany" za roční peněžní rentu 35 grošů, která byla splatná od 29. září 1713

Byla to velká výsada, která spojená s uvedeným privilegiem o budování nových vinic z roku 1635, položila základ nového rozmachu velkoněmčického vinohradnictví a vinařství.Vinice i ve Velkých Němčicích - stejně jako na jiných místech-nepřispívaly jen k prosperitě sedláků, to je půlláníků a čtvrtláníků, ale i chalupníků a podruhů, to znamená i místní chudiny. Tímto způsobem se vinice stávaly určitou obživou venkovské chudiny, podruhů i výměnkářů. Ke Zpracování vína byly budovány lisovny a sklepy, z nichž jejich držitelé byli povinni odvádět vrchnosti peněžité dávky.Kromě polí a vinic hrály důležitou úlohu v tehdejší době i Louky, které byly významnou krmivovou základnou pro koně, skot a ovce. Seno a otava byly totiž kromě slámy jediným krmivem pro dobytek. Velikost luk nebyla udávána v měřicích jako u polí.

Louky se neosévaly a jejich hodnota byla uváděna velikostí sklizně. Ta se počítala na dvojspřežní koňské fůry; někdy byla udávána sklizeň sena a otavy odděleně, jindy je uváděna jedinou číslicí, jak je tomu ve Velkých Němčicích. I když připustíme, že se sklízelo o něco více, je to velmi málo, zejména když víme, že jiné krmivo nebylo. Na rozvoj městečka měla v té době podstatný vliv probíhající domkářská revoluce - jak ji charakterizuje znalec 17. století Josef Macůrek která svou vnitřní kolonizací přispěla k demografickému růstu Velkých Němčic. Počátky této revoluce spadají do konce 17. stol. a do průběhu 18. století.

Do té doby bylo zvykem, že majetek přecházel z otce na nejstaršího syna. V důsledku toho se další synové a dcery stávalí bezzemky - hofery a bydleli v domě držitele usedlosti. Většina z nich se zabývala zemědělstvím, pracovala u rodiny nebo u vrchnostenských dvorů, a předevšín vykonávala práce ve vinohradech. Zejména ve vrchnostenských vinohradech obstarávali potřebné práce právě příslušníci takových rodin, nebot byli zběhlí již od svého mládí ve viničnich pracích. Vlivem nových myšlenkových proudů nabývali větší sebevědomí a již nechtěli bydlet v domech nejstaršího bratra, ale začínali si stavět vlastní chalupy, což do té doby neexistovalo.

Poprvé se s takovými chalupami setkáváme v tereziánském katastru; do roku 1775 se jejich počet v městečku zvětšil na 43.

A tak jsme svědky, že v 18. století hofeři, bezzemci, členové rodiny usedlých, kteří po svých rodičích nepřevzali usedlosti a tím klesli mezi bezzemky, a posléze chudina, která ve své fluktuaci z vesnice do vesnice nebyla vázána starými řády zabraňujícimí volnému pohybu poddaných, nespokojovali se již s prostou komůrkou v rodinném domě, jak tomu bylo dosud, anebo s jinou nuznou místností, ale začali si budovat svou vlastní střechu nad hlavou, zpočátku bez jakéhokoliv kousku půdy. Teprve běhen doby získávali k postavené chalupě zahrádky nebo si je rozšiřovali, o části vinic, čímž si vybudovávali drobné chalupnické usedlostiTakovéto hospodářské chaloupky byly budovány různým způsobem; buď že starší usedlí postupovali svým dětem, resp. příbuzným či hoferům kousky půdy, nebo sama vrchnost odprodávala drobným lidem své pozemky, nebot měla zájem o stálé pracovníky ve svých vinohradech a na svých dvorechTakto i ve Velkých Němčicích vznikaly dvě skupiny domkářů chalupníků, a to domkářů na rustikálu, to je na poddanské půdě, a domkářů na dominikálu, to je na vrchnostenské půdě.

Z výčtu je současně zřejmo, k jak prudké domkářské kolonizaci v této oblasti došlo v daném období, nebot Velké Němčice se do roku 1791 zvětšily na 176 domů a 865 obyvatel. Toto budování chalup se nezastavilo ani v 19. století a i nadále se zvětšilo, jak o tom bude ještě zmínka.
V souvislosti s domkářskou kolonizací se měnila i tvářnost městečka, které vzrůstalo. Přibývaly nové chalupy chalupníků a podruhů. Vlivem domkářské kolonizace se měnila i hospodářská a sociální struktura městečka. Byli-li tu dříve půlláníci a čtvrtláníci, pak se nyní objevila zvláštní skupina chalupníků a hoferů, kteří pomalu začali přerůstat poddané s usedlostmi.

Po stránce sociální struktury se městečko jeví tak, že si primát udržovali půlláníci, kteří tvořili městskou honoraci jak po stránce společenské, tak hospodářské, neboť z nich byl vybírán purkmistr. To znamená, že půlláníci ovládali městečko hospodářsky i společensky; k nim se řadil místní farář a zdejší mlynář, resp. přední úředníci velkostatku. Střední vrstvy tvořili čtvrtláníci, k nimž se počítal i obecní rychtář a kostelní hospodář popřípadě i držitel vrchnostenského masného krámu, a kovář. Řemeslníci nejsou v seznamech uváděni, přesto však již zde byl jmenován kovář a řezník, v pivovaře určitě pracoval sládek a bednář, neboť pivovar si sám vyráběl sudy ve vlastní režii; v zahradě pracoval zahradník

K obecní chudině patřili chalupníci, podruzi a posléze čelednci a služky. I když jejich počet neznáme, přesto je možno tvrdit, že se počet chudiny neustále rozšiřoval, ale že i sociální rozdíly se mezi ní neustále prohlubovaly. K chudině patřil i obecni pastýř, který po celé léto, to je od jara do zimy, vyháněl dobytek na pastvu. Takto se po stránce sociální jeví městečko "zdánlivě klidné" koncem 17. a počátkem 18. století.V čele městečka stál i nadále purkmistr spolu s rychtářem i sedmi konšely; konšelé se střídali ve funkci primátora. Vinohradníci měli jako svého představeného horného; kostelní účty měl na starosti kostelní hospodář.

Představitelé městečka se scházeli na radnici, která se připomíná v roce 1775, a to na schůzich obecní samosprávy, již tvořili jen držitelé usedlostí - půlláníci a čtvrtláníci. Ostatní usedlíci neměli právo účastnit se schůzí samosprávy, ani neměli právo být voleni. Tímto způsobem se uplatňovala v té době diskriminace většiny obyvatel městečka. Samospráva, jejíž členové byli vybíráni z předních obecních rodin, byla "volena" z půlláníků a čtvrtláníků. Zvolení byli schvalováni místní vrchností a teprve potom byli uvedeni do úřadu. Na radnici byly vedeny obecní účty, sirotčí rejstříky i pozemkové a horenské knihy, které z větší části vedl obecní písař ( tuto funkci převážně zastával místní kantor ) .

Podle nejstarších obecních účtů činil příjem městečka v roce 1628 491 zl. 26 gr. 4/2 d., a vydání 344 zl. 18 gr. 1 d. ; 24 j ednu čtvrtinu z toho zaujímala většinou platba kontribuce. I v 17. století se pečetilo obecní pečetí se štítem rozděleným na dvě poloviny. V jedné části byla berla, ve druhé půl orlice a kolem nápis: SIGILLVM OPPIDVLI MEGALO NIEMCINSIS.

K předním příjmům městečka patřilo právo šenku němčického vína v radničí hospodě. Tato výsada byla městečku znovu obnovena v roce 1738; na jejím základě směli však sousedé nalévat jen vlastní vína, Dovezená mohla šenkovat jen obec na radnici. Šenk ve vlastních domech byl omezen. Anna Barbora, rozená Rodenová z Hýřenova stanovila, aby 4 dnů před vánocemi a 14 dnů po vánocích, velikonocích, o letnicich,, jakož i osm dnů před masopustem nesměl nikdo jiný nalévat vino, než samotná obec, a to at vína vlastní či cizí, aby takto mohla lépe krýt své obecní potřeby; za to si vyžádala souhlas, aby se na radnici smělo čepovat i vrchnostenské pivo. Právě tato výsada skýtala městečku značný zdroj příjmů, které tvořily podstatnou část veškerých jeho příjmů

.Dalším zdrojem příjmů byly i nadále výroční trhy, které se konávaly s velkou okázalostí. Již z dřívějška eistovaly dva výroční trhy, a to v den Všech svatých ( 1. listopadu ) a o sv. jiří ( 24. dubna ) ; první z nich byl přeložen na den Tříkrálový ( 6. ledna ) a na neděli po sv. Vítu ( 15. června ) .26 Trhy bývaly po tři dny; do městečka přicházeli četní kupci, obchodnici a řemeslníci přinášeli své výrobky a nakupovali nové. Byly ta dny, kdy do městečka pronikl čilý život, který s sebou přinášel četné příjmy jak městečku, tak i jeho obyvatelům. Kromě výročních trhů se každou středu konával i týdenní trh.
Městečko vlastnilo až do roku 1729 výsadu hrdelního práva, plynoucí z jeho funkce hrdelního soudu. Tehdy došlo k restrikci některých hrdelních soudů, čimž vzal za své i hrdelní soud ve Velkých NěmčicíchObec vlastnila obecní majetek v rozsahu 236/g měřic polí, 10 a I/g měřice pustin, 113/$ měř ice pastvi

• Zámek Velké Němčice
• Kostel svatého Václava a svatého Víta
• Kaple „Kaštílek“
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Sousoší Piety
• Plácky - přírodní památka