Velichovky

Kdy obec vznikla se přesně neví. První písemná zpráva, zapsaná v zemských deskách, je z roku 1389. V ní se ukládá, vdově po Jíříkovi z Hustířan, převést dlužní úpis z Welichowu kostelu v Žíželevsi. Z této zprávy je zřejmé:
- že jmenované místo patřilo starému českému rodu pánů z Hustířan, kteří si před místní jméno přidávali Rodovští;
- že místo se jmenovalo WELICHOW, snad od velkého chovu. V pozdějších zápisech, rok 1396, je uvedeno jako WELICHOWEK, kde lze usuzovat, že šlo již o menší chov. Odtud byl již jen krůček k převedení názvu do plurálu. (množného čísla). Kdy k němu došlo se neví. V průběhu 17. století se v zápisech uvádějí WELECHOWKY, později WELICHOWKY. V 19. století se objevují WELCHOWKY a to i v úředních spisech psaných česky ( trhové smlouvy ). Ojediněle se s tímto pojmenováním setkáváme v lidovém podání u starší generace dosud.

Velichovky byly poddanskou obcí patřící k menšímu hradu Rotemberk. Roku 1523 dostává Velichovky od svého otce Jan starší Rodovský z Hustířan, který roku 1524 staví v místech, kde je dnes budova obecního úřadu, přízemní dřevěnou tvrz. Velichovky se stávají samostatným feudálním sídlem. Po Janově smrti dědí majetek roku 1565 jeho syn Bedřich, ( jeho bratr, Bavor Rodovský z Hustířan, je známý alchymista rudolfínské doby). Po smrti Bedřicha roku 1591 - má krásný náhrobek v kostele sv. Václava na Chloumku u Habřiny - je dalším majitelem příbuzný jeho manželky Kryštov Želínský ze Sebuzína, císařský rada. Po všech těchto výše uvedených majitelích se ve Velichovkách nezachovaly žádné památky. Roku 1603 kupuje Velichovky Hanibal z Valdštejna, strýc Albrechta z Valdštejna, známého vojevůdce císařských vojsk za třicetileté války. Albrechtovým rodištěm roku 1583 jsou nedaleké Heřmanice. Hanibal dává ve Velichovkách postavit v roce 1616, ve slohu renesančním, kostel. Obnovený latinský název nad presbytářem vypovídá o jeho založení i majiteli. Český překlad: " Za nepřemožitelného Matyáše II vladaře německého, krále českého a uherského, vysoce urozený a slavný pán, pan Hanibal baron z Valdštejna, pán v Hostinném, Heřmanových Seifech, Heřmanicích, Velichovkách atd. v roce 1616 tuto svatou budovu k slávě Boží a k blahu duší vystavěti nechal."

Poněvadž rod Valdštejnů, s vyjímkou Albrechta z Valdštejna, byl utrakvistický, lze soudit, že kostel byl utrakvistický ( kališnický - přijímaní podobojí ). Kdy se stal kostelem katolickým není známo, nejpozději však roku 1627 na základě Obnoveného zřízení zemského, kde utrakvismus byl v českých zemích zakázán. Původní kostel byl bez věže, na střeše byla pouze malá věžička. Blízko kostela byla postavena pozdně gotická dřevěná zvonice, podobná dosud stojící zvonici na nedalekých Chotěborkách. Když byla roku 1848 ke kostelu přistavěna zděná věž, byla dřevěná zvonice zbourána a se střechy odstraněna malá věžička. Na místo dřevěné zvonice byly vysazeny dvě lípy, dodnes zdobící návrší u kostela.

Pro značnou zadluženost svých panství prodává roku 1620 Hanibal z Valdštejna Velichovky Anně Salomeně z Hořovic, pozdější vdově po Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic, popraveném 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Jeho sídelním místem byl hrad Pecka.

Anna Salomena se roku 1625 provdává za Heřmana Černína z Chudenic, který věrnými službami Ferdinandovi II. získal veliký majetek. V roce 1637 kupuje hrad Kost, který se stal sídelním místem jeho správce pro řízení panství ve východních Čechách. Od té doby patří Velichovky pod panství kostecké.

V roce 1643 byla ves, včetně kostela, vypleněna od Švédů. Po roce 1848, konec třicetileté války, byly postaveny nové kamenné hospodářské budovy, přízemní vypálená dřevěná tvrz, byla vybudována z kamene, jako přízemní zámeček. Černínové drží Velichovky do roku 1731.
Novými majiteli se stávají Mladotové ze Solopysk se sídlem na hradě Skalka u Dobrušky, o nichž píše v románu Temno Alois Jirásek.

Z tohoto rodu se zde vystřídaly tři generace. V roce 1760 přebírá Velichovky Josef Kryštof Mladota se svojí manželkou Helenou rozenou Tagler ze Sicherskirchenu. Ve slohu rokokovém obnovují interiér kostela, který se po několika úpravách ( zlacení, barvení ) zachoval do dnešní doby.

Kostel je jednolodní. Loď je 13,70 m dlouhá a 6,80 m široká. V čele hlavní oltář s obrazem Proměnění Páně na hoře Tábor z roku 1765. Autor neznámý. Ve středu oltáře tumba s otáčecím tabernáklem ( svatostánek ), po stranách dvě branky se sochami sv. Josefa a sv. Heleny na vrcholu. Postranní oltáře jsou baldachýnové, zdobené andílky. Na nich rokokové rámy, v nich na levém oltáři obraz Panny Marie, na pravém oltáři kopie slavného Rubensova obrazu Ecce homo (Ejhle člověk). Po stranách obrazů rokokové relikviáře a sošky sv. Jana, Pavla, Vavřince a Floriana, vše z druhé poloviny 18. století. Na kazatelně je na čelní straně zlacená kartuš s reliéfem Jonáše. Na její stříšce jsou hlavy čtyř církevních otců, ve vrcholku soška Dobrého pastýře. Kruchta kamenná, podepřená dvěma toskánskými sloupy, varhany rokokové rovněž z druhé poloviny 18. století. Jejich generální oprava provedena v roce 1997. Historickým dokladem v chrámové lodi na pravé straně je kamenná deska 80 cm vysoká a 125 cm široká.  Na ní jsou vytesány znaky Valdštejnů a Berků ve velmi pěkném provedení. Nad těmito znaky je hladce opracovaný polovypouklý latinský nápis. Český překlad: "Hanibal z Valdštejna: Kateřina Valdštejnská, rozená Berková z Dubé a Lípy". Uvedená deska byla nalezena v roce 1804 při odstraňování kupy starého štěrku u panského pivovaru v hloubce asi 80 cm. Aby se tato památka zachovala, nechal majitel panství Jan Podivín, rytíř z Höpflingenu a Bergendorfu, přenésti tuto desku do kostela. V průchodu pod věží je ve stěně pískovcový znak Pácaltů z Adelschwungu.

Jan Pavel Pácalt, šlechtic z Adelschwungu, kupuje Velichovky v roce 1777. Byl to první šlechtic, který zde žil, panství zveleboval a také zde zemřel. Ihned po koupi nechal postavit v sousedství svého obydlí jednopatrový zděný špýchar. Zbourán byl v roce 1981. Podobný dosud stojí v nedalekých Bílých Poličanech.  Jedinou dochovanou památkou na Jana Pavla Pácalta je krásný náhrobek ve výklenku věže na jižní straně. Na ploše náhrobku ve vysokém reliéfu je truchlící rodina. Nad ní je plochý nástavec se dvěma konzolemi nesoucí římsu. Nahoře obelisk se znakem, zakončený vázou. V ploše nástavce je deska s německým nápisem psaná švabachovým písmem - kurentem. Nad postavami truchlící rodiny je deska s českým nápisem :"Jan Pácalt z Adelschwungu, milován od svých, vážen od všech, živ bohabojně, v cnostech povolán do radostí věčných, věku svého 68 let, 28. ledna 1793". Nápis je rovněž napsán kurentem. Kde je jeho skutečné místo odpočinku se neví, věž kostela byla postavena až 55 let po jeho smrti. V jednom zápisu se uvádí, že tento náhrobek byl zachován, aby budoucí generace viděly, jak se šlechta tehdejší doby oblékala.

Dalším majitelem se stává roku 1803 Jan Podivín, rytíř z Höpflingenu a Bergendorfu. Tento šlechtický rod se zde udržel až do roku 1907. Po smrti Jana Podivína nastupuje jeho syn Adalbert (Vojtěch). Jeho dcery baronky, po provdání Berta Bess Chrostin a Gabriela Spens Boden, zakládají roku 1897 lázně, kde se dodnes s úspěchem využívá místní slatiny k léčbě nemocí pohybového ústrojí.

Hlavní představitelé tohoto rodu jsou pohřbeni na místním hřbitově. Náhrobní kameny, na jižní straně od kostela, vypovídají o zašlé slávě, vážnosti a moci jejich členů. Všechny jsou označeny znaky (erby) a nápisy. Z latinského textu na náhrobním kameni Jan Podivína, umírá roku 1830, se dozvídáme, že byl hejtmanem obvodu hradeckého, vládním radou c.k. úřadu v Čechách a pánem Velichovek. Všechny ostatní náhrobní kameny jsou v jazyce německém. Další, vpravo, patří jeho ženě Karolíně, rozené Levínské z Levína, umírá roku 1836. Vedle je náhrobní kámen jejich syna Adalberta, umírá roku 1861. V tomto textu k označení místa panství je uvedeno jméno WELCHOWEK. Poslední náhrobní kámen, mírně vyvýšený, kryje ostatky manželky Adalberta, Gabriely, rozené baronky Spens Boden, umírá roku 1874. Jedna z baronek, Gabriela, spoluzakladatelka lázní, umírá roku 1918, byla uložena vedle svého dědečka, nejslavnějšího a nejvzdělanějšího příslušníka rodu. Hrob označený železným křížem, těsně u sakristie, ukrývá ostatky Christiana Otto, přítele Adalberta, který s ním prošel mnohá protinapoleonská tažení, umírá roku 1875.

V okolí kostela je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého s letopočtem 1760.  Poblíž stojí reliéfní kamenný kříž, který byl na toto místo přemístěn v červnu 1908. Stál při silnici vedoucí z Velichovek k Jaroměři a překážel výstavbě. Jednalo se zřejmě o mezní kámen vymezující hranici velichovského panství s majetkem jezuitského kláštera v nedalekém Žirči u Dvora Králové nad Labem. Kamenný kříž je 130 cm vysoký, 104 cm široký a 30 cm silný. Žádná pověst se k němu neváže.

Při cestě ke kostelu stojí betonová zvonička z roku 1933, patřící církvi Československé husitské, která zde byla založena 31. ledna 1921.

Na křižovatce silnic, odbočka k Nouzovu, stojí na břehu kamenný kříž, tzv. Voltrův kříž. Ze starých zápisů z roku 1800 a 1810 se dozvídáme, že zde stál kříž dřevěný, kdy byl postaven není známo. V roce 1869 byl tento dřevěný nahrazen křížem kamenným. Pověst vypráví, že na přilehlém poli pracoval sedlák s koňmi, kteří se splašili a on zázrakem vyvázl bez zranění. Na památku této události byl postaven dřevěný kříž.

Poválečná historie

Ve Velichovkách začíná nový život. První lázeňská sezóna byla zahájena 15. července 1945. Vše zanedbané způsobené 2. světovou válkou, se napravuje. Dochází k zdokonalení lázeňství. S cílem přiblížit ho nejvyšším parametrům. Výmluvným dokladem je rozsah provedených stavebních prací. Byl dokončen "Společenský dům" - provedena přístavba l. poschodí, zrekonstruován balneoprovoz, výstavba nové úpravny vody a rekonstrukce vodovodu. Uskutečnila se nástavba "Zimních lázní" vybudováním 1. poschodí, provedena generální oprava hlavní léčebné budovy - "Masarykova domu". Výstavba čistící stanice. Kotelna na tuhá paliva byla plně plynofikována. Byla provedena rekonstrukce kina a lázeňské kavárny. Komunikace a chodníky v lázeňském areálu a přilehlém lesoparku byly opatřeny živičným povrchem. V roce 1998 byla dokončena generální oprava budov "Domov" a "Zátiší", které nyní splňují všechny požadavky úspěšné léčby. V následujících letech prošly rozsáhlými rekonstrukcemi i ostatní ubytovací vily – Čechie, Morava a Slovenka. V současnosti probíhá modernizace balneoprovozu a celého Masarykova domu. I do budoucna má akciová společnost náročné plány dalšího rozvoje. Přihlédneme-li k tomu, že zásoby místní slatiny jsou odhadovány na 150 - 200 let a že použitá slatina se vrací zpět do místa těžby, kde během 10ti let získá opět všechny léčebné vlastnosti, pak nic nestojí v cestě dalšímu lázeňskému rozvoji.

Ani výstavba obce nezaostala. Po 2. světové válce občané postavili nebo zrekonstruovali více jak 60 rodinných domků. Vznikly další části obce Nová čtvrť a Třešňovka, rozšířila se výstavba na Hradčanech. V současnosti má obec Velichovky asi 570 trvale hlášených obyvatel.

V roce 1957 bylo založeno JZD, které se později stalo součástí JZD Jaroměř. Tím zmizela z obce, nebo se podstatně omezila většina hospodářských budov. Kravín k ustájení dobytka byl postaven na odvrácené straně obce od lázní. V současné době je tento objekt součástí jezdeckého a mysliveckého areálu, který se rozkládá dál směrem k Hustířanům. V osmdesátých letech byly rozbourány hospodářské budovy bývalého velkostatku, stojící v těsné blízkosti lázní, které byly využívány místním zemědělským družstvem. Na jejich místě byla vybudována plocha zeleně s autobusovou zastávkou a moderní budovou bývalé prodejny, která je nyní využívána jako provozovna reklamní firmy. V obci jsou další podnikatelské subjekty, které vyvíjejí činnost v oblasti stavebnictví, obchodu, pohostinství, zemědělství, instalatérské práce, čalounictví apod.

V celé obci byly postupně vybudovány bezprašné vozovky, s pohodlnými vydlážděnými chodníky, u autobusové zastávky jsou nová parkoviště. Všechny odpadní vody jsou odváděny kanalizací do čistící stanice; z té části obce, která je na odvrácené straně rozvodí, je odpadová voda přečerpávána. Z Velichovek žádná odpadová voda včetně dešťové neodtéká, aniž byl neprošla čistící stanicí. Pro potřeby obce byl vybudován vlastní vodovod s dostatečnou kapacitou, která umožňuje zásobovat i okolní obce. Bylo pořízeno nové veřejné osvětlení, rovněž tak telefonní spojení, které je vedeno zemními kabely. Celá obec je plynofikována, plyn je zaveden do všech rodinných domků a podnikatelských objektů.

Byly rozšířeny plochy veřejné zeleně, vybudována nová plocha a oplocení fotbalového hřiště. V jeho sousedství se nacházejí tenisové kurty vybudované v roce 2000 a víceúčelové hřiště, které bylo zprovozněno v roce 2004. Cyklisté mohou využívat novou cyklostezku, která je součástí Betlémské cesty, turisté se po vyznačených stezkách dostanou na zajímavá historická místa. U kostela byly zřízeny na neúrodných pozemcích dvě zahrádkářské osady s chatkami, jejímiž majiteli jsou převážně občané z Jaroměře a Hradce Králové.

V obci se nachází dvoutřídní mateřská škola a základní škola (1-5.ročník), které procházejí postupnou modernizací (školní kuchyně, počítačové vybavení, hřiště s umělým povrchem). V roce 2001 obec postavila V uličce nové garáže sloužící k uskladnění techniky pro údržbu obecního majetku, nad nimi se nacházejí menší obecní byty. Rovněž jednopatrová budova hasičské zbrojnice s velkou zasedací místností je ozdobou obce. Nejrozsáhlejší investiční akcí za poslední období byla generální rekonstrukce budovy obecního úřadu Na Zátiší. V roce 2005 se tak do nových prostor vrátil obecní úřad, místní knihovna, pošta, dětský a praktický lékař. Nově je v budově umístěna internetová kavárna a cukrárna a v podkroví několik pokojů pro dočasné ubytování.

V roce 1919 byla v obci založena tělovýchovná jednota Sokol, v roce 1934 Sbor dobrovolných hasičů a v roce 1977 Český zahrádkářský svaz. Tyto organizace pracují dodnes. Po roce 1989 zanikly v obci organizace SVAZARM, Český svaz žen, SČSP, Dohlížecí výbor Jednoty, SSM zanikl již v roce 1986. V současné době v obci není politická strana.

V roce 1985 byla k obci Velichovky přičleněna obec Hustířany, která má zhruba 70 domů a asii 170 obyvatel přihlášených k trvalému pobytu. Mnoho starších domů slouží pouze k rekreačním účelům.
V Hustířanech je několik mísních občanů, kteří podnikají v nejrůznějších činnostech – kovovýroba, výroba plastů, zemědělství,obchod, pohostinství, cukrářská výroba, stavebnictví apod.
Do obce byl v 80 .letech zaveden vodovod, dále provedena plynofikace a položení telefonních kabelů. V současné době probíhá výstavba čističky odpadních vod a kanalizace.
Činnými spolky jsou Sbor dobrovolných hasičů a Jezdecký klub.
Obec Velichovky je členem dobrovolného svazku obcí Hustířanka. Tento mikroregion tvoří šestnáct okolních obcí a jeho posláním je především spolupracovat na společných projektech (např. vodovod, údržba veřejné zeleně) a získávat na ně finanční prostředky. V oblasti mezinárodní jsou od roku 2004 partnerským městem mikroregionu polské lázně Jedlina Zdroj. Účelem spolupráce je propagace našeho kraje, vzájemná výměna zkušeností zejména v oblasti státní správy, školství a kultury.

Velichovky i Hustířany v posledních desetiletích rozkvetly do krásy a změnily se k nepoznání. V tomto trendu hodlají pokračovat.

• kostel Proměnění Páně
• Zámek Velichovky ze 17. století, uprostřed vesnice. Přestavěn po roce 2000 na obecní úřad tak důsledně, že zámek v podstatě zanikl.
• Lázeňský dům
• socha sv. Jana Nepomuckého ; U kostela. Na trojdílném soklu vypjatý podstavec, na čelní straně s dvojznakem. Římsa do středu volutovitě stočená. Po stranách podstavec křídla, zdobená rokaji, zakončená postamenty. Na podstavci socha světce, stojící v oblacích. Na zadní straně nápis: Hon … | sanCto lo … CENO | Pie sa . | Perillustris Domi … lena | Mladotiana de Solopisk | nata Sagleriana | de | Sichers Kirchen die 24 | Junij | J. C. Anno 1760
• smírčí kříž ; Za sochou sv. Jana Nepomuckého. Nezvyklý tvar i velikost; průměr kotouče 98 cm