Starkoč
286 01, Starkoč
Telefon:
+420 327 397 060
E-mail:
starkoc@centrum.cz
Web:
http://www.starkoc.cz
V obci jsou dvě autobusové zastávky, jedna přímo v obci, kde jezdí hlavně „školní“ linka a jedna na rozcestí na hlavní silnici Čáslav – Chrudim. Obě umožňují autobusovou dopravu obyvatel převážně do Čáslavi (přestup na ČD), případně až do Prahy,nebo s přestupem do Kutné Hory. Frekvence spojů je však velmi řídká a to včetně linky, která jezdí ráno pro školáky přímo z obce. Většina občanů tak musí využívat v cestě do zaměstnání, nebo k lékaři vlastní dopravu. Je zde několik živnostníků, prodejna potravin a hospoda.
Svépomocí a za pomoci dobrovolné sbírky občanů se podařilo v roce 2009 opravit sál sokolovny, který je nyní využíván pro většinu kulturních akcí v obci. V obci úspěšně pracují dva zájmové spolky. Místní dobrovolní hasiči. Zabezpečují požární bezpečnost v obci, podílejí se na mnoha akcích v obci, které jsou nutné pro její chod, účastní se mnoha požárních soutěží apod. Dalším zájmovým spolkem je TJ Sokol Starkoč, jenž je členskou základnou převážně orientován na sokolskou sportovní všestrannost a jehož součástí je i velmi aktivní oddíl stolního tenisu. Oba spolky úspěšně spolupracují při organizování společenského života v obci. Podílí se na mnoha kulturních akcích, které jsou pořádány již pravidelně. Jejich výčet je pestrý. Starkočský ples, Pomlázková a Pouťová zábava, Pálení čarodějnic, Den matek, Loučení s prázdninami, Mikulášskou nadílku, Vánoční strom. V obci je vidět patrná snaha občanů udržovat, případně obnovovat staré tradice a kulturní život. V obci je vedena kronika. Pokud přijíždíte ze směru Čáslav a projíždíte přes Dolní Bučice, při přejíždění řeky Doubravy se Vám naskytne překrásný pohled na starkočský kostel.
Název obce pravděppohledniceodobně vznikl podle některé z pověstí. Zatím první doložená zmínka o obci se datuje k roku 1355, kdy Starkoč držel Rubín ze Skalice. Po něm následuje celá řada majitelů, kteří měli Starkoč v držení a zde sídlili. Byli to v letech 1359 – 1362 Svatobor z Bousovny, 1411 – 1413 Mařák a Tomášek z Vicemilic, r. 1422 Mareš ze Starkoče, Aleš a Valdštejn ze Starkoče. Udává se, že roku 1440 Mareš a Valdštejn, vladykové ze Starkoče, byli přítomni na Čáslavském sněmu. Ve 14 a 15 století bylo zde sídlo vladycké, jakou mělo sídlo podobu a kde leželo již nelze přesně zjistit. S vladyckým sídlem jsou spojena jména Jiří a Petr ze Starkoče. Od roku 1534 byla Starkoč v držení Petra Sudy z Renče, poté přešla roku 1554 osada do majetku pánů Chotouchovských z Nebovid a Hostačova. Ti mají na místním hřbitově ve zdi památné náhrobní kameny. Po bitvě na Bílé Hoře dostal Starkoč Magni ze Žlebů, brzy ji však prodal Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy. V druhé polovině 17. stol. patřila osada Starkoč ke statku Zbyslavskému. Roku 1663 koupil hrabě Michal Osvald z Thůnu a Hoheštejna panství Žehušické a s ním též i panství Zbyslavské se dvory Starkoč, Lovčice, Zaříčany. V letech 1818 – 1846 byl dvůr Starkoč zrušen a jeho pozemky přešly ke dvoru Lovčice a Zbyslav. Dominantou obce je kostel z roku 1738, původní dřevěný je připomínán již roku 1352
V obci od roku 1870 fungovala Občanská záložna se 150 členy, svoji činnost však ukončila 1903. Působily zde oborové spolky jako Hospodářská beseda, Hospodářské sdružení malozemědělců a domkařů, Svaz pěstitelů čekanky apod., ale i spolky společenské: Sdružení venkovské mládeže, Vzdělávací spolek Havlíček. Později dobře fungoval Dobrovolný sbor hasičů a Sokol. Některé obecní záležitosti zastupitelé vyřešili velmi rychle a dobře. Příkladem může být zřízení Obecné školy roku 1892 v obci. Jiné záležitosti však trvaly poněkud déle. Např. obec byla připojena na elektrickou síť až mnohem později: a to v roce 1939. Po mobilisaci 27. července 1914 nastoupilo do rakouské armády 82 mužů. Ke konci války nastupovali do armády i 18 ti letí mladíci. Mnozí se však již z válečného pole nevrátili vůbec, nebo byli těžce raněni. Jejich hroby jsou po celé evropě. Dnes má 20 padlých vojáků na návsi pomník na věčnou památku. Byl dokončen v roce 1924. Zvonička, která stojí vedle něho, byla postavena v roce 1930 k výročí 80. narozenin prezidenta T.G. Masaryka. Tuto událost připomíná i nápis na jejím zvonu. Společenský život v obci se odehrával v hostinci Václava Pavlíka čp14, návespozději Josefa Vítka. Tam se schůzovalo, odbývaly se plesy, hrálo divadlo, tam cvičili sokolové. Historie obce je dobře známa ze zápisů v Památní knize školy starkočské a ze zápisů z jednání Obecního zastupitelstva až do roku 1927. V dalším období až do roku 1939 nejsou žádné písemné zprávy. Kronika obce, ani kronika školní se bohužel do dnešních dní nedochovaly vůbec.
Po roce 1945 začíná pozvolna ožívat společenský a kulturní život v obci. Následné politické změny ve státě, zakládání JZD, slučování tělovýchovy pod ČSTV a jiné organizační změny měly vliv na dění v obci. Většina spolků, které přežily válku, přestala vyvíjet činnost, nebo zanikla. Byla zavedena jiná samospráva obcí. Starkoč přešla pod střediskovou obec Bílé Podolí a obec spravoval pouze Občanský výbor.
Po roce 1989 opět přešla samospráva obce zpět a občané si své problémy řeší sami. Nastaly však velké problémy s nedostatkem financí, ale i s pasivitou občanů. Přesto se podařilo dokončit během dvaceti let mnoho akcí na zlepšení života v obci. Zřízení prodejny potravin, nové osvětlení a plynofikace obce, oprava zdi u kostela, oprava hráze rybníka, nová střecha a fasáda školy, zavedení kontejnerů na odpadky a plastové láhve apod. O tyto změny se postupně postarali tito starostové: Jaroslav Říha, ing. Jan Maroušek, Libor Opočenský, Jaroslav Říha. Z voleb roku 2010 vzešel zatím poslední starosta, Jan Jiskra.
- Rudolf Krupička - Ve Starkoči se narodili dva spisovatelé, kterým se dostalo místa ve slovníku českých spisovatelů pro jejich literární díla. První byl Rudolf Krupička (1879-1951), básník a dramatik, pocházel z obchodnické rodiny /bývalý obchod a hostinec u „Špačků“/. Po studiích však přesídlil do Kutné Hory, kde vedl rodinný podnik. Psal velmi intenzivně, avšak jen tak pro sebe. V roce1915, ve svých 36 letech, představil veřejnosti svoji první divadelní hru „Velký styl“, kterou uvedlo divadlo na Královských Vinohradech. Další divadelní hra „Vršovci“ byla dokonce na repertoáru Národního divadla. V této hře vystupovali např.: Eduard Vojan, Růžena Nasková, Leopolda Dostálová, Jiří Steimar atd. Vydal řadu básnických sbírek a divadelních her. Přestože Rudolf Krupička jako autor nevstoupil do širokého podvědomí kulturní veřejnosti, jsou i v současnosti uváděny jeho divadelní hry na amatérských scénách. V roce 1936 byl zvolen řádným členem literárního odboru České akademie.
- Josef Sekera - Druhý v pořadí byl spisovatel Josef Sekera (1897-1972), původně sloužil jako úředník Československých státních drah. Už v roce 1924 na sebe upozornil svou první literární prací, knihou povídek „Sváté listí". Po té následovala velká řada povídek a románů, děj některých z nich se odehrává ve Starkoči a v širokém okolí. Pán Žernovů, Palmy tam nerostou, Jsme strom zelený a Torzo lásky jsou toho důkazem. K jeho nejznámějším dílům patří román „Děti z hliněné vesnice“. Na jeho rodném domu čp 70 byla 25.9.1987 odhalena pamětní deska, dnes ji tam však budeme marně hledat. Literární kritika té doby, hodnotí práce Josefa Sekery velmi příznivě, v roce 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem.
- Miloslav Vostrovský (1906-1991), byl nadšeným hudebníkem a malířem. Již od roku 1931 vedl dechový orchestr, který byl znám široko daleko. Dokázal si vyučit i nové muzikanty. Soukromě studoval malbu u profesora Andrese v Praze. S paletou jsme ho mohli vidět hlavně na Železných horách, v okolí Starkoče. Se svým švagrem, Františkem Jelínkem, často malovali společně na svých cestách po rodném kraji, Slovensku, Jugoslávii. Obrazy Miloslava Vostrovského visí v mnoha domácnostech ve Starkoči a v širokém okolí, ve Vídni i v USA.
- František Jelínek (1908-1990), oddaný sokol, absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Čáslavi, po té byl zaměstnán jako úředník Státní pojišťovny. Nadějnou dráhu úředníka roku 1955 opustil, soukromě vystudoval malbu u malíře Jakuba Obrovského, profesora Akademie výtvarných umění v Praze. Stal se akademickým malířem a členem Svazu českých výtvarných umělců. Žil v Karlových varech, procestoval mnoho zemí, na své rodiště ale nezapomněl. Často zde maloval a do Starkoče se vracel. Několik obrazů, kreseb a grafik daroval i místním občanům a obci. Uspořádal bezpočet výstav. Svýmí díly je zastoupen ve veřejných i v soukromých sbírkách jak v České republice, tak v zahraničí.
- Zdeněk Váša - Narodil se v roce 1929 ve Starkoči v zemědělské rodině. Svůj čas věnoval především místnímu spolku Sokol, pomáhal organizovat kulturní život na venkově a začal se hlouběji zajímat o hudbu. Tu později vystudoval na Státní konzervatoři v Praze – obor operní zpěv. Život v tehdejší pražské společnosti ho obohacoval i v oblasti malířství. Opernímu zpěvu se věnoval až do své emigrace v roce 1968. Jeho druhým domovem se stal švýcarský Bern. Po celá další léta hodně cestoval a všechny zážitky později přenesl do svých obrazů. Poslední desetiletí se celou svou osobností věnuje malbě. Sám říká: „Nepatřím k žádnému uměleckému směru, vše jsou prožitky z cest doprovázeny hudbou“.
- kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1738
- přírodní památka Starkočský lom - nachází se asi 700 m jihozápadně od obce
