Rynholec - Kultura.cz

Popis znaku:
V zeleném štítu dvě zlatá zkřížená hornická kladívka nad zlatou konstrukcí těžní věže rostoucí z paty štítu.

Popis praporu:
Zelený list se žlutou krokví vymezenou zeleným žerďovým klínem s vrcholem na středu listu. Na žerďovém klínu žlutá zkřížená hornická kladívka. Poměr šířky listu k jeho délce je 2:3.

Mnohem pravděpodobnější je výklad Profousův, který usoudil, že jméno Rynholec vzniklo přivlastňovací příponou -jb z osobního jména Ryn(h)olt a znamenalo Ryn(h)oltův, tj. dvůr. A odtud pak, podobně jako je k výrazům ve dvorci, do dvorce první pád dvorec, vznikl nominativ Ryn(h)olec. V urbáři smečenského panství z roku 1590 je už psáno s -h- Rynholecz.

Významný regionální badatel F. Vacek se domníval, že osada Rynholec vznikla ve druhé polovině 13. století. Svůj závěr odvozoval z polohy a tvaru osady. Především vycházel z toho, že lánová soustava polností, o níž pojednáváme ještě dále, se nevyskytuje dříve než ve 13. století, dvě řady statků podél cesty napříč návrší od severního boku k jižnímu jsou netypické pro staré české vesnice. Konečně také se vyslovil ke jménu osady: domníval se, že vzniklo z osobního jména Reinhold v některé ze svých podob. Jmenoval se tak asi zakladatel vsi a odtud tak pojmenování Rynholec. V podstatě sním souhlasíme.

Z bouřlivé doby husitského hnutí mezi lety 1420-1437 nemáme žádnou písemnou zprávu. Jenom jeden hmotný pramen se nám zachoval. Na katastru obce, v areálu závodu Prefa, byla v minulém století nalezena bronzová monstrance, dříve pozlacená, jež pochází z první poloviny 15.století. Dostala se sem zřejmě při průchodu husitských vojsk. Dnes je vystavena v expozici archeologie ve Vlastivědném muzeu v Novém Strašecí.

Roku 1437 se připomíná ve vsi zeman Oldřich z Rynholce se synem Janem. O dvacet let později potvrdil král Ladislav Pohrobek zástavu Rynholce Ctiborovi ze Svojkova na Kačici. Střídání majitelů učinil konec rok 1466. Tehdy dal český král Jiří Poděbradský ves Rynholec do zástavy jako odměnu za jeho služby Bořitovi z Martinic, jenž s usilovností a vervou budoval své panství, které se stalo vlastně největší v dnešním Středočeském kraji. I když král učinil Bořitovi zápis pouze dočasný, neboť Martinic by musel v případě, že by se přihlásil se svým právem na majetek lenník z doby předhusitské, vesnici tomuto prvotnímu majiteli odstoupit, znamenalo to mnoho. Protože se o majetek nikdo po dalších téměř padesát let neucházel, dal v roce 1514 král Vladislav Jagellonský vesnici Rynholec Hynkovi Martinicovi a jeho bratrancům do trvalého držení. Rynholec pak je až do konce feudalismu trvale součástí Martinického a od roku 1791 (1792) Clam-Martinického dominia. Těsně před zánikem v roce 1845 patřilo k tomuto panství 38 vesnic a díly v dalších pěti. Dále se k němu počítal zámek, 17 dvorů, 6 revírů, cukrovar pivovar, 2 mlýny, 2 cihelny a důl. Jeho hranice byly úctyhodné a Rynholec tvořil nejjižnější enklávu celého komplexu. Kde sousedilo smečenské panství s jiným velkým komplexem, panstvím křivoklátským, které od 18.století drželi Furstenbergové.

Nesmírně krutá byla k Rynholci 30. letá válka, na jejímž konci v roce 1848 byli ve vesnici pouze 2 hospodáři a 5 chalupníku. V tomto poválečném období se začíná v obci s pálením dřevěného uhlí v milířích. V 18. století je Rynholec jednou z největších obcí panství smečenského. Roku 1786 objevil panský úředník M. Daniels u Rynholce ložiska raše-liny, která je zpočátku těžena pro otop domácností, je ale postupně vytlačována černým uhlím, které se v té době začíná také těžit.

V okolí obce bylo v minulostí několik šachet na těžbu černého uhlí, největší z nich Beatrie (Laura) a Anna, později známá jako Důl Československé armády, na kterém byla také v oblasti ukončena těžba uhlí v roce 1965.
Po pádu dominiálního systému v roce 1848 náležel Rynholec politickému okresu slánskému, po reorganizaci správy od roku 1949 k okresu novostrašeckému a od poslední správní reformy v roce 1960 je samostatnou obcí okresu Rakovník.
Začátkem 20. století byla v okolí obce nalezena ložiska lupku, v roce 1908 bylo započato s těžbou a pálením této suroviny v milířích na nedaleké Lauře. Výroba a zpracování této suroviny je v okolí obce zachována dodnes.

První zmínka o obci Rynholec pochází z 21. září roku 1330, kdy Dittrich ze Stochova prohlásil, ze všechno v Rynholci, co tam měl, prodal panu Proboštovi a celému konventu jeptišek u sv.Marie Magdalény v Újezdě před pražským předměstím a Mikuláši, řečenému Weys, pražskému měšťanu Konrádovi řečenému Gimusel a jejich dědicům za 309 kop grošů, jak je v deskách zemských podrobněji obsazeno.
Všichni, kdo se v minulosti zabývali obcí a jejím jménem, se shodně domnívají, ze vznikla ve 13. nebo na počátku 14. století. Autor podepsaný šifrou Er. psal v roce 1927 ve Vlastivědném sborníku okresu slánského a no-vostrašeckého, že jméno Rynholec vzniklo nejspíše od německého Reinholz, tedy česky rýnské dřevo a tento svůj výklad se snažil vysvětlit tak, že to jméno dali osadě první kolonisté, Němci z Porýní, jako evokaci na svou rodnou zemi. Tento výklad sice nepostrádá nápaditosti, ale zdá se nám poněkud násilný.
     Mnohem pravděpodobnější je výklad Profousův, který usoudil, že jméno Rynholec vzniklo přivlastňovací příponou -jb z osobního jména Ryn(h)olt a znamenalo Ryn(h)oltův, tj. dvůr. A odtud pak, podobně jako je k výrazům ve dvorci, do dvorce první pád dvorec, vznikl nominativ Ryn(h)olec. V urbáři smečenského panství z roku 1590 je už psáno s -h- Rynholecz.
     Významný regionální badatel F. Vacek se domníval, že osada Rynholec vznikla ve druhé polovině 13. století. Svůj závěr odvozoval z polohy a tvaru osady. Především vycházel z toho, že lánová soustava polností, o níž pojednáváme ještě dále, se nevyskytuje dříve než ve 13. století, dvě řady statků podél cesty napříč návrší od severního boku k jižnímu jsou netypické pro staré české vesnice. Konečně také se vyslovil ke jménu osady: domníval se, že vzniklo z osobního jména Reinhold v některé ze svých podob. Jmenoval se tak asi zakladatel vsi a odtud tak pojmenování Rynholec. V podstatě sním souhlasíme.
     Z bouřlivé doby husitského hnutí mezi lety 1420-1437 nemáme žádnou písemnou zprávu. Jenom jeden hmotný pramen se nám zachoval. Na katastru obce, v areálu závodu Prefa, byla v minulém století nalezena bronzová monstrance, dříve pozlacená, jež pochází z první poloviny 15.století. Dostala se sem zřejmě při průchodu husitských vojsk. Dnes je vystavena v expozici archeologie ve Vlastivědném muzeu v Novém Strašecí.
     Roku 1437 se připomíná ve vsi zeman Oldřich z Rynholce se synem Janem. O dvacet let později potvrdil král Ladislav Pohrobek zástavu Rynholce Ctiborovi ze Svojkova na Kačici. Střídání majitelů učinil konec rok 1466. Tehdy dal český král Jiří Poděbradský ves Rynholec do zástavy jako odměnu za jeho služby Bořitovi z Martinic, jenž s usilovností a vervou budoval své panství, které se stalo vlastně největší v dnešním Středočeském kraji. I když král učinil Bořitovi zápis pouze dočasný, neboť Martinic by musel v případě, že by se přihlásil se svým právem na majetek lenník z doby předhusitské, vesnici tomuto prvotnímu majiteli odstoupit, znamenalo to mnoho. Protože se o majetek nikdo po dalších téměř padesát let neucházel, dal v roce 1514 král Vladislav Jagellonský vesnici Rynholec Hynkovi Martinicovi a jeho bratrancům do trvalého držení. Rynholec pak je až do konce feudalismu trvale součástí Martinického a od roku 1791 (1792) Clam-Martinického dominia. Těsně před zánikem v roce 1845 patřilo k tomuto panství 38 vesnic a díly v dalších pěti. Dále se k němu počítal zámek, 17 dvorů, 6 revírů, cukrovar pivovar, 2 mlýny, 2 cihelny a důl. Jeho hranice byly úctyhodné a Rynholec tvořil nejjižnější enklávu celého komplexu. Kde sousedilo smečenské panství s jiným velkým komplexem, panstvím křivoklátským, které od 18.století drželi Furstenbergové.
     Nesmírně krutá byla k Rynholci 30. letá válka, na jejímž konci v roce 1848 byli ve vesnici pouze 2 hospodáři a 5 chalupníku. V tomto poválečném období se začíná v obci s pálením dřevěného uhlí v milířích.
     V 18. století je Rynholec jednou z největších obcí panství smečenského.
     Roku 1786 objevil panský úředník M. Daniels u Rynholce ložiska raše-liny, která je zpočátku těžena pro otop domácností, je ale postupně vytlačována černým uhlím, které se v té době začíná také těžit.
     V okolí obce bylo v minulostí několik šachet na těžbu černého uhlí, největší z nich Beatrie (Laura) a Anna, později známá jako Důl Československé armády, na kterém byla také v oblasti ukončena těžba uhlí v roce 1965.
     Po pádu dominiálního systému v roce 1848 náležel Rynholec politickému okresu slánskému, po reorganizaci správy od roku 1949 k okresu novostrašeckému a od poslední správní reformy v roce 1960 je samostatnou obcí okresu Rakovník.
     Začátkem 20. století byla v okolí obce nalezena ložiska lupku, v roce 1908 bylo započato s těžbou a pálením této suroviny v milířích na nedaleké Lauře. Výroba a zpracování této suroviny je v okolí obce zachována dodnes.

Jakub Jindřich Baumann - učitel a hudební skladatel

Kaple sv. Isidora
Pomníky padlým v 1. a 2. světové válce
Hrádek Sobín, archeologické naleziště na jihovýchod od vsi

Fotografie a videa