Casanova
Casanova se narodil na Velikonoce, 2. dubna 1725 v Benátkách. Vychovávala ho jeho babička a už od dětství byl jaksi nezvladatelný. Toulal se, kvůli nevhodnému chování byl propuštěn ze služeb kardinála Acquavivy, dokonce byl uvězněn pro výstrahu s úmyslem snahy o nápravu jeho bouřlivého charakteru. Nicméně tento muž měl nějaké takové kouzlo, které nikdo nedokázal vysvětlit. Snadno si dělal přátele ve všech společenských kruzích, znal se s Mozartem, Voltairem, papežem Klimentem XIII. i carevnou Kateřinou Velikou. Jen se Casanova podíval a ženy z celého světa mu padaly k nohám. Ať už to byla žena mladičká, chudá, nebo vdaná paní, bohatá dáma. Všechny ho milovaly a on „miloval“ je. Problém byl, že Casanova se svými „úlety“ nijak netajil, ba naopak. Způsoboval jeden skandál za druhým a to proto také skončil jako vyhnanec, navždy vypovězený z rodných Benátek.
Zámek Duchcov
A tak v roce 1783 odjíždí Casanova do Vídně a stává se sekretářem velvyslance Foscariniho. Po jeho smrti odjíždí do Čech, kde se setkává s hrabětem Josefem Karlem Eusebiem z Valdštejna. Ten v něm nachází jakési zalíbení a nabízí mu post bibliotékáře na jeho zámku v Duchcově. Casanova jeho nabídku přijímá.
Proslulý milovník se na zámku poblíž Teplic stáhl do ústraní a věnoval se jen literatuře. Právě tady vznikly jeho slavné Paměti i román Icosameron, který mnozí odborníci považují za jedno z vůbec prvních utopických děl. Casanovův pobyt na zámku Duchcov i jeho úmrtí ve zdejších komnatách připomíná název jednoho křídla – Casanovské. Naleznete zde expozici přibližující jeho život. Ta je jediná svého druhu na světě! Ani v jeho rodných Benátkách podobnou výstavu nenajdete. Zdejší pokoje jsou zařízené tak, jak byly v době milovníkova života. Je tu originální ložnice, ukázka rukopisu i křeslo, v němž 4. června roku 1798 zemřel.
