Hrad Strakonice
1. Strakonický hrad
S místní kaplí je spojen osud paní Strakonického hradu. Legenda tvrdí, že Strakonice kdysi zachvátil krutý hladomor. V té době žil na hradě městský radní se svou velmi pyšnou a marnivou ženou, která se rozhodla, že si nechá zhotovit střevíčky z chlebového těsta. Poté, co jí je pekař upekl, vydala se v nich na ranní mši. Když kráčela uličkou ke své lavici, ozvala se najednou obrovská rána a marnivá paní se propadla do země. Zůstala po ní jen obrovská jáma v podlaze kaple. Její muž přikázal zasypat díru zemí, ale to se nedařilo. Zdálo se, jako by díra byla bezedná. Nechal zavolat odsouzence, který čekal v hladomorně Rumpálu na smrt a nabídl mu milost, když se nechá spustit na dno jámy a zjistí, proč se jí nedaří zasypat. Odsouzenec souhlasil. Když se potom z podzemí vrátil zpátky, vyprávěl, že tam dole stojí železný sloup, u nějž je jeho žena přikovaná. K jejímu vykoupení dojde teprve tehdy, až nad branou třetího hradního nádvoří vyroste jeřáb tak silný, aby z něj šla vyřezat kolébka. Teprve když v této kolébce bude spát nevinné dítě, bude paní vysvobozena. To se však nikdy nestalo. Zatím.
Hrad Pernštejn
2. Hrad Pernštejn
Z nejstarší historie hradu pochází pověst o Pernštejnské Bílé paní. Pernštejnka Adléta byla vyslána na hrad Veveří, kde se nechala najmout do služby. Na hradě pak „záhadně“ otěhotněla. Protože takovéto těhotenství bylo tehdy nepřípustné a velmi nevhodné, snažila se vše zapřít a křivě se zapřísáhla „Pane Bože, jestliže já jsem břichatá, bodejť bych se hned propadla!“. A to se také stalo. Od té doby můžete Adlétu potkat jako hradní strašidlo nikoli na Veveří, ale na Pernštejně, jelikož se jako bílá paní rozhodla působit na svém domovském hradě. A působí tam dodnes. POZOR! Říká se, že potkáte-li ji bíle oděnou, přináší to štěstí v podobě novorozeněte, pokud má však šat černý, předpovídá smrt.
Staré Hrady
3. Staré Hrady
Staré hrady jsou opředeny mnoha pověstmi. Nejznámější a nejtemnější z nich je o templářích. Říká se, že byli původními vlastníky tvrze Stará. Ze svých výprav si jednoho dne přivezli sochy dvanácti apoštolů v životní velikosti. Ty zde nechali zakopat a kopáče pak zaživa zazdili, aby nevyzradili místo úkrytu. Když chtěli templáři později poklad přemístit, skončili strašlivou smrtí, když prchali před přízraky zemřelých. A přesně tak podle pověsti skončí každý, kdo by se chtěl pokladu zmocnit, neboť duše mučedníků bdí nad pokladem doposud. Jiná verze legendy praví, že se nejednalo přímo o sochy apoštolů, ale o obrovské valouny zlata, které při správném postavení otevírají bránu do časoprostoru.
Hrad Střekov
4. Hrad Střekov
Budete-li mít „štěstí“ a dostanete se na Střekov za deštivých dnů, dost možná mezi chátrajícími zdmi uslyšíte srdceryvný nářek. To není meluzína, ale duch utrápené dcery hradního pána. Drobná dívčí postava se prý sápe po tmavém útesu, aby navštívila přízrak svého milého, jenž zemřel v hradní hladomorně.
Hrad Houska
5. Hrad Houska
Jednoho dne se mezi dvěma hrady Kokořínem a Bezdězem zjevil hrad a nikdo si nepamatuje na jeho počátek ani smysl. Byl umístěn mimo zemské stezky, bez královského původu a strategického charakteru. Tajemná legenda vypráví o pekelné bráně, která by údajně měla být ukryta pod Hradní kaplí ležící v samotném centru celého objektu. Díra do samotného nitra pekla, byla podle pověstí zasypána a na ní vystaven tento hrad jako strážce mezi světem a zlem skrývajícím se pod ním. Čeho se to ti lidé tak báli? Pravdou je, že hrad byl oproti jiným navržen, tak aby hlídal to co je uvnitř namísto toho, aby se bránil nepřátelům zvenčí. Je zkrátka postaven tak, aby nepustil nic z hradu ven. Další zvláštností je, že hradní kaple, jenž by měla stát na bráně, je i za těch nejteplejších dnů vlhká a porostlá lišejníky, zatímco v sousedních místnostech je naprosté sucho.
