Noid se chystá na Buakawa

Václav Noid Bárta s rodinou
Foto: Vladimír Homola

Je o Vás všeobecně známo, že rodina a hudba je pro Vás vším. Daří se Vám tyto dva světy spojovat? Zpíváte si doma se ženou?

Ano, to je pravda. Musím ale říct, že poslední dobou u mě ta rodina převažuje, je to nejvzácnější věc na světě. Je pro mě hodně důležité být s rodinou. Na druhé straně hudba je práce, kterou mám moc rád, takže se to musí zkrátka skloubit. Tak mám doma studio a pracuji hodně z domova. Naše malá už začíná chytat pěvecké manýry, za chvíli budeme jako ve „Zpívá celá rodina.“

Jak probíhá Váš normální den?

Ráno vstanu, jdu na trénink – buď posilovna nebo thaibox, potom si dám oběd a pak většinou jdu někam do práce, to znamená rozhovory, divadlo, seriál, podle toho, jaké je zrovna ten týden moje povolání.

Baví Vás spíše ten adrenalin při živých vystoupeních, nebo raději skládáte?

To je dost proměnlivé, záleží asi také na celkovém rozpoložení. Jsou dny, kdy mě hrozně baví vystupovat před lidmi a tajtrdlíkovat, ale pak jsou zase dny, kdy raději zalezu do studia, a je ze mě introvertní skladatel. Možná to je nějakým tlakem nebo co.

Co se Vám podle Vás v životě povedlo?

Kromě mé rodiny a krásné dcery Terezky, když to vezmu tedy po pracovní stránce, tak teď budeme s Martou Jandovou reprezentovat Českou republiku na Eurovizi. Já to považuji za dosavadní vrchol své kariéry. Tu naši písničku uslyší až sto miliónů lidí, to je neuvěřitelné. Splnil se mi sen, už se vlastně můžu na všechno ostatní vykašlat.

Teď jsi mi tak trochu vzal další otázku, chtěl jsem se pobavit o Eurovizi, čí to byl vlastně nápad?

Byl to nápad Rady České televize, ta byla složená z odborníků, hledačů talentů a tak podobně. Nejdřív se vybrala písnička a pak tedy, kdo ji zazpívá, a bylo to anonymní – oni poslouchali nahrávku a nevěděli, o koho jde. No a vybrali nás. A to je super, to se mi líbí, takhle vyhrála hudba, a ne nějaké předsudky.

V dubnu vystoupíte na velké akci bojových umění. Co Vás s tímto sportem spojuje?

Bojové umění mám velice rád, celý život se kolem toho motám. Momentálně asi dva a půl roku trénuju v Hanuman Gymu pod vedením Lukáše Fukiho Dvořáka. Je to pro mě koníček a na tuhle akci se ohromně těším. Těším se na promyšlený galavečer, těším se na Buakawa - toho zná samozřejmě každý, kdo se v tomhle sportu nějakým způsobem pohybuje. Jo a jsem šíleně šťastný, že mohu být poprvé v životě na thaiboxerském plakátu a rovnou vedle Buakawa, takže tímto děkuji.

Co byste popřál webu Kultura.cz?

Co nejvíce kliknutí, na to se dneska hraje, a co nejvíc spokojených čtenářů. Objektivnost, ta je důležitá, a hlavně štěstí a zdraví všem jejím zaměstnancům.