Hrad Nečtiny
Albert-Louis de Pouilly opouští v roce 1790 se svojí ženou Marií-Antoinettou a se svými dětmi Francii a jeho synové Albert a Emmanuel přijímají jméno Mensdorff (podle obce v Lucembursku). V roce 1839 byl tomuto rodu udělen český inkolát (povolení zůstat na našem území a doklad o příslušnosti mezi plnoprávné domácí šlechtické rody).
Hrad Nečtiny-fontána
V roce 1804 se Emmanuel Mensdorff-Pouilly oženil se Sophii, princeznou von Sachsen-Coburg -Saalfeld a v roce 1838 koupili panství a zámek Preitenstein, který se dnes nazývá Hrad Nečtiny, v západních Čechách. Toto panství zůstalo v majetku rodu do roku 1945. Rodina Mensdorff-Pouilly nechala zámek novogoticky upravit a kolem něj dala zřídit park s velkým rybníkem a novorománskou rodinnou hrobkou. Objekt dnes slouží jako školicí a rekreační středisko ZČU. Vy však můžete běžně navštívit jeho exteriéry, nebo některou z kulturních akcí, kterou tu pořádá město.
Zámek Boskovice
Roku 1843 se do rodinného majetku začlenily Boskovice, když se Alfons Friedrich oženil s dědičkou boskovického panství, Terezií Rosou Františkou z Dietrichsteina. V té době byl empírový zámek Boskovice již zcela dokončen, obklopoval ho velký anglický park. Zámek nevyrostl na zelené louce, ale vznikl razantní přestavbou dominikánského kláštera z přelomu 17. a 18. století. Když v roce 1784 císař Josef II. klášter zrušil, v objektu vznikla manufaktura na výrobu barev. Tuhle éru tu připomínají dvě koule vedle vstupu do zámku (jde vlastně o obrácené kotle na výrobu berlínské modři).
Zámek Boskovice-zahrada
Rodina Mensdorff-Pouilly se vůbec zapsala do dějin Boskovicka velmi hluboko. Členové rodu byli několikrát starosty města, založili tu klášter a gymnázium. Když byl rodině po roce 1991 zámek na základě restitučního zákona navrácen, vlastně se tak naplnilo heslo „Sans varier“ v rodovém znaku, jenž česky znamená „Beze změny“. Zámek Boskovice je veřejnosti přístupný, můžete ho nyní, v hlavní sezóně, navštívit každý den kromě pondělí od 9 do 17 hodin.
