Kralupy, člověk by řekl pěkné město kousek od Prahy. Toto je pro turistu neznalého faktů celkem přijatelný fakt. Já se však ponořil hlouběji a musím říct, že UFO, záření, paranormální jevy a vůbec vše nadpřirozeného co vás napadne je v Kralupech běžné úplně stejně jako v Praze smrdutý bezdomovec v tramvaji.
Nejdříve jsem si dělal legraci z místního dívčího Harlem Globetrotters, tak trochu mi holky přišli jako ozáření, ale není to tak. Oni jsou prostě Kralupští, to není nic proti ničemu. Jen to asi nezapadá pod chápání nás běžných pozemšťanů. To město má prostě svoje zvláštní vibrace, které nejsou tak úplně v souladu s chápáním nás ostatních.
Proč jsem se ale rozhodl podělit se o zážitek z Kralup je hlavně má cesta domů v neděli z místního koupaliště. To mě totiž utvrdilo o tom, že to není v děvčatech, ale že celé město je poněkud zvláštní. Jako chápu, že při mé smůle dojedu k železničnímu přejezdu a šraňky jsou dole. To není nic zvláštního, pustím si tedy best of Mozart, zapálím si a čekám. Po deseti minutách vlak projíždí a já natěšený na cestu domu nastartuji a chystám se vyrazit. K mému překvapení závora však nejde nahoru a pořád na mě blikají ty dvě disco světla. A tady již to začíná být zvláštní, nevím ale Kralupy jsou asi v neděli evropský vlakový uzel. Vlak napravo, vlak vlevo, světla blikají, závora dole, mě došli cigarety, Mozart se propracoval k requiem a já pořád stojím.
Nakonec jsem se však dočkal a když přejel poslední vlak z Černobylu závora se zvedla. Normálně by si člověk řekl, no smůla, ale nevadí za chvilku jsem doma. Ne tak v Kralupech, neměla to být má poslední překážka na normálně třicetiminutové cestě domů …. (pokračování zítra)
