Více než dva roky jsem jezdila každý den cestou domu/z domu podél břehu Vltavy, z Palackého náměstí do Modřan. Vždycky jsem se dívala na „tu stavbu“, která se tyčila na druhém břehu na Barrandovských skalách a vůbec jsem netušila, o co tady jde. Abyste pochopili, já jsem normálně docela kulturně zběhlá, ale co se týče Barrandovských teras, ty byly „mrtvé“ ještě předtím, než já se narodila, takže… No, každopádně, nějak mi to nedalo spát, a rozhodla jsem se zjistit, co je to místo zač.
V takových chvílích je třeba řídit se jedenáctým přikázáním, které praví: když něco nevíš, nebo si nejsi něčím jist, použij Google! A tak jsem se dozvěděla, jak to bylo a je s Barrandovskými terasami. Titulky jako „Dříve dovolenkové sídlo pražské smetánky, dnes ruina!“ „Český Hollywood léta chátrá!“ nebo „Hvězdný prach odvál čas!“ u mě vzbudily dostatečnou zvědavost a plán na slunečný čtvrtek byl jasný. Mojí spoluvýletnicí se stala kamarádka Verča a jak říkám, bylo pěkně, takže jsme to vzaly pěšky, a to rovnou z Palačáku (kde jsou teď mimochodem super řemeslný trhy a mají tam ta ty nejlepší kremrole ever!). Po dvouhodinové procházce podél břehu Vltavy jsme dorazily na místo. A tady… omlouvám se, ale došly mi slova. Podívejte se sami, co způsobilo téměř 20 let chátrání.
Nápad postavit místo pro setkávání české smetánky přišel od Václava M. Havla (otec prezidenta V. Havla) poté, co se vrátil z amerického San Francisca. Právě tady ho inspirovala slavná restaurace Cliff House. Architektem projektu se stal Max Urban. Barrandovské terasy byly slavnostně otevřeny samotným T.G. Masarykem v roce 1929 a tehdy se té slávy zúčastnilo přes 50 000 lidí. Od toho dne se tu netrhly dveře. Byl tu bazén, pláž, anglický trávník, hřiště pro odbíjenou a hlavně slavný Trilobit bar a luxusní francouzská restaurace. 500 stolů, 3 000 židlí a přes léto až 2 500 obědů. K poslechu a tanci vyhrával nejpopulárnější pražský orchestr R. A. Dvorského. V módě byl hlavně swing a charleston.
Ale pak přišla léta 1939-1945 a terasy utrpěly první existenční ránu. Německý Wehrmacht považoval jejich polohu za strategicky výhodnou a tak se místo rekreačního a zábavního střediska stal Barrandov nacistickou vojenskou pevností… V roce 1948 byly terasy znárodněny a prostředky na jejich provoz docházely, docházely a docházely. Rok 1992, v restituci získali komplex bratři Ivan a Václav Havlovi. Oba převedli vlastnická práva na své manželky. Dagmar Havlová pak odkoupila od švagrové její podíl a celé terasy vložila do společnosti Barrandovské terasy, a.s., jejíž majoritní podíl hned na to prodala Řekovi Michalisovi Dzikosovi (ano, skutečně, jednu z nejzajímavějších kulturních památek Česka vlastní Řek!). Od té doby terasy chátrají. Ani jedna z několika plánovaných rekonstrukcí se neuskutečnila. Terasy jsou obehnány vysokým plotem, vstup je na ně přísně zakázán a objekt je dokonce údajně střežen psem. Telefonní číslo, které visí na dveřích, nikdo nezvedá.
Jo, takové opuštěné místo má svoje kouzlo. Na druhou stranu, dokážu si živě představit, jak se Českému Hollywoodu vrací lesk a sláva – a tahle představa se mi líbí! Já osobně bych sem teda na večeři nebo na skleničku zašla. Přeci jenom, poloha a historie teras je jedinečná! No ale zpět do reality, na Barrandovských skalách bude určitě ještě nějaký ten pátek pusto, takže pokud hledáte tip na netradiční výlet, inspirativní místo k focení nebo romantiku s výhledem na Prahu, doporučuji zajít se podívat k Barrandovským terasám!
